Utrpení. Umírání. Kříž. To jsou
pojmy, které v dnešních hovorech
rádi vynecháváme.
Narušují současnou „zábavní společnost“.
Utrpení. Umírání. Kříž. Tato slova totiž v sobě obsahují,
že existuje ještě něco jiného, než takzvaný
„sladký život“. Ale přesto jsou to pojmy,
které se z našeho života nedají odstranit.
Umírání a kříž jsou něčím, co
každý člověk ve svém životě zakusí – ať
chce nebo nechce.
Jak na to reagujeme my křesťané?
Jsme
si vědomi toho, že utrpení, umírání a kříž
jsou ústředními pojmy naší víry? Jsou to
pojmy, které byly posvěceny naším Pánem Ježíšem Kristem – na věčné časy.
Jeho pohnutkou
byla božská láska
Utrpení a smrt Ježíšova jsou dílem nekonečné
lásky Boží k lidem. Vždyť Bůh
tak miloval svět, že k nám poslal svého
Syna. On si byl vědom toho, co my lidé
uděláme s jeho Synem. Ale tlačila ho láska
k nám lidem, když viděl, jak jsme zapleteni
do hříchu a nenacházíme cestu
ven. Vícekrát oznámil Ježíš svým učedníkům, jak bude trpět a jak zemře. Byl si tedy
vědom svého poslání. Určitě tomu nebylo
tak, že by pro něho na základě jeho
božství byla jeho cesta utrpení lehká. Ježíš byl nejenom pravý Bůh, ale také pravý
člověk. Byl nám podobný ve všem – kromě
hříchu. To znamená, že jako člověk
trpěl stejně jako my. Jeho pohnutkou byla
božská láska.
Ve svém utrpení se Pán setkal se všemi
propastmi lidského bytí. Byl zrazen,
zapřen, nespravedlivě odsouzen, bičován,
popliván, nadávali mu, zbavili ho
oděvu a byl přibit na kříž. Nakonec byl
opuštěn všemi svými učedníky kromě jednoho
a osamocen zakusil smrt na kříži.
Přitom všem nás napadá otázka: Proč
si zvolil Bůh tuto cestu vykoupení? Odpověď
na to najdeme v jeho podstatě –
Bůh je Láska.
Z lásky sestoupil Bůh do všech oblastí
lidských ohavností, aby nás z nich osvobodil.
Proto jsme schopni ve svém lidském
utrpení, je jedno, jak hluboko jsme je zakusili,
najít vždycky trpícího Pána.
Oč hlouběji si všimneme utrpení Ježíšova a budeme o něm meditovat, o to
hlouběji poznáme, jak nás může jeho láska
v utrpení nést.
Přišel, aby osvobodil zajaté
Pro řád pasionistů, ke kterému patřím,
je součástí způsobu života denní rozjímání o utrpení Ježíše. Je středem a základem
řádové spirituality. Náš zakladatel,
svatý Pavel od Kříže (1694–1775), viděl
v utrpení Pána „div divů božské lásky“.
Byl uchvácen myšlenkou, že Bůh z lásky
k nám vydal svého Syna. Tak důležití jsme
pro Boha! Svatý Pavel poznal v kříži jádro křesťanského poselství. Přesto nejde
o to, při rozjímání utrpení „zůstat viset“,
ale jde o to, že za křížem už svítí světlo
zmrtvýchvstání. Osvobození člověka ze
zajetí hříchu je vlastním smyslem Ježíšova
utrpení. Jeho poslušností vůči Otci až
k smrti a jeho slavným zmrtvýchvstáním
byla hříchu provždy vzata moc.
Když uznáme kříž jako znamení vítězství ve svém životě a budeme následovat
Ježíše, dosáhneme také ke světlu
zmrtvýchvstání.
V kříži najdeme lásku
Co však znamená toto následování Ježíše? Znamená v první řadě, že se osvobodíme
od iluze, že už není žádného utrpení.
To by znamenalo následování bez
kříže. Ježíš nás ale varuje: „Chce-li ně kdo
přijít za mnou, ať zapře sám sebe, ať na
sebe vezme svůj kříž a ať mě následuje.“
(Mt 16,24) Následování Ježíše znamená
nesení kříže! Nepřijmout kříž znamená
nepřijmout Boží lásku. V kříži (také ve
svém vlastním) najdeme tuto nekonečnou lásku. Samozřejmě je tomu v každém lidském životě tak, že se vzpíráme
proti kříži a nejraději bychom se jej zbavili.
To je lidské a není to „nesvaté“. Jde
ale o to, snažit se tato často také velmi
těžká utrpení přijmout a nechat se nést
láskou Boží. Pohled na utrpení a kříž Ježíše Krista nám přitom dává naději, že
se za ním skrývá světlo zmrtvýchvstání
a tím také spása. Ale právě za ním, nikoliv
před ním! Při všech těchto úvahách je
zřetelné jedno: že láska a utrpení patří nerozlučně
k sobě. Všechno ostatní by byla
utopie a blouznění. Právě to ukazuje, že
kříž Ježíše Krista je pro naši dnešní dobu
základním, důležitým poselstvím naděje.
Ježíš přidal svým utrpením ke třem pojmům
utrpení, umírání a kříže ještě čtvrtý
– totiž lásku.
Z Medjugorje aktuell 2/2018
Vyšlo v časopise Světlo 11. ČÍSLO / XXVI. ROČNÍK
