V roce 1990 dnes už svatý Jan Pavel II. napsal sérii promluv o tom, jaký by měl být kněz pro 3. tisíciletí. Protože ani po letech neztratily jeho myšlenky nic ze své aktuálnosti, přinášíme je zde jako inspiraci pro bohoslovce, kněze a možná i další...
Kněžská služba nemocným
K úkolům kněžské služby také patří navštěvovat nemocné. Kněz přináší nemocným mravní podporu, dává jim duchovní útěchu a pomáhá jim snášet a překonávat zkoušky nemoci.
Z evangelia zjišťujeme, že Ježíš stále obracel svou pozornost na nemocné. To je charakteristický rys Jeho činnosti: "Ježíš- praví sv. Matouš- obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu" (9, 35). Odevšad přicházely zástupy, praví sv. Lukáš, - aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí (5,16).
V soucitu, se kterým se skláněl k nemocným a trpícím, dával Ježíš poznat Boží lásku, která se s nekonečným slitováním sklání nad každou lidskou bídu. Zároveň dokázal účinný soucit: ukázal nejen svůj soucit, ale také činem uzdravil. Mnohými zázraky na nemocných prokázal, že se Boží všemohoucnost dává do služeb lidem.
Kněz je povolán následovat příklad Kristův a přinášet nemocným všechnu blahovůli Vykupitelovu. Na rozdíl od Krista nemá moc uzdravovat nemocné a trpící, ale může jim poskytnout mravní a duchovní útěchu a tím také podpořit a urychlit uzdravení. Též v modlitbě může kněz vyprošovat a dosáhnout zlepšení zdravotního stavu nemocných, kteří jsou mu svěřeni.
Pastýřská služba ho podnítí, aby prokazoval lásku právě těm nejvíce ubohým, jak ho k tomu vybízí evangelium. Pokaždé, když kněz navštíví nemocného, je vyzýván, aby v něm objevil tajemnou přítomnost Kristovu: "Byl jsem nemocen a navštívili jste mne" (Mt 25,36). V utrpení nemocného pozná s úctou a láskou tajemství ukřižovaného Krista, které pokračuje v životě lidí.
Kněz je povolán navštěvovat nemocné s ohledem na spásu. Ježíš vykonal mnoho podivuhodných uzdravení jako znamení spásy, kterou chtěl přinést lidstvu. Uzdravení těla neučili absolutním cílem: spíše chtěl zachránit člověka před zlem. Proto vidíme, jak odpustil ochrnulému jeho hříchy než ho uzdravil. Udělal zázrak, aby ukázal, že ono odpuštění byla skutečnost.
Kněz bude mít vždy na zřeteli cíl svého poslání: úplnou záchranu člověka, která je především duchovní povahy. Bude si vědom, že nemoc je čas zkoušky, ale také milosti a bude nemocné povzbuzovat, ať využijí toho času, aby se přiblížili Kristu, aby objevili jeho tajemnou přítomnost, přijali vůli Otcovu a obětovali mu ještě velkodušněji své bolesti.
Prosme Marii, která má tak soucitné srdce, ať mateřsky vede kněze při jejich návštěvách nemocných a ať je ustavičně vybízí k horlivosti v této tak důležité službě.
Jan Pavel II
