„Pochválený buď, můj Pane, za našeho bratra, za smrt těla…“
(Sluneční zpěv sv. Františka z Assisi)
Dobrá smrt“ – to je téma, o kterém
se už moc nemluví. Ani v kázáních, ani
ve všedním životě. Spisovatelé románů
a filmoví režiséři se zabývají smrtí velmi
intenzivně. Je to ústřední motiv všech
„krimi“, kde dostává fiktivní
rozměry, zatímco my si zvykáme! Konkrétní smrt, ta, která se
týká nás všech, bledne. „Nic není
tak důležité jako smrt,“ napsal
sv. Alfons z Liguori, „protože
na okamžiku naší smrti
závisí naše věčná blaženost nebo
naše věčné neštěstí (…) Jak
je ale možné, že většina křesťanů
žije tak, jako by nemuseli nikdy
zemřít (…)? Člověk nežije
správně, když nemyslí na smrt.
»Ve všem, co konáš, pomýšlej na
svůj konec, a nikdy nebudeš hřešit.« (…) Okamžik smrti není
tím vhodným okamžikem, kdy
si můžeš zajistit věčnou spásu.“
Katolická tradice, která nás
učí, že máme žít správně, abychom
zemřeli dobrou smrtí, je opomíjena!
Je vůbec možné definovat „dobrou
smrt“? Duch světa chce, abychom všemi
prostředky „ze života těžili“, a to kvůli nám samým. Také věřící se tím nechávají nakazit a zapomínají, že pozemský
život je zkouškou věrnosti Bohu, svatým
prostředkem, nikoliv všedním cílem. Pro
křesťany je smysl života jiný. Nejde o to,
získávat, nýbrž využívat čas pro duchovní
růst, sbírat poklady milosti a ctností,
aby v souladu s nebem došli k prahu smrti.
Radost, kterou člověk pociťuje při pomyšlení,
že opustí tuto zemi, aby dospěl
k Pánu, nám může pomoci, abychom se
snažili dosáhnout onoho sjednocení, protože
Boží vůle je jedním ze základů svatosti.
Svatý Pavel zdůrazňuje: „Pro mne je
životem samozřejmě Kristus a smrt znamená
zisk.“ (Flp 1,21)
Naše dlouhověkost je bezvýznamná
vzhledem k věčnosti. Rozhodující význam
má, abychom se připravili na vstup do
opravdového života podle příkladu světců,
jakým byl třeba sv. Josef.
Svým jedinečným povoláním má sv. Josef
nesrovnatelnou sílu přímluvy. Ježíš
nic neodmítne svému adoptivnímu otci
a ochránci Neposkvrněné, „protože když
otec prosí svého syna o něco, jsou jeho
prosby přikázáními“. Svatý ochránce
církve, rodiny a pracujících je také ochráncem
umírajících a patronem „dobré smrti“,
protože on sám měl podivuhodnou
výsadu, že zemřel v náručí Krista a Marie,
kteří s ním přebývali v jeho posledních
dnech. Je možné přát si lepší smrt,
která by byla více hodna vstupu do ráje?
Proto je sv. Josef vzýván zvláštním způsobem, abychom zemřeli podobně jako
on, a tedy aby nás v hodině smrti doprovázel
s Ježíšem a Marií. Více světců, mezi
nimi také Augustin, se domnívalo, že
Josef umřel z lásky a jeho duše v extázi
vstoupila do nebe. „Prosme ho o milosti.
On je všechny pro nás dostane, jestliže jich budou naše duše potřebovat. Především
vás napomínám, abyste prosili
o tři zvláštní milosti: o odpuštění hříchů,
o lásku k Ježíši Kristu a o dobrou smrt.“
(sv. Alfons z Liguori)
Většina lidí nechce prožít svoji smrt
při plném vědomí, ale při náhlém srdečním selhání. To si představují jako nejkrásnější
konec! V očích světa je to jistě
pěkné, ale dobré to není v žádném případě.
Církev nám doporučuje, abychom se
modlili, abychom byli uchráněni od náhlé a nenadálé smrti! „Od náhlé a nenadálé
smrti, vysvoboď nás, Pane“, modlili
se dříve lidé plní víry. „Děkuji
vám, (…) že jste mi dali prostředek,
abych se mohl připravit
na smrt.“
Připravit se na smrt ve stavu
milosti je stejně důležité, jako
se během života naučit milovat:
„Umožněte mojí duši, až bude
opouštět tělo, aby dokonale litovala,
aby měla opravdové přání oslavovat Pána a aby odešla
jako oběť jeho lásky. Umožněte, abych přijal svátosti s vírou,
abych s radostí a pod Tvojí mocnou
ochranou mohl vydechnout
svůj život.“
Mnoho mystiků nás varuje
před mocí satanových útoků
v posledním momentě života.
Mystikové nám doporučují,
abychom si vyprosili pro agonii zvláštní
ochranu. Pro tuto službu jsou zvláště
mocnými přímluvci u Boha Panna Maria,
sv. archanděl Michael a sv. Josef.
Kdo se svěří do ochrany sv. Josefovi,
aby měl dobrou hodinu smrti, ten si může být jistý, že se pekelné mocnosti stáhnou
do ústraní, aby duše mohla v pokoji
a ve svobodě dojít do nebe.
„Vždycky by sis měl ve skutcích i myšlenkách počínat tak, jako bys už dnes umíral. Kdybys měl čistě svědomí, nebál by
ses příliš smrti. Proto by bylo lepší chránit se hříchů, než utíkat před smrtí. Nejsi-li
připraven dnes, jak budeš zítra?“
Vyšlo v časopise Světlo 11. ČÍSLO / XXVI. ROČNÍK
