Zamyšlení nad evangeliem 5. neděle v mezidobí- cyklus B
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchýně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu ji horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy. (Mk 1,29-39)
POSEDLOST ZLÝM DUCHEM
Dvakrát se dnes v evangeliu mluví o vyhnání zlých duchů z člověka. Co to vlastně bylo, co to je, ta posedlost zlým duchem?
- Byl to neduh tělesný - nějaké epileptické záchvaty?
- Byla to choroba duševní - nějaká hysterie?
- Nebo to máme brát doslovně - že člověk může být ovládnut, posedlý, nějakým zlým duchem, ďáblem?
To bychom pak museli věřit, že existují nějací ďábelští duchové, strašidla.
Co máme jako křesťané věřit, je obsaženo v našem Krédu - vyznání víry. A v Krédu stojí: „Věřím v Boha Otce, věřím v Ježíše Krista Syna, věřím v Ducha svatého.“ Nestojí tam nikde: věřím v ďábla. Nestojí tam nikde: věřím na strašidla.
„Ale v bibli se o ďáblech a posedlosti mluví, a často“ - řekneš na to. Ano, mluví, a my se těch výrazů nebojme také používat.
Vyjadřují lidskou zkušenost, s kterou se v životě stále setkáváme: někteří lidé jsou ovládnutí, posedlí zlem. Dělat zlo jim dělá radost. Dovedou vynaložit největší úsilí a rafinovanost na to, aby co nejvíc, co nejcitelněji ublížili. V tom smyslu se o někom říká, že to je ďábel v lidské podobě.
A jak se dostane člověk do služby tohoto ďábla - zla? Tím, že zlo prohlásí za dobro: ubližuje, boří, trápí, ale prohlašuje, že jedná dobře, spravedlivě.
Podle tohoto receptu to jde stále stejně, co člověk je člověkem:
Nejnovější manželský rozvrat je jen miliontou obměnou historie, zapsané už v bibli o Adamovi a jeho ženě:
Když ji Adam uviděl poprvé, zahořel obdivem: To je kost z mé kosti, to je ta pravá, co ke mně patří. A patřila: dokud nepřišel mezi ně ďábel - hřích. Ten zboří jednotu a Adam volá, jak dodnes mnozí Adamové volají: to ona je vším vinna, má žena!
Satanská posedlost to je, co rozděluje manžely, rodiče od dětí, přátele, spolupracovníky: Najednou tu stojí proti sobě, prohlašují, že jen oni to myslí a dělají dobře, a proto se snaží za každou cenu prosadit svou. Není už lásky, pokory, slušnosti, slouží se tu posedlosti, sobectví.
Celé lidské dějiny prokazují stále tento satanský vliv pod škraboškou chtění většího dobra.
Možná si říkáš, když mne dnes posloucháš: k čemu tohle kázání o tak ošklivých věcech? Není důležitější věřit Bohu a nestarat se o satanské rejdy zla? Nebylo by lépe po únavném týdnu slyšet v kostele raději něco povzbuzujícího, povznášejícího?
Ale jen dobře poslouchej, vždyť o to mi právě jde. Povím ti to příkladem.
Lupne večer v televizní obrazovce, vidíš jen světlý obdélník. Je tam jen světlo: nevidíš nic. Jindy obrazovka zčerná, je tam jen tma, nevidíš také nic. Obraz vidíš jen tehdy, když je tam obojí, světlo i tma: obraz je směs světla a tmy.
Dobro vidíme jasně jen tehdy, když vidíme při díle i zlo. Dokud nerozpoznáme vliv ďábelského zla v nás, dokud věříme, že zlo je dobro, nejsme schopni se od zla osvobodit. Všichni putujeme životem s maskou počestnosti a ušlechtilosti, ale ve skutečnosti jsme plni zřícenin dobrých a neuskutečněných úmyslů. Jsme plni nejistoty a zlých myšlenek.
Ježíš věděl dobře, co je v člověku. „Vy, kteří jste zlí,“ - tak charakterisoval své posluchače a nás všechny. Dovedl strhnout masku i zbožně pohoršeným lidem: kdo je sám bez hříchu, hoď první kamenem.
Nikdy nejsme blíž vykoupení, než když si uvědomíme, že je v nás plno zla a hříchů. To je jádro dnešní radostné zvěsti: Teprve, když si uvědomíme, že jsme ti zlí, že jsme ti, co mají v sobě zlého ducha, teprve tehdy pochopíme, co je to vykoupení a začneme po něm volat.
A ještě tohle bychom měli umět rozlišit: Jaký je tedy rozdíl mezi hříšným člověkem a „posedlým“, zlým člověkem? Hříšný to neskrývá, že je zlý, vynadá ti, rozčílí se - a pak se ti omluví, uzná svou chybu. Zatímco ďábelský člověk je plný sladkosti. - „Já to myslím s tebou dobře,“ říká ti - a přitom tě strká do maléru. Jago se tváří jako nejlepší Othellův přítel, když ho manipuluje k neštěstí a zkáze.
Co dělat, když na takového ďábelského člověka narazíš? Polituj ho, a drž se od něj dál. Vykoupit, zbavit posedlosti ďábelským zlem ho může jedině Ježíš Kristus. Proto se za posedlé zlem modlíme.
A bojujeme tím houževnatěji se zlým pokušením v sobě, aby nás zlo také neovládlo, neposedlo, aby v nás vládl Kristus.
Pane, stůj při nás, když nás děsí lidská zloba a zákeřnost. Pomáhej nám skrze Krista, našeho Pána.
