V současné době prožíváme v Katolické církvi Rok svatého Josefa, který vyhlásil papež František dne 8. prosince 2020 apoštolským listem
Patris corde (S otcovským srdcem). Zároveň byl vydán i příslušný dekret Apoštolské penitenciárie, který věřícím uděluje „
dar mimořádných odpustků“ během Roku svatého Josefa, který skončí 8. prosince 2021.
Papež František tak učinil u příležitosti 150. výročí vydání dekretu
Quemadmodum Deus z 8. prosince 1870, kterým jeho předchůdce Pius IX. vyhlásil adoptivního otce Pána Ježíše a panického manžela Marie, vždy Panny, za patrona celé Církve. Bezmezně ušlechtilý, obětavý a pokorný muž, který se kdysi stal živitelem a ochráncem Svaté nazaretské rodiny, nyní chrání celou Kristovu církev a poskytuje jí možnost čerpat hojnost milosti skrze odpustky.
Svatý Josef sehrál v dějinách Katolické církve mimořádnou úlohu. Před zákonem a před lidmi byl považován za otce Pána Ježíše a manžela Panny Marie. Ve skutečnosti nebyl Kristův biologický otec, protože Ježíš byl počat nadpřirozeným způsobem z Ducha Svatého a jeho Matka si po celý svůj pozemský život zachovala panenský způsob života. Jako potomek krále Davida pocházel Josef z královského rodu, v jeho době už chudého, takže živitel a ochránce Svaté nazaretské rodiny byl nucen těžce pracovat a do povědomí pozdějších generací vstoupil jako tesař z Nazareta.
O Josefově životě máme poměrně málo historických faktů. Neznáme ani přesné datum jeho narození a smrti. Jisté však je, že už před narozením Syna člověka žil v galilejském Nazaretu, kde se živil tesařinou, a tam pak i žil se svou zákonitou manželkou Marií a svým adoptivním synem Ježíšem. Podle tradice zemřel před Ježíšovým veřejným vystoupením v přítomnosti Spasitele světa a jeho Matky. Proto je i patronem dobré smrti.
Byl to neobyčejně ušlechtilý muž svatého života. Když ho Bohem seslaný anděl zasvětil do tajemství Božího početí působením Ducha Svatého, Josef jako „
člověk spravedlivý“ (Mt 1, 19) s tím byl srozuměn, takže sám zůstal až do smrti panicem a nikdy neporušil panenství své zákonité manželky Marie.
Svatý Josef byl vždy zdánlivě ve stínu dvou dominujících postav Svaté nazaretské rodiny - Ježíše a Panny Marie. V Písmu není citováno ani jedno jeho slovo. Dokonce i při nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámu mluví jménem obou manželů Marie.
Josef naproti tomu vystupuje v Písmu velmi nenápadně. Charakterizuje ho bezmezná skromnost, pokora a oddanost Mesiáši a jeho Matce, přičemž on sám sebe považoval pouze za ubohý nástroj v Pánových rukou. Dokázal však být rozhodný a neohrožený, když šlo o plnění Boží vůle. Poskytl své rodině spolehlivou oporu v nejtěžších časech. Z Božího vnuknutí ji zachránil před Herodem Velikým a odvedl ji do bezpečí v Egyptě. Po smrti Heroda, kdy nebezpečí pominulo, přivedl rodinu do bezpečí v Nazaretě a až do své smrti jí byl spolehlivým živitelem a ochráncem.
Úcta ke svatému Josefovi má v Katolické církvi dlouhou tradici.
Odrážejí ji už díla církevních Otců, později byly vydány v Církvi mnohé spisy, vznikaly různé organizace, bratrské a řeholní společnosti, svatyně i lidové obyčeje, vyzdvihující památku velkého světce a vyjadřující úctu k němu.
Kult sv. Josefa se šířil i díky některým velkým světcům a dokumentům několika papežů. V liturgii vedle svátku Svaté rodiny, který připadá na neděli po Narození Páně, si hlavu Svaté rodiny uctíváme zvláštním svátkem 19. března. Navíc na 1. květen připadá liturgická památka sv. Josefa dělníka díky papeži Piu XII., který v roce 1955 zasvětil tesařovi z Nazareta i mezinárodní dělnický svátek - 1. květen.
Velkým ctitelem adoptivního otce Pána Ježíše a panického manžela Marie, vždy Panny, byl
papež Jan XXIII. (vlastním jménem Angelo Giuseppe Roncalli), který se zasloužil o to, že se svatý Josef stal jedním z patronů Druhého vatikánského koncilu. A nebyla to náhoda.
Tento papež často říkával lidem, že vroucně miluje Ježíšova pozemského otce a s radostí jim připomínal, že jeho křestní jméno je Angelo Giuseppe (Anděl Josef). Tedy i jeho osobním patronem byl velký světec, který měl tu výjimečnou čest být adoptivním pozemským otcem Mesiáše. Je málo známo, že kardinál Roncalli se původně chtěl stát papežem Josefem I., ale taková touha se jevila jako příliš velký rozchod s tradicí, proto nakonec vstoupil do dějin jako papež Jan XXIII. V pozici hlavy Katolické církve usiloval tento papež co nejvíce šířit úctu ke svému patronovi i patronu celé Církve. Dne 19. března 1961 apoštolským listem
Le voci svěřil „
ochranu Druhého vatikánského koncilu“, jehož svolání připravoval již od roku 1959, „
sv. Josefovi, patronovi univerzální Církve“.
Papež naléhal zasvětit se sv. Josefovi a prosit o „
ochranu Druhého vatikánského ekumenického koncilu“.
Později opakovaně potvrdil toto rozhodnutí a dal mu i oficiální formu.
5. prosince 1961 vydal Jan XXIII. apoštolskou konstituci
Humanae salutis, kterou byl ohlášen Druhý vatikánský koncil. Mimo jiné v ní vyjádřil víru, že nastal čas svolat Druhý ekumenický vatikánský koncil, doufajíc v pomoc božského Vykupitele, který je počátkem a koncem všeho, i jeho vznešené Matky, Nejsvětější Panny Marie, a svatého Josefa, pod ochranu kterého byla od počátku svěřena tato velmi důležitá událost.
A nakonec v projevu
Prima sessio, kterým Jan XXIII. dne 8. prosince 1962 zakončil první období koncilu, je svatý Josef zmíněný jako „
patron ekumenického koncilu, jehož jméno ode dneška září v mešním kánonu".
Papež přitom narážel na nedávné rozhodnutí změnit Římský kánon a zařadit do něj jméno svatého Josefa hned za jméno Panny Marie a před jména ostatních světců. Jan XXIII. poprvé od roku 604, kdy byl jeho předchůdcem Řehoř Veliký, změnil Římský kánon. Takto byla 13. listopadu 1962 během 18. plenárního zasedání koncilu poctěna celá Svatá nazaretská rodina oznámením o jejím kompletním zařazení do textu První eucharistické modlitby.
Jan XXIII. měl pro tento svůj záměr oprávněné teologické a pastorační důvody, nedá se však říci, že by šlo o jeho originální myšlenku. Už roky byl Vatikán obléhán žádostmi o provedení podobného rozhodnutí. Nakonec i během koncilu biskup Petar Cule z Mostaru v tehdejší Jugoslávii velmi naléhal na to, aby byl svatý Josef zařazen do mešního kánonu. Nakonec i naléhání biskupa Culeho svým způsobem přispělo k odvážnému rozhodnutí papeže.
Touha zasvětit se sv. Josefovi se však neomezovala jen na katolíky. Například již před otevřením koncilu protestantský teolog Karl Barth prohlásil, že pokud by on byl římskokatolickým teologem, zasvětil by se svatému Josefovi a povýšil by tohoto velkého světce, který byl „
nejblíže Ježíšovi“ a „
staral se o Dítě; stará se o Církev.“
Je Rok svatého Josefa, ale i měsíc svatého muže, který dlouho roky žil „
nejblíže Ježíšovi“. Vzývejme i dnes svatého Josefa, děkujme mu za mnohá dobrodiní a prosme o pomoc i nové milosti!
Karol Dučák
BIBLIOGRAFIE
1. Gavenda M.:
Kronika udalostí a magistéria pred, počas a na záver Druhého vatikánskeho koncilu. In:
Dokumenty Druhého vatikánskeho koncilu. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2008. ISBN 978-80-7162-738-8, s. 5-58.
2. Ján XXIII.:
Humanae salutis. In:
AAS 54 (1962), s. 5 - 13.
3. Ján XXIII.:
Le Voci. In:
AAS 53 (1961), s. 205 - 213.
4. Ján XXIII.:
Prima sessio. In:
AAS 55 (1963), s. 35 – 41.
5.
Malý teologický lexikon. Bratislava: Spolok Svätého Vojtecha Trnava v Cirkevnom nakladateľstve Bratislava, 1977. 512 s.
6. Ondruš, R.:
Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých. Na Slovensku prvé vydanie. Bratislava: Tatran, 1991. 728 s. ISBN 80-222-0277-0.
7.
Svätý Jozef: patrón II. vatikánskeho koncilu. In:
Redemptoristi. Dostupné z:
https://redemptoristi.sk/svaty-jozef-patron-ii-vatikanskeho-koncilu/.
8.
Svätý Otec vyhlásil Rok sv. Jozefa pri 150. výročí jeho titulu patróna Cirkvi. In:
Vatican News. Dostupné z:
https://www.vaticannews.va/sk/papez/news/2020-12/svaty-otec-vyhlasil-rok-sv-jozefa-pri-150-vyroci-jeho-titulu-p.html.
9. Szeghyová D.:
Svätý Jozef - Ochranca Karmelu. In:
Karmelitánky Dieťaťa Ježiša. Dostupné z:
https://www.karmelitankydj.sk/index.php/2-uncategorised/627-ochranca-karmelu.
(Na Fatym.com vydáno 3. 3. 2021; 15. 4. 2021 doplněno - 331 shlédnutí)
