Třetí středa
Bolesti svatého Josefa a Panny Marie při ztrátě Ježíše
"
Chlapec Ježíš zůstal v Jeruzalémě, aniž by to jeho rodiče zpozorovali" (Lk 2,43).
Když Herodes zemřel a nastal čas, aby se Svatá Rodina vrátila z Egypta, vyzval zase anděl sv. Josefa, aby se vrátil s Marií a dítětem do izraelské země. Josef na cestě slyšel, že v Judsku vládne po svém otci Herodesovi Archelaus, známý v lidu svou nedůvěřivostí a ukrutností. Odebral se tedy Josef do Galileje, a usadil se v Nazaretě; tento kraj byl tehdy pod vládou Heroda Antipy, kterého se nebylo třeba bát tolik, jako otce i bratra. V Nazaretě bydlela Svatá Rodina, "
aby se naplnilo, co bylo předpovězeno skrze proroky, že bude nazýván Nazaretským ." (Mat. 2, 23) Na tomto klidném, odlehlém místě, obklopeném věncem líbezných, zelených pahorků "
rostlo a sílilo Dítě, jsouce plné moudrosti, a milost Boží byla s Ním." (Luk. 2, 40.)
Od dvanáctého roku svého věku byli Židé zákonem zavázáni, aby na Velikonoce putovali do jeruzalémského chrámu. Když tedy dospěl Ježíš do tohoto věku, vzal Ho sv. Josef s sebou. Ale když se rodiče vraceli, chlapec zůstal pozadu a jeho rodiče to nezpozorovali, domnívajíce se, že je při karavaně. Muži totiž, i ženy, putovali v oddělených skupinách, děti se pak mohly bez rozdílu připojit k těm, či oněm.
Pochopíme, jak se sv. Josef ulekl a jaká bolest mu sevřela srdce, když zpozoroval ztrátu Chlapce, zvláště, když ve své pokoře myslel, že si snad nějakým proviněním zasloužil, aby Ježíš odmítl jeho společnost i ochranu i otcovský úřad. Pro duši, která veškerou svou láskou lpí pouze k Bohu, není větší trýzně než obava, že Ho urazila. Proto byly ty tři dny pro Marii i Josefa, dny největší úzkosti a zkormoucených starostí; nemohli nic jiného, než s pláčem hledat svého miláčka, jak to sama Svatá Panna vyznala, když Ho našli v chrámu: "
Synu, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali." (Luk. 2, 48.)
Synu, jaký hořký smutek jsi nám v těchto třech dnech, kdy jsme Tě s pláčem hledali, ale nenašli, ani zprávy o Tobě nedostali, způsobil.
Ale na druhé straně uvažujme i o Josefově radosti, když Ježíše zase viděl a od něj slyšel, že ho Ježíš neopustil, - byť jen na krátko - jeho vinou, ale z vyššího úmyslu, aby totiž splnil vůli svého Otce.
A proč to byla vůle Boží? Asi i proto,
abychom poznali, jak kruté je pro nás, Ježíše jen na čas ztratit - ale největším neštěstím, ztratit Ho navždy. Svatý Jan Zlatoústý k tomu poznamenává (hom.8. In Matthias.), že Bůh jednal s Josefem tak, jak se všemi svatými, které nenechává v radosti nebo zármutku stále, ale jejich život spřádá ze zármutku i radosti v podivuhodné rozmanitosti.
Modlitba.
Svatý Josefe, ty pláčeš, že jsi ztratil svého Ježíše; miloval Tě přece vždy, a jeho láska k tobě je tak velká, že si Tě zvolil za svého Živitele a Ochránce.
Dej, ať spíše pláču já, který jsem tolikrát opustil svého Pána a Boha, pohrdajíc Jeho milostí kvůli stvoření a abych mohl vyhovět svým vášním.
Pro zásluhy oněch svých bolestí, vypros mi milost, abych stále oplakával urážky, které jsem způsobil svému Spasiteli.
A pro ony radosti, které jsi pocítil, když jsi se setkal s Pánem Ježíšem v nebi, dej, abych i já Ho našel, a až se se svou milostí vrátí do mého srdce, abych Ho už nikdy neztratil. Amen.
A Ty, Maria, Matko moje, útočiště hříšníků, měj se mnou soucit a neopouštěj mě! Pokud jsem urazil tvého Syna, lituji toho nyní z celého srdce a jsem ochoten raději tisíckrát ztratit život, než jeho milost. Pros Ho, aby mi odpustil a propůjčil mi dar svaté vytrvalosti. Amen.
Ty však, vždy milosrdný Pane můj, Ježíši Kriste, rač mi odpustit! Ošklivím si a nenávidím všechny nepravosti, které Tě tak zarmoutily, a přál bych si bolestí nad nimi zemřít.
Miluji Tě nade vše, a protože Tě miluji, vážím si tvé lásky a milosti víc než všeho bohatství světa. Pomoz mi, Pane, abych Tě miloval stále, bez přerušení a pořád a nikdy Tě už neurazil. Amen.
Převzato z
https://sv-jozef.blogspot.com/,
článek naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 16, 2. 2021)
