Čím více děkujeme Bohu za to, co pro nás udělal, tím více vytváříme podmínky pro další požehnání.
[Adolfo Affatato je jedním z posledních žijících duchovních synů Pátra Pia. Ve věku 82 let pokračuje ve své službě mluvením a psaním o Páteru Piovi. Následující text je adaptovaný z jeho knihy,
Páter Pio a já.]
Vděčnost byla pro Pátra Pia důležitá a často o ní mluvil. Jednoho večera se Adolfo zeptal Pátra Pia, jestli Bůh odpouští všechny hříchy.
Odpověděl: "
Synu, Bůh je dobrý Otec a všem odpouští. Přesto je tu jeden hřích, který těžko odpouští: nevděčnost člověka." Potom dodal: "
Ale ví, jak čekat."
Zde se objevuje jedna z misií, které Bůh svěřil P. Piovi: přivést ztracené ovce zpět do stáda.
Jednoho dne byl Adolfo požádán, aby doprovázel politika, který si přál navštívit Pátra Pia. Setkali se na vlakovém nádraží ve Foggii. Přes oběd mluvil jeho nový přítel způsobem, který na Adolfa působil domnělým dojmem. Narazil na někoho, kdo cítil, že může dělat, co chce. Dále uvedl, že během svého života složil tři sliby, ale pokaždé selhal. Nyní, když se doslechl o Páteru Piovi, řekl, že se chce setkat s kapucínským světcem a odevzdat se jeho vedení.
Když dorazili ke klášteru v San Giovanni Rotondo, Adolfo a politik šli nahoru a čekali, až Páter vyjde. Když vyšel ze své cely, aby sešel dolů a vyslechl si zpovědi mužů, Páter řekl: "
Pochválen buď Ježíš Kristus," bratrům, jak bylo jeho zvykem.
Když se obrátil k Adolfovi, řekl: "
Kdo je to dnes, koho máš?" Adolfo odpověděl: "
Otče, tento pán by chtěl Vaše požehnání."
Namísto toho Páter Pio řekl: "
Pěkný ptáček, kterého jsi mi sem přivedl. Řekni mu, že složil slib třikrát a třikrát selhal. Toto je poslední šance, kterou mu Bůh dává. Měl by jít před Nejsvětější svátost a požádat o odpuštění za své hříchy." Bez pozdravu politika sešel Páter dolů po schodech, aby si vyslechl zpovědi.
Adolfo byl zasažen. A přece to byla znovu známá další epizoda, jedna z mnoha, ve které na vlastní kůži zažil nadpřirozené dary Pátra Pia.
I když Adolfo obvykle zažíval milou otcovskou stránku Otce Pia, tady byla jeho druhá strana - přísný mnich, který byl přísný vůči těm, kteří hřešili proti Bohu a zanedbávali své křesťanské povinnosti. Páter Pio při takových projevech nevděčnosti nesmírně trpěl.
Nikdo kromě samotného politika a Pátra Pia přesně nevěděl, z jakých hříchů je vinen a jaké sliby porušil. Když měl Páter Pio dar číst duše, mohl vidět to, co jiní ne.
Adolfo vycítil ledovou prázdnotu, která v tom okamžiku přemohla politika. Sledoval, jak se zhroutil v slzách, takto se projevila jeho krize vykoupení.
Otec Onorato později řekl Adolfovi, že se toho večera zeptal Otce Pia, zda k němu nebyl příliš krutý. Páter Pio bez váhání odpověděl: "
Kdybys mohl zkoumat duše, viděl bys v srdci toho člověka nejen sedm smrtelných hříchů, ale i sedmdesát."
Ukázal na sklenici vody na svém nočním stolku a pokračoval: "
Vidíš ten pohár plný vody? Pokud ho neumyješ od jeho špíny a nenaplníš ho Boží láskou, nikdy nebude pokoj." Adolfo později slyšel, že po tomto setkání začal politik radikálně měnit svůj život. Prostřednictvím Pátra Pia Boží moc odemkla dveře jeho srdce blokovaného pýchou a majetkem a naplnila je láskou.
Nadešel jeho čas. Jak řekl Páter Pio: "
Bůh ví, jak čekat."
Prostřednictvím Pátra Pia Adolfo pochopil, že vděčnost je věčná ctnost. Čím více děkujeme Bohu za to, co pro nás udělal, tím více vytváříme podmínky pro další požehnání. Bůh po ničem víc netouží a my se zase staneme jako andělé připraveni pomoci těm, kteří to potřebují.
Zdroj: aleteia.org
Převzato z
https://matkabozia.sk/,
článek z 25. 2. 2021 naleznete
zde.