Pochválen bud Ježíš Kristus. Otče, chtěla bych se zeptat. Již delší dobu mám vidiny různých osob a jejich výrazů, jsou to nepříjemné výrazy. Občas mám pocit že se mě někdo dotýká.
Před více než rokem mi zemřel dědeček a po jeho smrti se mi často stávaly zvláštní věci typu, že někdo u mně nahlas dýchal nebo se otevíraly dveře.
Děkuji za odpověď.
Odpověď připravil o. Petričko
Sláva Isusu Christu. Když jsme byli mladí a byli jsme zamilovaní do osoby, a šli jsme na setkání s tou osobou, mysleli jsme tehdy na dům, který opouštíme nebo na ty, které necháváme doma? Asi ne. Všechno nám nahradila radost a myšlenky na milovanou osobu.
Ale když jsme šli na setkání s osobou jen z povinnosti, a s tou osobou jsme neměli blízký vztah, nebylo nám lhostejné, že opouštíme dům, či blízké doma, a mnohdy se nám ani nechtělo jít na takové setkání.
Něco podobného se děje v očistci. I Bůh je osoba živá, milující, ale když jsme cítili potřebu setkat se s ním jen v neděli i to ještě jenom z povinnosti - dívaje na hodinky, jestli náhodou liturgie - (setkání) nebude déle než hodinu, a smířit se s Ním stačilo jen na Vánoce, případně na Velikonoce, bude takové setkání na věčnosti s "milovanou" Osobou radostné? Nebude zatížené smutkem po domu, po lidech, předmětech, které zůstaly v čase? Asi toto zažívají lidé v očistci.
Myslím, že člověk, který nepostavil Boha na první místo v pozemském životě, neuklidní se ani ve věčnosti. I tam bude v duši stále něco důležitějšího než Bůh - vztahy, lidé, předměty.
A takto odcházíme na věčnost, mnohdy bez skutečného vztahu s Pánem Ježíšem. Bohužel !!!
Proto se už ani vůbec nedivím, že se dějí takové věci, vyrušování od zemřelých a jevy, které popisujete.
Je třeba si v takové důvěře v Boha uvědomit, že tady i mě něco zařadilo právě mezi takovéto neradostné a neklidné duchy (jejich výraz je nepříjemný, doteky jsou tam, slyším dýchání zesnulého), když se kolem mě dějí takové věci, protože vytvářím jakési společenství s nimi chtě - nechtě.
Mohu si dát otázku, jestli mi Pán Ježíš nechce ukázat, že něco v mé duši není svátostně vyřešeno. Bůh může dopustit takové jevy i kvůli vaší duši i kvůli duším těch zesnulých.
V první řadě bych Váš problém řešil svátostně. Jít ke sv. zpovědi a k sv. Přijímání. "Přebývejte ve mně a já ve vás" říká Ježíš v 15.kapitole v Evangeliu sv. Jana. Tehdy by už neměly mít ty duchovní síly, ty duše k Vám takový dostup, pokud jste s Panem Ježíšem.
Dále může být málo lásky v myšlenkách, pak může být příčina v tom, že jste si něco neodpustili. Lidé umí odpustit jiným lidem, ale mnohokrát neumí odpustit sobě. Podvědomě, nevědomě jsme uražená na sebe. Pozor na to, protože to také může vést do věčného nepokoje. Člověk se stal nemilosrdným vůči vlastní duši.
Ale vždyť to je i zkušenost naší duše, hoc jsme v těle ještě. Mohou kolem mě zpívat v kostele i 100 parastasů i panychíd (- modlitby a bohoslužby církví byzantského ritu za zemřelé), ale uklidní se mé srdce, když si vyčítám, že jsem nezamkl dům nebo auto před odchodem do kostela ?? Asi už ne !! Spíše cítím ty modlitby už jen jako zátěž.
Proto je velmi dobře děkovat i za vlastní chyby. Bůh je dopustil v našem životě kvůli naší pokoře. Děkovat Pánu Ježíši za všechno kvůli spáse naší duše. (1Soluňanům 5,16--18)
Nezůstávejte sama s tímto problémem, svěřte se i Vašemu panu faráři a požádejte v prvé řadě o svátost smíření i duchovní rozhovor.
Zdroj:
Facebook - Vladyka Milan odpovedá - https://www.facebook.com/VladykaMilanOdpoveda/,
článek z 23. 11. 2020 naleznete
zde.
