POSTNÍ PÍSEŇ
5. Zastavení ŠIMON POMÁHÁ JEŽÍŠI NÉST KŘÍŽ
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Kristus:
Mé síly jsou u konce, už nemohu sám unést kříž. A tak vojáci nutí Šimona, aby mi pomohl. Ten Šimon – to jsi ty, mé druhé já. Dej mi svou sílu!
Pokaždé, když sejmeš jakékoliv břemeno z ramen toho druhého, je to totéž, jako bys vlastníma rukama snímal hroznou tíži, která mě drtí.
Člověk:
Pane, dej, ať to uskutečním. Protože kdykoliv utřu nádobí, zdvihnu nějakou věc ze země, pomohu dítěti v jeho malém úkolu nebo dám nějakou radu a pomoc v továrně nebo obchodě, pokaždé když nasytím hladového, obléknu nuzného, vyučuji nevědomého, podám svou ruku jakýmkoliv způsobem – nezáleží na tom, komu – mohu se stát Šimonem. A laskavost, kterou jsem jim prokázal, prokazuji opravdu Tobě.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
