Zjevení Panny Marie v Lurdech v roce 1858 jsou neobyčejně závažnou historickou událostí a velkým darem pro Církev i pro celé lidstvo. V této svatyni Ježíš Kristus na přímluvu své matky Marie neustále proměňuje srdce milionů poutníků, kteří tam každoročně přicházejí, a uzdravuje jejich duše a také těla.
Na takových místech jako jsou Lurdy, se přímo hmatatelně odkrývá pravda Kristových slov, že to, co rozhoduje o dějinách lidstva a o věčném štěstí každého člověka, je skryto před "
moudrými a chytrými" - tedy před těmi, kteří se neřídí logikou víry, ale "
je to zjeveno maličkým"- tedy lidem, pro které je víra v Ježíše nejcennějším pokladem.
Milující Bůh nám stále připomíná: "
Jestliže neuvěříte, amen, neobstojíte" (Iz 7, 9). To znamená, že pokud neuvěříte v existenci tajemství Boha, který se stal v životě Panny Marie opravdovým člověkem, zavíráte před sebou možnost znát pravdu a cestu do věčného života.
Historie zjevení
Svatá Bernadeta Soubirousové se narodila 7. ledna 1844 ve zbožné a chudé rodině mlynáře Františka a Ludovíty Soubirousových. Rodina musí v roce 1854 pro finanční problémy opustit mlýn v Byly a přestěhovat se do malého, chudého bytu v Lurdech. Jejich finanční situace se ještě zhoršila. Otec i matka pracují jako nádeníci. Bernadetta je zastupuje v domácnosti a stará se o mladší sourozence - o sestru Antonii a o bratry Jean-Marii a Justína. Proto nechodí do školy ani se nepřipravuje na první svaté prijímání. V roce 1855 v Lurdech propukne epidemie cholery, umírá mnoho lidí a Bernadetta se také nakazí. Nemoc prudce zasáhla její chatrný organismus, způsobila jí astma a později kostní tuberkulózu nohou, což bylo pak i příčinou její smrti v třicátém čtvrtém roce jejího života. Začátkem září 1857 ji rodiče posílají do rodiny Avarantových, do nedaleké vesničky Bertres, aby jim pomáhala pást ovce.
Zakrátko však rozhodnou, aby se Bernadetta vrátila zpět domů. Vrací se 21. ledna 1858 a začíná se připravovat na první svaté přijímání a zároveň chodit do základní školy, kterou vedly sestry z Nevers. Bernadeta se velmi rychle naučila číst i psát. Po návratu ze školy i nadále pomáhala matce v domácnosti a starala se o mladší sourozence. Rodiče ji vychovávali v atmosféře jednoduché a upřímné zbožnosti a spolu s ostatními dětmi se denně modlili. Přijala od nich poklad živé víry a dětskou důvěru v Boha.
Přelomový den
11. února 1858 se Bernadetta vydala se sestrou Antonií a sousedkou Joannou nad řeku Gave nasbírat suché dřevo na topení. Když přicházeli k jeskyni, nad kterou se pnula skála, nazývaná Massabiellská, museli projít přes potok s ledovou vodou. Když si Bernadetta zula boty a stáhla si punčochy, najednou zaslechla zvláštní šum větru.
"
Podívala jsem se směrem k jeskyni - napsala později -
a viděla jsem, že z jejího nitra vycházel zlatavý oblak a těsně za ním vyšla neobyčejně krásná paní, jakou jsem nikdy v životě neviděla. Měla bílé šaty, bílý závoj, modrý pásek a na chodidlech žluté růže. Najednou se na mě podívala, usmála se a kývla mi, abych přišla blíž k ní, jako kdyby byla moje matka. Všechen můj strach zmizel, ale zdálo se mi, že jsem ztratila vědomí toho, kde se nacházím. Protírala jsem si oči, zavírala jsem je a otvírala, ale Paní byla stále na stejném místě, nadále se na mě usmívala - a nakonec jsem pochopila, že to není klam. Podvědomě jsem vzala do rukou svůj růženec a poklekla jsem. Paní na znak souhlasu kývla hlavou a také vzala do rukou růženec, který měla zavěšený přes pravou ruku. Když jsem se chtěla začít modlit růženec a snažila jsem se přežehnat, ruku jsem měla jako ochrnutou - a až když se přežehnala Paní, pak jsem mohla i já udělat totéž. Ale modlila jsem se sama, Paní pouze posouvala prsty po zrnkách růžence a nic přitom neříkala. Až na konec každého desítku růžence se se mnou pomodlila Sláva Otci ... Když jsem skončila, naznačila mi, abych se k ní přiblížila, ale neodvážila jsem se. Tehdy náhle zmizela."
Když dívky spatřily Bernadettu, jak klečí, začaly se jí vysmívat, že je hloupá svatouškářka. Avšak po chvíli pochopily, že se něco muselo stát, a proto se své kamarádky neodbytně vyptávaly, co to bylo.
Bernadetta jim nejprve nechtěla nic říct, nakonec jim však vyprávěla o zjevení tajuplné Paní, ale poprosila je, aby si to uchovaly jako tajemství. Dívky však hned po příchodu domů vše "vykecaly", a tak Bernadetta musela matce detailně popsat všechno, co viděla ve svém tajemném zjevení. Matka ji za to vynadala, prý jsou to jen halucinace, a zakázala jí chodit do jeskyně.
"Neslibuji ti štěstí na tomto světě ..."
Setkání s tajemnou krásnou Paní, která vypadala jako mladá dívka ve věku asi 16 - 17 let, bylo pro Bernadettu tak silným zážitkem, že od té chvíle byla hnána touhou jít co nejdříve do jeskyně na další zjevení. Matka jí to však kategoricky zakázala.
Až v neděli 14. února po mši svaté matka vyhověla naléhání své dcery a dovolila jí jít do jeskyně.
Bernadetta se tam ihned vydala spolu se dvěma přítelkyněmi. Byly "vyzbrojené" růženci a svěcenou vodou. Chtěly ní pokropit tajemnou postavu a podle toho zjistit, jestli to není nástraha zlého ducha. Po cestě se k nim přidaly ještě další dívky.
Bernadeta přišla k jeskyni první, ihned si klekla a modlila se růženec. "
Sotva jsem se stihla pomodlit první desátek - píše -
uviděla jsem tutéž Paní. Okamžitě jsem ji začala kropit svěcenou vodou a přitom jsem říkala, aby zůstala, pokud je od Boha, a pokud ne, aby odešla. Přitom jsem zrychlovala kropení vodou. Paní se na mě usmála a sklonila hlavu. Čím víc jsem kropila vodou, tím se více usmívala a přikyvovala hlavou. (...) Když jsem se domodlila růženec, postava zmizela."
Je důležité připomenout, že postavu, která se zjevila, viděla pouze Bernadetta. Během zjevení byla v extázi, celá pohlcená tím, co vidí, jakoby odpoutaná od přítomnosti se zrakem upřeným na jeden bod.
Po příchodu domů řekla matka Bernardettě, že už nikdy nebude smět jít do Massabiellské jeskyně.
Bohatá a vlivná obyvatelka Lurd, paní Peyretová, kterou sužovala velká zvědavost, si však vyžádala od matky souhlas, aby její dcera mohla jít na místo zjevení. V pátek 18. února hned po ranní mši svaté se Bernadetta vydala spolu s paní Peyretovou a paní Milletovou k jeskyni.
Krásná Paní se opět zjevila a zeptala se vizionářky: "
Budeš sem ochotně chodit během patnácti dnů?" Děvče odpovědělo, že s radostí splní její žádost - a tehdy zaslechla: "
Neslibuji ti štěstí na tomto světě, ale na druhém."
Během čtvrtého a pátého zjevení (19. a 20. února) tam byla spolu s Bernadettou dost velká skupina lidí. Dvacátého února ji Maria naučila modlitbu, kterou se Bernadetta modlila denně po celý život, ale její text nikomu nepředala.
Během šestého zjevení (21. února) Maria prosila o modlitbu za hříšníky. Tehdy chtěl nevěřící lékař Dozous "odhalit podvod" - a proto se rozhodl během extáze dívku vyšetřit. Jejím chováním byl však hluboce dotčen a dosvědčil přítomnost velkého tajemství. Tehdy se začal proces jeho obrácení. Dr. Dozous ve svém prohlášení potvrdil, že během extáze měla Bernadetta nadpozemsky krásnou tvář. Nasvědčovalo to tomu, že dívka s někým navázala autentický kontakt. Během zjevení měla normální puls, volné dýchání a vůbec nic neukazovalo na nervové rozrušení.
Výzva k pokání a obrácení
Na místě zjevení začalo přibývat stále více lidí a úřady se proto velmi znepokojovaly. Začaly Bernadettu vyslýchat a zastrašovat, aby jí zabránily přicházet k jeskyni. Během sedmého zjevení (23. února) Maria předala dívce "tři tajemství" - týkající se pouze její osoby -, které Bernadetta nikdy nikomu neprozradila.
Panna Maria ji také poprosila, aby jejím jménem požádala kněze o vybudování kaple na místě zjevení. Farář Peyramale však nevěřil v pravdivost zjevení, a proto si žádal důkaz - aby se Bernadetta zeptala krásné Paní na její jméno, protože on, jak řekl, nemá ve zvyku věřit tajemným neznámým. Jestli neřekne, kdo je, bude to znamenat, že je to podvod nebo že Bernadetta má halucinácie.
Během osmého zjevení Panna Maria předala poselství, v němž vyzývala k pokání a obrácení a také k modlitbě za obrácení hříšníků. Řekla: "
Obraťte se a modlete se k Bohu za obrácení hříšníků."
Následující den (25. února) Maria ukázala Bernardettě místo na zemi v jeskyni a přikázala jí "
napít se z tohoto pramene a pak se v něm umýt". Protože tam nebyl žádný pramen, udivená dívka začala rozhrabávat hlínu a po chvíli spatřila malý pramen vody. Nabrala si do dlaní bahnitou tekutinu, napila se z ní a pak si umyla tvář, takže ji měla celou od bláta. Zanedlouho tam už tekl proud křišťálově čisté vody. Pověst o prameni, který vytryskl v jeskyni, se rychle roznesla po okolí. Voda z tohoto pramene se stala znakem uzdravující Boží milosti. Svědčí o tom tisíce uzdravení, které jsou z vědeckého hlediska nevysvětlitelné.
První zázračné uzdravení
Následující den se Maria nezjevila Bernardettě, ale u jeskyni se stal první zázrak. Kameník Louis Bouriette od svých dvaceti let neviděl na pravé oko, které ztratil po úrazu při práci. Vroucně se modlil před Massabiellskou jeskyní a několikrát si omyl oči vodou z pramene. Najednou se stal zázrak: jeho pravé oko se mu nanovo utvořilo a Luis znovu získal zrak.
Druhé zázračné uzdravení se stalo 1. března. Kateřina Latapieová nemohla po těžkém úrazu a komplikované zlomenině otevřít dlaň. Po modlitbě a ponoření dlaně do pramene se jí ruka vrátila do stavu před úrazem. Voda z pramene v Massabiellské jeskyni se stala důkazem toho, že Bůh koná.
V blízkosti jeskyně jsou vybudovány speciální bazény, do kterých se každoročně po modlitbě ponořují statisíce nemocných. Následují zázračné fyzické i duchovní uzdravení. Výzkumy prokázaly, že to je obyčejná voda, která nemá žádné antiseptické ani antibakteriální vlastnosti. Nebyl však potvrzen žádný případ nakažení vodou v lázni nebo vypitím znečištěné vody z bazénů, ve kterých se dříve vykoupaly tisíce nemocných trpících na různé nemoci. Pro vědu je to velká lekce pokory před Božím působením, které se vymyká všem vědeckým šetřením a analýzám. Není to nějaká "magická" voda, ale ponoření se v ní, pití z ní nebo obmytí ní má být znakem obrácení, přetržení pout hříchu, úplného odevzdání se Bohu a smíření se s ním a také připravenosti plnit jeho vůli. Takto se voda z Lurd stává znamením, skrze které Bůh uzdravuje fyzicky i duchovně.
Během zjevení 27. února se před jeskyní sešlo asi tisíc lidí. Jejich počet každým dnem narůstal. Třetího března se sešlo asi čtyři tisíce lidí a čtvrtého března jich bylo skoro osm tisíc. Mezi nimi byli i novináři z místních časopisů, ve kterých se zanedlouho objevily články plné posměchu a ironie. Tyto texty se staly podstatným pramenem informací pro deníky v Paříži a dalších velkých městech ve Francii. Pouze články Romana Capdeviella, vynikajícího redaktora
Memorial des Pyrenees, popisovaly fakta z Massabiellské jeskyně nestranně, vyváženě a objektivně.
V tentýž den se Bernadetta po skončení zjevení vracela domů. Při cestě potkala slepou dívku, Eugenii Troyovou, postiženou rakovinným nádorem očí, kterou srdečně objímala a zulíbala a pak ji požádala, aby se umyla vodou z pramene z Massabiellské jeskyně. Když to Eugenie udělala, ihned se uzdravila. Zvěst o tomto zázraku se bleskově roznesla po okolí.
"Jsem Neposkvrněné početí"
Na svátek Zvěstování Páně, 25. března, v noci Bernadetta náhle ucítila silné vnitřní volání, proto už v pět ráno se spolu s rodiči vydala k jeskyni. Byla ještě tma a kolem vládlo naprosté ticho, ale na místě zjevení se již sešla velká skupina lidí, mezi nimi i komisař Jacomet.
Během modlitby růžence se Bernadettě zjevila krásná Paní. Při předchozích zjeveních se jí dívka ptala vícekrát na jméno, ale odpovědí byl vždy jen úsměv. Nyní se znovu zeptala zjevení, kdo vlastně je, a dostala odpověď: "
Jsem Neposkvrněné početí." Bernadetta byla tou odpovědí zaskočena, protože nevěděla, co znamená to divné jméno - Neposkvrněné početí, o to víc, že nikdy o něm ani neslyšela. Nestihla se však už na nic víc zeptat, protože Paní zmizela.
Bernadetta rychle utíkala k faráři Peyramalovi, aby mu sdělila to divné jméno. Aby ho nezapomněla, cestou si ho stále opakovala: "
Neposkvrněné početí" Bernadetta nevěděla, že dne 8. prosince 1854 papež Pius IX. ve vatikánské bazilice slavnostně vyhlásil dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie. Když kněz zaslechl z Bernadettiných úst jméno Neposkvrněné početí, velmi se rozrušil. Pochopil, protože Maria použila teologicky dokonalou formulaci, která potvrzovala dogma vyhlášené před čtyřmi lety. Maria je Neposkvrněné početí, protože od chvíle svého početí byla uchráněna od dědičného hříchu, aby se mohla stát matkou Vykupitele. Teprve tehdy kněz pochopil, že jde o skutečné zjevení Panny Marie, a to čtrnáctileté děvče pochopilo, že ta krásná Paní, která se zjevila, je Boží Matka, a ne nějaká duše z očistce nebo halucinace, jak se jí to někteří snažili namluvit.
Poslední dvě zjevení
Sedmého dubna bylo sedmnácté zjevení. Během extáze si Bernadetta nevědomky posunula pravou ruku nad plamen hořící svíčky, kterou držela v levé ruce. Plamen procházel přes prsty skoro čtvrt hodiny a ona nic necítila; na ruce se jí neobjevil ani nejmenší znak popálení. Všechno to sledoval zmíněný Dr. Dozous, který po skončení extáze na ní vykonal následující experiment: vzal druhou hořící svíci a plamenem se dotkl její ruky, na což okamžitě bolestí vykřikla a rozhořčeně řekla: "
Pálíte mě!" Dr. Dozous tehdy pochopil, že má co do činění s nadpřirozeným jevem, což ho definitivně přesvědčilo o pravdivosti zjevení.
U jeskyně se děla další zázračná uzdravení - například 2. května, kdy zoufalá matka více než 15 minut ponořovala v zázračném prameni svého 18 měsíčního umírajícího synka. Druhý den bylo dítě již zcela zdravé.
Mimořádná uzdravení začala na místo zjevení přitahovat tisíce lidí. Úřady chtěly za každou cenu zabránit narůstající vlně poutí, a proto přístup k jeskyni uzavřely. Tímto rozhodnutím starosty se stala jeskyně místem nelegálního náboženského kultu. Toto rozhodnutí však nepodpořil biskup, a tak lidé i nadále houfně přicházeli k Massabiellské skále. Kromě toho lidé začali psát petice ministrovi pro náboženské záležitosti a žádali odvolat úřední nařízení. Navzdory opakujícím se hrozbám ze strany úřadů lidé několikrát zbourali ohradu při vstupu do jeskyně. Mnoho lidí bylo proto odsouzených nebo pokutovaných.
¨
Bernadetta se vůbec nezajímala o narůstající konflikt mezi lidmi a úřady. Postoj úřadů se radikálně změnil až koncem září 1858, kdy císař Napoleon III. po zázračném uzdravení svého syna přikázal povolit poutníkům vstup k jeskyni. Jeho dítě se uzdravilo po napití se vody ze zázračného pramene a užití bylin z Massabiele.
Pro zhoršující se zdravotní stav Bernadettu poslali 8. května na dvoutýdenní léčení do nedalekého sanatoria v Cauterets. S velkou touhou se připravovala a čekala na první svaté přijímání, které bylo 12. června 1858. Od tohoto dne bylo pro ni přijímání Ježíše v Eucharistii nejdůležitější událostí a největším pramenem duchovní síly. 16. července 1858 na svátek Panny Marie Karmelské po přijetí Eucharistie Bernadeta pocítila vnitřní hlas, aby šla k jeskyni na setkání s Neposkvrněnou Pannou. Přišla na místo těsně před západem slunce. Při modlitbě růžence se jí Panna Maria zjevila naposledy.
Bernadetta řekla, že Panna Maria mlčela a byla krásnější než kdykoliv předtím.
Je třeba ještě připomenout skutečnost, že během zjevení od 11. února do 16. července nebyly v okolí Lurd spáchány žádné trestné činy a nikdo nebyl odsouzen do vězení.
Epilog
Zjevení Panny Marie v Lurdech potvrdily, že učení Církve je pravda, která pochází od Boha. 28. července 1858 ordinář města Tarbes biskup Laurence svolal kanonickou komisi k prozkoumání pravdivosti zjevení. Mnohokrát vyslýchali Bernadettu a jiné svědky a podrobně prozkoumali všechny případy zázračných uzdravení. Po přijetí výsledků práce komise 18. ledna 1862 biskup Laurence vydal dekret, který přiznal zjevením v Lurdech nadpřirozený charakter. Čteme v něm:
"
Považujeme za jisté, že Neposkvrněná Maria, Matka Boží, se skutečně 11. února a v následujících dnech zjevila Bernadettě Soubirousové osmnáctkrát v Massabiellské jeskyni, na okraji města Lurdy, a že všechna tato zjevení byla pravá. Věřící jim proto mohou věřit."
V roce 1866 vstoupila Bernadetta do řehole sester milosrdenství v Nevers a zůstala tam až do smrti 16. dubna 1879. Tělo sv. Bernadetty je po téměř 150 letech od její smrti neporušené a je možné ho vidět a uctít ho v klášteře v Nevers.
Lurdy se mezitím staly jedním z největších poutních míst na světě. V současnosti tam každý rok přichází kolem 5 milionů poutníků, kteří prosí Pannu Marii o uzdravení duše i těla. Boží služebník Jan Pavel II. putoval do Lurd dvakrát. Jeho druhá návštěva v Lurdech byla jeho poslední zahraniční cestou. Papež tam tehdy řekl známá slova: "
Hle, dosáhl jsem konečný cíl své pouti ..."
Zdroj: https://www.milujtesa.org/nr/cirkev/vyzva_na_obratenie_lurdy.html
Lurdy stále přitahují poutníky, pro které znamenají naději na uzdravení duše i těla. Do dnešního dne bylo u Massabiellské jeskyně zaznamenáno přes 30 000 uzdravení, z toho 6000 je zdokumentováno a 2000 bylo uznáno lékařskou komisí jako medicínsky nevysvětlitelných. Církví potvrzených je do dnešního dne 70 zázračných uzdravení.
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 11. 2. 2021 naleznete
zde.