Pojmem laik se označují v církvi
všichni pokřtění věřící, kteří nedostali
žádné svěcení jako biskupové,
kněží a jáhnové.
Toto slovo má
jiný význam než ve světské řeči. Tam se
označuje laikem osoba, která je v nějakém
oboru málo obeznámená nebo vůbec neznalá. Pojem laik pochází z řeckého
slova laos, což znamená lid. Laik (řecky
Laikos) patří tedy svatým křtem k vyvolenému
Božímu lidu, k církvi. To je velká
čest, která s sebou nese svaté povinnosti,
které zde chceme popsat s pomocí dekretu
Apostolicam actuositatem (Apoštolské
působení) II. vatikánského sněmu.
Ve Skutcích apoštolských (Sk 11,19)
je řeč o křesťanech, kteří po mučednické
smrti svatého Štěpána hlásali evangelium
v Kyréně, na Kypru, ve Fénicii a Antiochii.
V Japonsku byla víra v Ježíše Krista
předávána bez kněží po 200 let po krutém
pronásledování. Křesťané kromě vyznání víry a deseti přikázání měli vědomosti
také o mši svaté, Matce Boží a bílém
muži v Římě. Když přišli do Japonska
v 19. století francouzští kněží, předkládali
jim poslední tři jmenované jako otázku,
aby přezkoušeli jejich sounáležitost
s katolickou církví. Byli přátelsky přijímáni japonskými křesťany a mohli stavět
na jejich působení.
Apoštolským působením laiků, zvláště žen, mohla víra v Ježíše Krista přežít také dobu pronásledování za komunismu.
Samozřejmě že vyhledávali tito
křesťané vždycky spojení s projíždějícími kněžími, kteří jim udělovali svátosti
zpovědi a pomazání nemocných a sloužili mši svatou.
V Písmu svatém najdeme ještě další
odkazy na působení laiků: Manželé Priscilla
a Aquila přijali přátelsky Apolla, který
znal Janův křest, a vyučili ho ještě více
v křesťanské víře (Sk 18,26). Tito křesťanští manželé podporovali také apoštola
Pavla – podobně jako sourozenci Lazar,
Marta a Marie Ježíše a jeho učedníky. Pavel
vyjmenovává ještě řadu dalších laických
spolupracovníků v Římě (Sk 16,1).
Všichni sloužili z příkazu církve rozšiřování radostné zvěsti Ježíše Krista ke
cti Boha Otce. Laikové měli tím podíl na
rozeslání apoštolů, biskupů a kněží, kteří
zvěstovali slovo Boží a posvěcovali křesťanský lid udělováním svátostí.
Svatým křtem se stávali členy církve,
vybaveni od Boha božskými ctnostmi víry, naděje a lásky. Víra nám dává důvěru
v Ježíše, našeho Pána a Boha, jakož i v jeho
věčně platná a dokonalá slova. Naděje
nám umožňuje očekávat od Krista všechno
dobré a věčný život. Láska nám zaručuje k tomu potřebnou návaznost na Pána
a přízeň pro naše bližní. Ve svatém biřmování jsme posilováni Duchem Svatým
k odvážnému přiznání se k Ježíši Kristu
ve slově i činu.
Tyto dary si nesmíme nechat pro sebe.
Svatou povinností laiků je uskutečňování
křesťanského života lásky v rodině,
ve škole a na pracovišti. Kněží mají málo příležitostí tam přijít, takže laici jsou
k tomu vyzýváni o to více! Pro toto jsou
posvěcováni Trojjediným Bohem ve svátostech. Duch Svatý nám dává ještě zvláštní
dary (talenty), které smíme používat
k rozšíření jeho království. Je naší povinností
to dělat a zůstávat s Kristem vždycky
ve spojení v modlitbě naším chtěním,
našimi slovy a činy.
Konejme dobro v lásce, přátelství
a věrnosti Bohu a bližnímu. Prosme Matku
Boží Marii o pomoc a ochranu. O pronásledování
všeho druhu nebude nouze,
což potvrzují dějiny církve i naše osobní
zkušenosti. Ježíš mluví ke svým učedníkům
a také k nám: „Jestliže pronásledovali
mne, i vás budou pronásledovat;
jestliže zachovali mé slovo, i vaše budou
zachovávat.“ (Jan 15,20)
Jak vypadá konkrétně působení laiků
na vinici Páně? Rodiče předávají víru
v Ježíše Krista dále svým dětem – také
učitelé. Každý křesťan koná tuto svatou
službu vzorným životem, slovem i činem
na svém místě. Základem pro to je denní
modlitba a zbožná účast na nedělní mši
svaté. Buďme pozorní a vezměme na nedělní
mši svatou věřící, kteří nemají možnost dopravy! Kromě toho slouží k posvěcování křesťanů mše svaté ve všední dny.
Tyto dary Boží jsou často příliš málo využívány.
Stůl darů Božích je přeplněný!
Laici smí, ba musí v případě nouze také
udělit křest. K tomu stačí voda, kterou
na závěr pokropí křtěného se slovy: „Já
tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha
Svatého.“ Slavení mše svaté, zpovídání,
pomazání nemocných, biřmování a svěcení kněží jsou vyhrazeny kněžím a biskupům,
jinak nejsou tyto svátosti platné.
Pěkný zvyk udílení požehnání svěcenou
vodou od otce a matky by neměl upadnout
do zapomnění.
K laickému apoštolátu patří také skutky
blíženské lásky, které vykonávají všichni
křesťané společně s biskupy, kněžími
a jáhny: „Pokud jste to udělali jednomu
z těch nejmenších mých bratrů, mně jste
to udělali.“ (Mt 25,40) K tomu se počítají známé skutky tělesného a duchovního milosrdenství. To znamená konkrétně:
krmit hladové, napájet žíznivé, přijímat
bezdomovce a cizince, oblékat nahé, navštěvovat
nemocné a zajaté. K tomu připojuje
církevní tradice ještě pohřbívat mrtvé
a skutky duchovního milosrdenství: nevědomé poučovat, zoufalým radit, truchlící
utěšovat, hříšníky přivádět na správnou
cestu, jiným odpouštět, obtížné lidi snášet, modlit se za živé a za zemřelé. Toto
všechno by se ale mělo dít podle situace
a podle moudrosti Boží a jeho zákonů
v pokoře a lásce, a to tam, kde je člověk
zodpovědný. Jestliže vidíme hříchy a chyby
prominentních osob, měli bychom
buďto něco jasného říci, nebo hodit první
kamenem, jinak hřešíme také my. Spíše je naším úkolem modlitba a život lásky.
Laický apoštolát se uskutečňuje také
v chrámovém sboru, ve službě kostelníka,
varhaníka, ministrantů, v dalším vzdělávání přednáškami, kongresy, časopisy a na
internetu. Přitom se musí dbát na to, aby
se pravda zvěstovala v lásce. Nakonec musíme
ukázat na skryté služby, jako je vaření, uklízení a podobné činnosti, které
bohužel často bývají přehlíženy. Tady se
zvláště projevuje pokora. Bez této absolutně
nutné ctnosti bychom se nedostali
vpřed. Prosme Pána denně o ni slovy:
„Ježíši, mírný a pokorný srdcem, utvoř
naše srdce podle Srdce Tvého!“
Opakuji to také pokaždé s radostným
a milujícím srdcem: Buďme dobří k sobě
navzájem. Tak budeme prožívat lásku Boží
a blíženskou jako střed našeho apoštolátu
– jako střed svého křesťanského poslání.
Z Der Fels 1/2018 přeložil -mp
Vyšlo v časopise Světlo 27. ČÍSLO / XXVI. ROČNÍK