Evangelijní úryvek 5. neděle (v mezidobí, cykl. B - Mk 1, 29 - 39) přináší příběh uzdravení Petrovy tchyně, ale také Ježíšův modlitební postoj k nebeskému Otci.
V židovské kultuře Ježíšových časů se muži při běžné komunikaci nedotýkali žen. Když čteme evangelní texty, vidíme, že Boží Syn se nebál dotknout člověka. Ježíš tedy dělá něco, čemu se měl židovský muž spíše vyhýbat. Jeho přestupek se znásobuje tím, že uzdravení udělal v sobotu, čímž porušil předpis o zachovávání soboty. Pán Ježíš chytil Petrovu tchyni za ruku a zvedl ji. Je zajímavé, že evangelista Marek používá stejné sloveso "egeiro" pro výraz "zdvihnout" jakož i pro výraz "vstát z mrtvých" při vzkříšení Jairovy dvanáctileté dcery (srov. Mk 5, 41) a také při Ježíšově vzkříšení (srov. Mk 16, 6).
Vždy je to Boží moc, která vrací život. Boží moc i nám pomáhá vstát z nemoci a hrobu hříchů.
Služba
Po svém uzdravení je žena obsluhovala. V dnešní době může pro některé ženy tento příběh znít urážlivě, neboť zobrazuje ženu v roli služky. Biblický text je třeba v první řadě číst očima té doby. Kristus dal velký prostor ženám. Byly součástí jeho společenství (srov. Lk 8, 1 - 2); komunikoval s nimi (příběh o Samaritánce v Jan 4); vyzdvihuje chudou vdovu (srov. Mk 12); při jeho zatčení se učedníci rozutekli, ale ženy byly při něm (srov. Mk 15, 40 - 41); ženám se jako prvním zjevil po svém vzkříšení atd.
Plné vysvětlení jednání Petrovy tchyni pochopíme až ve světle Ježíšových slov: "
Syn člověka nepřišel, aby se dal obsluhovat, ale aby sloužil." (Mk 10, 45) Po svém uzdravení se Petrova tchyně stává učednicí Krista a následuje jeho příklad. To je odkaz evangelisty pro své čtenáře.
Když se nás dotkla uzdravující Kristova láska, předávejme tuto lásku dál.
Hledání užitku
Lidé v Kafarnaum čekali až do soumraku, kdy už skončil den a mohli přinést své nemocné, aniž by porušili sobotu. Evangelista zdůrazňuje, že mu přinášeli všechny nemocné a shromáždilo se celé město. V Ježíši vidí léčitele, nikoli Božího Syna. Nepřicházejí kvůli spáse, ale z touhy po tělesném zdraví. V tom se mnohdy opakují důvody, pro které lidé každé generace vyhledávají Krista a jeho Církev. Očekávají z toho nějaký pozemský užitek a především očividný a hmatatelný efekt pro svůj život. Chybí rozměr, který přesahuje hranice tohoto života. Proto Ježíš zakazuje zlým duchům, později i uzdraveným, aby o něm mluvili. Nepotřebuje tento druh popularity.
Cestou jednotlivce
Evangelista Marek však ve svém díle postupně představuje alespoň některé, kteří začínají poznávat skutečnou Ježíšovu identitu. Je to Petr, který nejdříve vyzná božství Krista, aby si však v zápětí vysloužil pokárání, že stále smýšlí příliš pozemsky (srov. Mk 8). Již více vynikne žena, která pomaže Ježíše před jeho umučením (srov. Mk 14, 1 - 14). Římský setník pod křížem v okamžiku Ježíšovy smrti zvolá: "
Tento člověk byl opravdu Boží Syn." (Mk 15, 39) Všimněme si, že jsou to stále jen jednotlivci, jejichž vzorek je pochybný: pochybující učedník, žena, resp. římský voják. Je to předzvěst cesty, kterou se má ubírat Církev.
Ježíšovo poselství se nemá nechat definovat těmi, kteří ho odmítají nebo hledají ze zištných důvodů. Nemá jít cestou masy, ale oslovení upřímně hledajícího jednotlivce bez bočních úmyslů, jako byla Petrova tchyně nebo setník pod křížem atd.
Poušť v našem životě
Pán Ježíš brzy ráno odešel na pusté místo. Řecký výraz "éremos" původně neoznačuje odlehlé místo někde v lese, jak bychom mohli předpokládat v našich krajích. "Éremos" je poušť, která pro Izraelce měla zvláštní význam. Je to místo, kde Bůh doprovázel vyvolený národ 40 let mocnými znameními, kde Boží Syn zvítězil nad pokušeními.
Bůh často projeví své největší znamení na poušti. Ať je to povzbuzení i pro nás, když prožíváme chvíle, kdy se nám věci jeví bezútěšné a beznadějné. Bůh i v těchto situacích dokáže přetvářet naše životy. Chci upozornit, že v okolí Kafarnaum není žádná poušť. Znamená to, že evangelista Marek má spíše na mysli místo, kde Ježíše nikdo nevyruší a
může se věnovat modlitbě, která je pro něj posilou pro službu, pro kterou přišel na tento svět. Vnímáte ten paradox? Ježíš Kristus, vtělený Bůh, ukazuje, že potřebuje modlitbu. A my, lidé, nejednou ukazujeme, že modlitba pro nás není důležitá.
Čekající zástupy
Ježíšovi učedníci se nechovají jako učedníci, tzn. ti, kteří by měli naslouchat, učit se a následovat svého Učitele.
Ve výrazu "všichni tě hledají" je cítit jistou výčitku. Jak si Kristus mohl dovolit opustit zástupy a ani jim nedal vědět, kam jde. Jakoby Ježíš až pochybil, že odešel do ústraní se modlit, protože na něj přece čekají zástupy.
Taková příležitost se už nemusí opakovat. Pomodlit se dá i zítra, ale lidé už zítra nemusí přijít. V tom se odráží i mentalita našeho pohledu na modlitbu, jako na mrhání času, resp. modlitba je tehdy užitečná, když už člověk skutečně nemá jiného co dělat. Boží Syn však nedovolí, aby Boží plán spásy určovali jeho učedníci. I dnes existuje pokušení vnímat hlásání evangelia jako strategii, kterou se nám podaří zaplnit lavice v kostele, resp. gauče před obrazovkami.
Jsme však povoláni být hlasateli evangelia, ne plánovači a stratégy.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 2. 2021 naleznete
zde
