V současné době je naše Církev podobně zraněná, jako byl zraněný a do krve zbitý Kristus poté, co Ho Jeho zrádce Jidáš vydal do rukou náboženské vrchnosti. Církev je zdeformovaná a rozbolavěná z přílivu odpuzujících skandálů, kterých se dopouštějí moderní Jidáši;
je oslabena kulturou pochybností, strachu, nedůvěry a mlčení, která nás obklopuje.
Podobně jako Ježíš,
i naše Církev dnes stojí před soudem,
kde na ni nemilosrdně útočí média
a kde se v zákonech oklešťují
naše náboženské svobody.
Podobně jako Kristus,
který žíznil zavěšený na Kříži,
čelí dnes naše vyprahlá Církev
duchovnímu suchu
a přímo zoufale touží
po obnově, naději, osvěžení a doplnění sil.
Prožívá dnes naše Církev
mystické ukřižování spolu s Kristem?
Ve své knize
Path of Mary (Cesta Marie) píše ctihodná Mary Potterová (1847-1913) toto:
"
Žijeme v mimořádně nebezpečné době; obklopují nás taková nebezpečí a pokušení, jaké historie světa nepamatuje. Církev, Nevěsta Ježíšova, kráčí zjevně ve stopách svého Pána, čehož důkazem jsou různé etapy a fáze, ve kterých se ocitá. Ve svých počátcích žila Církev skrytým životem, později se dostávala stále víc na veřejnost a vzrůstala zejména úcta k Nejsvětější Svátosti; následovaly smrtelné muky v zahradě. Teď se zjevně dostává do časů mystického opakování ukřižování její Hlavy a Mistra."
Tato nevšední slova jsou dnes ještě mnohem aktuálnější, než kdykoli předtím.
I když máme být ostražití v souvislosti s podobnými proroctvími a spíše je aplikovat metaforicky a v širším měřítku, než uniformně a doslova, připomínají slova Mary Potterové až pozoruhodným způsobem situaci v dnešní Církvi. Člověku hned přijdou na mysl legendární slova kardinála
Francise George z Chicaga, kterými promluvil k zástupu mladých, oddaných a zapálených kněží, které však znepokojovaly časy, které jsou před nimi: "
Očekávám, že zemřu ve své posteli; že můj nástupce zemře ve vězení a že jeho nástupce zemře jako mučedník na veřejném místě."
Kdo byla ctihodná Mary Potterová?
Narodila se v Londýně, v roce 1847 nekatolickému otci a irské matce, která konvertovala na katolicismus. Život Mary Potterové se zcela změnil, když objevila písemnosti a nauku
sv. Ludvíka de Montfort. Navzdory svému chatrnému zdraví se Mary stala řeholní sestrou a celý svůj život zasvětila službě nemocným a umírajícím. V roce 1877 založila
Sisters of the Little Company of Mary (Sestry malé společnosti Mariiny), což byl řeholní rád, inspirovaný malou skupinou věrných, kteří zůstali spolu s Pannou Marií stát pod Křížem na Kalvárii až do konce. Ct. Mary Potterová řekla: "
Pamatujte na to, že jeden svatý oslaví Boha víc, než celý národ průměrných křesťanů." "Maria z vlastní vůle stojí věrně při Církvi, když tato Nevěsta Kristova prožívá své mystické ukřižování. Když další členové Těla našeho Pána odpadnou, Maria z vlastní vůle prochází ohnivým 'soudem', bez pohromy, i když ne bez bolesti."
Jako byl Kristus, Hlava Církve, pronásledován, bičován, zesměšňován a dobyt; tak čelí pronásledování i Jeho Tělo, Církev. Svatý Jan a zbožné ženy šli spolu s Pannou Marií za Ježíšem, když kráčel na Kalvárii, a zůstali věrně pod Křížem.
Zůstaneš při svaté Matce Církvi až do konce i ty? Jako křesťané, začlenění do Krista, jsme totiž i my povoláni žít životem utrpení. Úžasně to podtrhují slova našeho Pána sv. Pavlovi na cestě do Damašku: "
Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?" (Sk 9, 4). Náš Pán označuje utrpení svých bratrů a sester za přímý útok. Tato mocná nauka Církve jako mystického Pánova Těla je ústředním bodem encykliky papeže Pia XII z roku 1943
Mystici Corporis Christi:
"
Hned na začátku je třeba poznamenat, že společnost ustanovená Vykupitelem lidského pokolení, se podobá svému božskému Zakladateli, jehož pronásledovali, zpochybňovali a mučili ti lidé, kterých se ujal zachránit."
Podobně však jako v případě Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, i Církev, právě když bude nejzranitelnější a dotlačená na pokraj kolapsu, opět vstane a vdechne do sebe nový život. Celými dějinami Církve se jako červená nit táhne pravdivý a stále aktuální vzkaz:
s Křížem vždy existuje naděje na Vzkříšení. Čím více mučedníků, tím je Církev silnější. Čím je více pronásledování, tím více horlivých svatých, bojovníků a hrdinů se rodí.
Církev nikdy nepřestane existovat. Nikdy nezanikne.
Slovy ct. Mary Potterové: "
V této otrávené a přesycené éře hříchu, budete vy, šťastní, Mariini vyvolení uprostřed temnoty, pokrývající nyní zem, světlými body, potěšujícími oko Boha, přitahujícího Ducha Svatého, který je Světlem, pronikajícím a pohlcujícím mračna nevěrnosti a mlhu omylů, které dnes pokrývají a zahalují svět."
V dnešní době, jejímž hlavním znakem je ztráta věrnosti
a jejíž generace propadla nemorálnosti,
v níž má hlavní slovo sarkasmus, výsměch a absurdnost,
zaplatíte za rozhodnutí zůstat vždy věrni vysokou cenu:
musíme jít proti současné kultuře
a stát se troufalými a odvážnými 'revolucionáři'.
Nejsme totiž povoláni být lidmi ze světa,
ale být Božím lidem.
Ne být Církví, která se mění s dobou,
ale být Církví, která mění dobu.
Neměli bychom trávit dny nostalgickým vzpomínáním na minulost, jako bychom zapomněli, že
katolická víra je vybudována na trvalé a neměnné pravdě, která přesahuje prostor i čas; pravdě, která platí pro každou dobu a která nás vybízí k tomu, abychom hledali autentické a kreativní způsoby, jak tuto neměnnou pravdu uvádět do současné reality.
Neměli bychom se ani krčit ve strachu a mlčení a nechat ze sebe udělat oběti uspokojování lidí a temného svádění popularity. Namísto toho
máme rovně stát, zakořeněni v pravdě a spravedlnosti. Katolická víra je opravdu nejelektrizující, nejnápaditější a nejživější tehdy, když v její pravdě vytrváme až do konce. Pouze tehdy totiž pochopíme, co je
pravá svoboda: utrpení a sebeobětování, přijaté s láskou.
Zamýšlejme se i my nad inspirací, kterou při svých proroctvích matka Mary Potterová čerpala z knihy sv. Ludvíka de Montfort
Pravá úcta k Panně Marii - o velké obnově a oživení víry skrze velké svaté posledních dob a skrze bojovníky Panny Marie:
"
Všemohoucí Bůh a Jeho Svatá Matka vzbudí velké svaté, kteří oddanou zbožností vyniknou mezi většinou svatých, asi tak, jako vynikají libanonské cedry mezi keříky. Jednou rukou budou zápasit a druhou budovat; svrhnou, porazí a rozdrtí bludaře a jejich bludy, rozkolníky a jejich rozkoly, modloslužebníky a jejich modly, hříšníky a jejich hanebnosti; vybudují chrám opravdového Šalomouna a mystické Boží město."
Vraťme se k těmto odvážným slovům:
"Očekávám, že zemřu ve své posteli;
že můj nástupce zemře ve vězení
a že jeho nástupce zemře jako mučedník na veřejném místě."
Při očekávání velkolepého dne mystického vzkříšení Církve
a velkého oživení a obnovy víry
bychom však neměli zapomenout
na stejně důležitá, často však opomíjené
slova kardinála George,
která řekl vzápětí po těch předchozích:
"Jeho nástupce posbírá střepy zničené společnosti
a pomalu pomůže přebudovat civilizaci,
jak to Církev tak často dělávala v dějinách lidstva."
Zdroj:
churchpop.com, 1. 2. 2019
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 13. 2. 2021 naleznete
zde.