Evangelijní úryvek 6. neděle v mezidobí,(cykl. B - Mk 1, 40 - 45) nabízí příběh uzdravení malomocného.
Z pohledu liturgického roku se touto nedělí loučíme na delší dobu s nedělemi v mezidobí, protože od středy začíná postní období, po skončení kterého vstoupíme do velikonočního období.
Do mezidobí se opět vrátíme až koncem května.
Izolace
Třetí neděli po sobě jsme svědky úryvků z Markova evangelia, které hovoří o různých uzdraveních, které vykonal Boží Syn: uzdravení člověka posedlého nečistým duchem; uzdravení Petrovy tchyně a v dnešní neděli je to uzdravení člověka trpícími malomocenstvím.
Tato "rozmanitost" chce poukázat na to, že
Ježíšova božská moc všemocně stojí nade vším a žádná tělesná ani duchovní síla jí nedokáže odporovat.
V naší dnešní kultuře může na první pohled vyznít příběh o uzdravení z malomocenství jako vzdálený. V Evropě se nesetkáváme s touto chorobou, ačkoliv v jiných částech světa stále existuje. Tragičnost choroby nespočívá pouze v její tělesné stránce, ale obsahuje v sobě i vážný sociální problém, kterým bylo vyloučení ze společnosti. V nedělním prvním čtení slyšíme jen krátký úryvek z 13. kapitoly starozákonní knihy Leviticus, která se věnuje velmi podrobnému prozkoumání člověka, u kterého vzniklo podezření na tuto nemoc a přijatým opatřením.
Když se potvrdilo onemocnění, jednotlivec musel být izolován a pobývat mimo společnost. To nám už začíná výrazně připomínat naši současnou pandemickou situaci a najednou příběh z Markova evangelia dostává pro nás až osobní aktuální význam. Všichni totiž na vlastní kůži zažíváme uzamčení, karanténu, zákaz vycházení a "bezkontaktní" už není jen platba, ale také vztahy, ba dokonce bohoslužby přes obrazovku.
Začínají vznikat a přibývat psychické problémy dětí a dospělých, které nejsou způsobeny nemocí, ale izolací a životem v bublině. Malomocný člověk v evangelním příběhu byl odsouzen k totální několikaleté izolaci až do vyléčení, kterého se mnohdy bohužel nemusel dožít.
Boží dotyk
Biblisté poukazují na porušení zákazu ze strany muže, který vychází z izolace a spontánně se přibližuje k Ježíšovi, ve kterém vidí jedinou záchranu. Je to
odkaz evangelisty pro čtenáře, aby měli odvahu vyhledat Božího Syna i v zoufalých a neřešitelných situacích. Samozřejmě, hned vyvstává otázka, zda nám nehrozí, že Boha hledáme pouze v situacích krize ... Všimněme si však, s jakou prosbou se muž obrací na Krista. Neprosí o uzdravení. Prosí o očištění: "
Pokud chceš, můžeš mě očistit."
Můžeme být zdraví, a přece hříchem vzdálení od Boha a od bližních. Prosbou o očištění žádá o znovuzačlenění do vztahu s Bohem a s bližním. Evangelista Marek nezachytil pouze slova, ale i Ježíšův výraz, doprovodná gesta, která jsou mimořádně důležitá pro pochopení příběhu: "
Ježíš se slitoval nad ním, vztáhl ruku, dotkl se ho." V první řadě je to sloveso "slitoval se." Řecký výraz "splanchnízomai" označuje "pohyb střev." Z Ježíšovy strany jde o vyjádření soucitu, resp. soucitného pohybu. V Ježíši Kristu Bůh ukazuje svou lidskou tvář, svou blízkost. Slovy novozákonního listu Židům můžeme říci: "
Vždyť nemáme velekněze, který by nemohl cítit s našimi slabostmi; vždyť byl podobně zkoušený ve všem kromě hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas." (Žid 4, 15 - 16)
Druhým důležitým výrazem je "dotkl se ho". Podle předpisů Mojžíšova zákona se člověk dotykem s nečistým, v našem případě s malomocným, sám stával nečistým, a tedy vyloučeným s účasti na společenském či náboženském životě až do doby očištění. Kristus se "vystavil" z pohledu tehdejších židovských zákonů tomuto znečištění. Učinil tak i při uzdravení Petrovy tchyně, kterou chytil za ruku. Avšak ne Ježíš se nakazil, jeho dotek uzdravuje.
Není takové síly na světě, hříchu, zloby, která by dokázala kontaminovat Boha. Boží milost uzdravuje, dekontaminuje, očišťuje od každé zloby. Kristus přišel, aby nás znovu začlenil do vztahu s Bohem, aby z nás udělal Boží syny a dcery, aby z nás navzájem udělal bratry a sestry. Nechť naše vztahy v rodinách a společenstvích jsou skutečně důkazem, že žijeme životem Božích dětí.
Je tady Mesiáš
Pán Ježíš dává uzdravenému příkaz: "
Dej si pozor a nikomu nic neříkej, ale jdi, ukaž se knězi a přines za své očištění oběť, kterou předepsal Mojžíš - jim na svědectví." Pro pochopení těchto slov je třeba se znovu podívat do již zmíněné 13. kapitoly knihy Leviticus.
V ní má totiž kněz velmi důležité poslání prozkoumat zdravotní stav člověka a prohlásit ho za čistého nebo nečistého. Hned následující 14. kapitola popisuje, jakým způsobem má uzdravený přinést oběť. Vidíme však zásadní rozdíl mezi Ježíšem Kristem a kněžími v jeruzalémském chrámu. Kněz dokázal prozkoumat člověka a oznámit jeho stav. Nedokázal ho však uzdravit. Navzdory výsadě této služby, neměl dar uzdravovat, který je darem od Pána, ne z nějakého úřadu. Proto Ježíšova slova "jim na svědectví" jsou odkazem na příchod mesiášských dob. Je tu
Pánův Pomazaný (v hebrejštině Mesiáš). On dokáže nejen oznámit očištění, ale ho i způsobit!
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 12. 2. 2021 naleznete
zde