V roce 1990 dnes už svatý Jan Pavel II. napsal sérii promluv o tom, jaký by měl být kněz pro 3. tisíciletí. Protože ani po letech neztratily jeho myšlenky nic ze své aktuálnosti, přinášíme je zde jako inspiraci pro bohoslovce, kněze a možná i další...
Dát prostor Boží moudrosti
V postní době jsme vyzýváni, abychom se zamýšleli a usilovali o vnitřní obnovu, a tak lépe pochopili smysl svého určení. Jde o to, abychom mysleli na věci, které jsou pro náš život opravdu podstatné. Vždyť naše oči a pak i naše myšlenky často jsou přitahovány věcmi viditelnými v našem okolí, takže jsme nebezpečí soustředit se jen na to, co právě potřebujeme a opomenout tázat se na konečný smysl svého života. Ale tento smysl je důležitý na jeho naplnění závisí výsledek našeho pozemského osudu.
Abychom jasně a jistě objevili tento cíl, musíme se vzdát svých povrchních myšlenek a vytvořit prostor pro Boží moudrost. Už Starý zákon doporučoval hledat moudrost, která je Božím darem, neboť "kdo ji hledá, nalezne ji" (Mdr 6,12).
Tato moudrost má oživovat myšlení kněze a řídit jeho jednání. Od kněze se očekává nejen znalost pravd víry, ale i dovednost z vlastní zkušenosti posuzovat a oceňovat Boží tajemství. Kdo se na něho obrací, může počítat s touto moudrostí, která je mu dána shůry pro vykonávání jeho služby.
Kněz má zvláště za úkol připomínat svým bratřím poslední smysl života, aby je přivedl k správnému názoru na jejich život. Musí být oduševněn rozumem, přesněji řečeno nadpřirozeným rozumem, aby mohl ve světle milosti překonat příliš úzké nápady lidského myšlení. Tím, že obrací jejich pohled na Boha, napomáhá kněz tem, kdo se s ním setkají, uskutečnit plný rozvoj jejich osoby jako člověka a jako křesťana.
Ve světě, v němž žijeme, a který je poznamenán množstvím názorů, je důležité vychovat kandidáty kněžství, kteří jsou schopni vyznat se vyváženě v komplexní mnohotvárnosti života. Osvojit si tuto zralost úsudku má neocenitelnou hodnotu pro toho, kdo ve své službě musí vyjadřovat mínění a činit rozhodnutí, jejichž následky mohou být závažné.
Prosme Pannu Marii a jejího snoubence svatého Josefa, ať svou přímluvou vzbudí v Církvi kněze, kteří svou moudrostí mohou svým bratřím přinést světlo, které potřebují.
Jan Pavel II, 18. března 1990
