Čtvrtá středa
Neustálé přebývání svatého Josefa s Ježíšem.
"
Ježíš se odebral s nimi a pak se vrátil s nimi do Nazareta, byl jim poslušný." (Lk 2, 51)
Když Maria a Josef našli zase Ježíše, vrátili se všichni do Nazareta. V chrámu se objevilo jakési Ježíšovo božství, ale po kratičkém, skvělém zjevení se zase uchyluje do skrytosti. Líbezný Nazaretský květ, který se na okamžik rozevřel, se zase zavírá na několik let, které evangelista shrnuje do krátkých slov: "
Přišel do Nazareta a byl jim poslušný." Věčné Slovo, které se stalo člověkem, tedy bydlelo v nuzném domku u svatého Josefa, poslouchajíc Ho jako svého otce až do jeho skonání
Rozjímej tu o svatém životě, kterým žil Josef ve společnosti Pána Ježíše a Panny Marie. V této svaté rodině vládlo jediné přání: líbit se Bohu.
Bůh, který postoupil sv. Josefovi pocty a práva, patřící Otci jediného Syna, chtěl také, aby plnil všechny povinnosti tohoto úřadu. Jistě však první, nejdůležitější a nejčestnější povinností Josefa bylo pečovat o pokrm pro Dítě Boží. Tato úloha Živitele ho úzce spojovala se vtěleným Božím Synem.
I když tento spravedlivý muž neměl účast na prvních počátcích Kristova lidství, bylo přece vůlí Boží, aby hojně napomáhal k Jeho rozvoji a zdokonalení.
Ježíš chtěl být zavázán Josefově výživě za své zdraví, vzrůst i svůj život. Ale pokrm, který Syn Boží požíval, nepocházel z jmění předků, ze zděděného majetku, ale z denního výdělku práce chudého tesaře, z denního ovoce potu jeho tváře.
Jako Maria darovala světu oběť vykoupení, tak ji Josef živil ke dni obětování. Josefův chléb posiloval Spasitele světa, který měl zemřít na kříži, z něj pocházela krev, kolující v žilách Syna Božího, která měla být prolita na Kalvárii.
A toho si asi Maria i Josef byli dobře vědomi. Kolikrát si asi mezi sebou povídali o lásce, kterou dluží lidé Bohu - o nekonečné lásce, kterou má Bůh k lidem, a která se zjevila zejména v tom, že poslal na svět svého jediného Syna, aby trpěl a svůj život dokonal pro spásu lidského pokolení v moři bolestí a útrap! Maria a Josef jistě asi jen se slzami zmiňovali, hledíc na Ježíše, a poznajíc dobře Písmo svaté, na smutné proroctví Simeonovo:
Hle, tento je ustanoven na znamení, kterému budou odporovat "- a "
Tvou duši pronikne meč." (Lk 2, 34- 35) Úzkostí a obavami plnila jejich duše myšlenka, že jejich milený Syn bude oním mužem bolesti, o kterém předpověděl Izaiáš, že jeho nepřátelé Ho tak ztýrají, že v něm nikdo nepozná nejpůvabnějšího mezi syny člověka, že jeho svaté tělo bude tak rozmlácené metlami, že bude pokryto ranami jako tělo malomocného, On však, Vykupitel, bude jako beránek, který oněmí před ukrutníky, vše trpělivě snese a dá se ochotně vést k smrti. Jaká asi bolest, jaká láska a úzkost pronikala při tom srdce svatého Josefa!
Modlitba.
Svatý Josefe, pro slzy, které jsi proléval, když jsi uvažoval o budoucím utrpení svého svatého Svěřence, vypros mi milost, abych s něžnou zbožností stále pamatoval na bolesti svého Spasitele. Pro svatý žár lásky, který vzplanul ve tvém srdci, když jsi vzpomínal na smrt svého Spasitele nebo o ní mluvil, dej, ať se dostane jediné jiskřičky z oné lásky mně ubohému, který jsem byl svými hříchy příčinou utrpení Ježíše Krista. Amen.
A ty, blahoslavená Panno, která jsi tolik vytrpěla při pohledu na muka i smrt svého přemilého Syna v Jeruzalémě, vypros mi velkou, pravou lítost nad mými nepravostmi. Amen.
Pane Ježíši, který jsi trpěl i zemřel z lásky ke mně, ubohému hříšníkovi, dej, ať nikdy na tak velkou lásku nezapomenu.
Tvá smrt, ó Spasiteli, je mou jedinou nadějí, věřím, že jsi umřel i za mě, miluji Tě celým srdcem, více než koho jiného, více než sám sebe! Miluji Tě - a z této lásky jsem ochoten snášet všechny bolesti.
Lituji z hloubi srdce, že jsem Tebe, nejvyšší Dobro, kdy urazil!
Nežádám si nic, než Tebe milovat a Tobě se líbit! Pomoz mi, Pane můj, a nedopusť, abych se někdy od Tebe odloučil. Amen.
Převzato z
https://sv-jozef.blogspot.com/,
článek naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 24, 2. 2021)