Zamyšlení nad evangeliem 1. neděle postní- cyklus B
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,12-15)
Patnáctiletý školák nadepsal svoji úvahu „Supermarket“.
„Chtěl jsem koupit v supermarketu jen litr mléka, ale bylo tam vystaveno tolik krásných věcí! Pak jsem koupil čokoládu, jablečnou šťávu, sýr a sluneční brýle, všechno za akční cenu. A zapomněl jsem v supermarketu svůj litr mléka.“
V této úvaze je mnoho životní zkušenosti. Krátce si zopakujeme: Jeden chlapec jde do supermarketu, aby si koupil litr mléka. Tu uvidí stoly se zvláštní nabídkou. Pomyslí si: to bych měl vzít, kdoví, jestli to bude ještě někdy tak levné. A koupí všechno možné. Přitom zapomene na svůj litr mléka. Ztratil z očí původní cíl. Je to myšleno symbolicky. Mléko je základní životní potravina.
Tváři v tvář předmětům blahobytu – čokoládě, slunečním brýlím – zapomene chlapec na základní potravinu. Místo toho, aby koupil to, co nutně potřebuje, kupuje věci, které nutně nepotřebuje. Když vstoupil do supermarketu, měl jediný požadavek. Přitom zapomněl, co vlastně chtěl, proč přišel.
Pokušení:
V našem životě jde o mnohem více než o litr mléka. Kdo může uspokojit a uspokojí každý svůj požadavek, ztratí z očí vlastní cíl.
Tisíce věcí nás stále pokoušejí, aby nás odvedly od toho rozhodujícího.
Auto už pak není pouhým dopravním prostředkem, ale záležitostí prestiže. Krásným „bourákem“ chce člověk ukázat, co si může dovolit.
Všichni – jeden více, druhý méně – jsme spojili hodnotu své osobnosti s věcmi. Podvědomě se řídíme myšlenkou: „Když něco máš, jsi někdo.“ Ztrátu lidské hodnoty se snažíme vyrovnat spotřebním zbožím.
Zralý člověk se vyznačuje pevností svého charakteru, svým přesvědčením. Je zakotven pevně v sobě jako strom. Je pevně zakořeněný ve skutečnosti života. Ale na to se dnes nikdo neptá. Kdo se dnes ptá u hvězd jeviště a u lidí vysoké politiky na jejich charakter? Hodnota člověk spočívá v jeho charakteru, v jeho osobnosti.
Pro mnoho lidí je ale „módnost“ a „modernost“ mnohem důležitější než charakter s přesvědčení.
Uspokojování požadavků se nezastavuje jen u hmotných věcí. Toto životní zaměření se nevědomě přenáší do ostatních životních oblastí. To vyjádřil Rudolf Affemann ve své knize „Nemocná společnost“: Chtěl bych v tomto bodu převzít jeho vyjádření. Píše: „Duševní vztahy, které vlastně nejsou spotřebním zbožím, se jim stávají, např. láska mezi pohlavími. – Láska nemá nic společného s konzumem. Je to osobní událost mezi dvěma lidmi. V lásce se otevírá člověk druhému dává se jim zasáhnout, potvrdit, zpochybnit, dává se vtáhnout do procesu proměny.
V konzumní společnosti se ale láska stává konzumním zbožím. Následkem toho je, že „partneři“ se sejdou a vyvolávají pocit, který sice přináší oběma rozkoš, ale existenčně se jich nedotýká. Konzumní láska je nezávazná a bez vztahu…
Už řeč ukazuje na obludnost tohoto způsobu: Ten druhý bude smlsán jako pralinka. Někdo má velký sklad mužů a žen – stejně jako má sklad oděvů.
Umění říci „ne“
Jediný způsob, jak zůstat člověkem a nedegradovat se na konzumní zboží, je říci „ne“.
Ježíš nám to ukázal svým životem (viz. evangelium). On mohl snadno utišit hlad, ale řekl „ne“. A co bylo ještě lákavější: Mohl se stát pánem celého světa bez kříže, bez smrti. Také tehdy řekl „ne“.
Kdyby řekl „ano“, měl by chléb, uznání a moc – jaká lákavá nabídka! On řekl „ne“ a zachránil svoji úctu k sobě, svoji svobodu, svoji osobnost.
O nic jiného nejde ani u nás: Umění říci „ne“ je uměním, jak si zachovat úctu k sobě samému.
Umění říci „ne“ je uměním jak se místo konzumního předmětu stát osobností.
