V roce 1990 dnes už svatý Jan Pavel II. napsal sérii promluv o tom, jaký by měl být kněz pro 3. tisíciletí. Protože ani po letech neztratily jeho myšlenky nic ze své aktuálnosti, přinášíme je zde jako inspiraci pro bohoslovce, kněze a možná i další...
Kněží věrní Bohu
Každý z nás je vyzván tázat se, jak je mu možné prožívat lásku, která dává Bohu všecko. První, kdo jsou voláni k této obnově srdce, jsou kněží. Oni jsou pověřeni povzbuzovat lidi k vnitřnímu obrácení a mohou toto poslání splnit jen tehdy, když sami se v nitru obrátí, to znamená když svým srdcem a veškerou svou silou touží po Bohu. Kněz je mužem Božím, patří Bohu a Boha připomíná.
Když lis Židům o Kristu, představuje ho jako "velekněze milosrdného a věrného před Bohem" (2,17). Tento vztah k Bohu se nalézá v popisu každého kněze. (srov. Žid 5,1). Kněz je pověřen vztahy lidstva s Bohem. Ve svém poslání se obrací na Boha proto, aby přinášel dary lidí Bohu a nabádal všechen věřící lid vzdávat Bohu čest.
Křesťané doufají, že v knězi najdou člověka, který nejen je přijme, rád jim naslouchá a ukazuje jim upřímnou sympatii, nýbrž také a především člověka, který jim pomůže dívat se na Boha a k němu se přiblížit.
Proto je důležité, aby kněz byl vychován k hlubokému spojení s Bohem. Ti, kdo se připravují na kněžské povolání, musí chápat, že celá hodnota jejich kněžského života závisí na tom, jak dalece se sami odevzdají Kristu a skrze Krista Bohu. Proto je třeba, aby si osvojili zvyk žít v takovém postoji, který je předem dán slavením Eucharistie v ustavičném pohledu všech na Boha. Svět je v nebezpečí, že se uzavře a hledá jen své vlastní uspokojení. Je potřeba lidí, kteří jsou schopni vyvést svět nad jeho ohraničený obzor a pozvednout jeho oči a jeho srdce k Bohu.
Prosme blahoslavenou Pannu, která žila v tak úzkém spojení s Bohem, aby Církev dostala kněze, kteří jsou stále více autentickými muži Božími.
Jan Pavel II., 4. března 1990
