Evangelijní úryvek První postní neděle (cykl. B - Mk 1, 12 - 15) přináší příběh Ježíšova pokušení na poušti a začátek jeho veřejného působení.
V tomto liturgickém roce se v postní době první čtení zaměřují na téma smlouvy. Bůh uzavřel prostřednictvím patriarchy Noeho smlouvu s celým lidstvem. Viditelným znakem této smlouvy je oblouk, který v biblickém jazyce symbolizuje luk. Bůh "odložil" hrozivý vojenský nástroj, který již není symbolem zničení. Duha je symbolem odpuštění a nového začátku.
Duch, který žene
Evangelista Marek nabízí výrazně stručný popis bez tří pokušení ďábla a tří odpovědí Božího Syna, jak je známe z Matoušova a Lukášova evangelia. Marek navazuje na událost Ježíšova křtu.
Řecké sloveso "ekbállo" se používá při některých exorcismech, když Boží Syn "vyhnal", resp. "vypudil" zlého ducha z člověka. Nyní je to Duch Svatý, který po křtu "vyžene" Ježíše na poušť. Avšak je jasně odlišené, že tím, kdo pokouší, je satan. Proč je však uvedeno, že Duch Svatý "hnal" Božího Syna? Nestačilo napsat "vedl", nebo "naplnil"?
Při křtu v Jordánu zazněl Otcův hlas a Boží Duch sestoupil na Ježíše Krista. Nejde jen o nějaké chvilkové spočinutí nebo jemný dotek. Evangelista chce ukázat totální proniknutí Božím Duchem a sjednocení Otce, Syna a Ducha Svatého v díle vykoupení. Jsme na začátku veřejného působení a
Ježíšovo ohlašování je zcela proniknuto přítomností a mocí Ducha Svatého, což převyšuje všechno dosavadní působení Ducha Páně v starozákonních postavách patriarchů, králů a proroků. V Ježíši z Nazareta začíná nové období v dějinách spásy, kterému se nic nevyrovná. Je pomazaný Duchem Svatým, aby přinesl Boží království.
Poušť jako místo Boží zamilovanosti
V biblických textech je poušť místem pokušení a vzpoury vůči Bohu, ale také místem lásky a zvláštní ochrany, protože Bůh si vybral poušť, aby na ní uzavřel se židovským národem smlouvu na Sinaji. Proto v prorocké literatuře je poušť místem zamilovanosti mezi Bohem a Izraelem. Prorok Jeremiáš tlumočí Pánova slova obyvatelům Jeruzaléma: „
Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou." (Jer 2, 2) Bůh prostřednictvím proroka Ozeáše obnovuje svou lásku k vyvolenému národu slovy:"
Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci." (Oz 2, 16)
¨
Na pustině, kde člověk zůstává sám se sebou, je odloučen od vztahů a pocitu bezpečnosti, přichází Bůh, aby promluvil slovy lásky. To proto, že v hluku společnosti nejednou jeho slova zaniknou. Boží pozvání vložit se do bezpečí jeho přítomnosti, "trunfne" pocit jistoty, který člověku nabízejí materiální dobra a Bůh se tehdy zdá být nepotřebný. Ať to zní jakkoliv paradoxně,
potřebujeme poušť v našem životě, aby nám připomněla, že potřebujeme Boha. Poušť může také vzkvétat, krize může přinést velké požehnání.
Boží Syn nese dějiny spásy
Marek zmínkou o 40 dnech dělá v osobě Ježíše Krista rekapitulaci biblických dějin, protože číslo 40 má hluboký symbolický význam. Boží Syn nese dějiny spásy, které v něm dosahují své naplnění. Je to odkazem na 40 dní potopy, 40 denní pobyt Mojžíše na hoře Sinaj, kde dostal Boží přikázání, 40 leté putování izraelského národa pouští nebo 40 denní cestu proroka Eliáše ke svaté hoře Choreb. Číslo 40 je symbolem přípravy na něco nového.
Po dnech potopy začínají nové dějiny lidstva; Mojžíš přinese přikázání pro židovský národ; po 40 leté cestě pouští se Izrael usadí v zaslíbené zemi. Nyní je to nový začátek pro celé lidstvo, neboť začíná hlásání Božího království.
V Ježíši Kristu nastává nový způsob Boží přítomnosti mezi svým lidem: "
Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království."
Vstoupili jsme do postního období. Protkávejme ho modlitbou, jak to vidíme v životě Ježíše Krista. On nezůstal bydlet na poušti, vrátil se mezi lidi, aby jim hlásal evangelium. A přece i poté vyhledával místa samoty pro důvěrnou modlitbu s Otcem. Nedokážeme realizovat všechno a najednou. Potřebujeme dozrát, duchovně vyrůst, zakořenit se v Bohu. Bůh nechce, abychom zůstali na poušti.
Jsme povoláni pro vztahy mezi lidmi ve společnosti, ale přece nezapomínejme na chvíle samoty, abychom procítili Boží zamilovanost a upevňovali vztahy s Ním.
V postní době nám Bůh připomíná: "Můžeš začít znovu". Toto ať je postní program na osobní i společenské duchovní úrovni.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 19. 2. 2021 naleznete
zde
