V tomto článku bych Vám ráda představila blahoslavenou sestru Marii Antonínu Kratochvílovou - pannu a mučednici.
Sestra Marie Antonína Kratochvílová se narodila 21.8.1881 v Ostravě - Vítkovicích v hluboce věřící rodině slévače Vítkovických železáren. Mariin otec brzy zemřel a matka v nastalé hmotné nouzi byla nucena svěřit malou Marii Chudým školským sestrám naší Paní do sirotčince v polském Bielsku-Biale. Tam obdržela základní vzdělání a výchovu, po ukončení základní školy pomáhala v mateřské školce, kterou vedly Chudé školské sestry naší Paní.
Když jí bylo 19 let, v roce 1901 vstoupila do kandidatury Chudých školských sester naší Paní, studovala učitelský ústav školských sester v Bílé Vodě u Javorníka. V roce 1906 složila maturitu, v letech 1906 - 1909 pracovala jako učitelka v polské základní škole v Karviné. V roce 1909 začala noviciát v mateřinci Chudých školských sester naší Paní ve Wroclawi. Při obláčce obdržela řeholní jméno Marie Antonína. Dne 27.9.1910 složila první řeholní sliby.
Po slibech byla poslána jako učitelka do průmyslové školy v Karviné, kde působila v letech 1910 - 1917. Láskou si získala přízeň žáků, učitelů, rodičů, dětí a také vedení školy. Dále pracovala jako učitelka ve školách kongregace ve Lvově (1917 - 1925), pak jako představená, katechetka a magistra učitelského ústavu v Tlumači (1925 - 1932), pak jako ředitelka základní školy a magistra kandidátek ve Lvově (1932 - 1939). Nakonec byla představenou komunity sester v Mikuličíně (1940 - 1942). Všude se projevovalo její učitelské charisma, široký rozhled, veliké srdce, neobyčejné organizační schopnosti a mimořádná schopnost spolupráce s jinými.
Na začátku II. světové války byla sestra Marie Antonína zbavena své učitelské a vychovatelské práce ve Lvově. V únoru 1940 byla dočasně vyhnána spolu s celou komunitou sester z domu v Mikuličíně a v červenci roku 1942 společně se šesti spolusestrami zatčena gestapem a uvězněna ve Stanislavově. Sestry byly obviněny ze spolupráce s ilegálními skupinami. Pravda je, že sestra Marie Antonína organizovala odesílání balíků s jídlem a oblečením pro Poláky vyvezené na Sibiř. Během tříměsíčního pobytu ve vězení byla mnohokrát vyslýchána. Pokaždé byla týrána a nemilosrdně bita. Tělesné a duševní utrpení snášela tiše, bez nářku, heroicky a spojovala je s utrpením Ježíše Krista. Odpouštěla těm, kteří jí ubližovali, a povzbuzovala sestry a ostatní vězně, aby také odpouštěli. Ve vězení vytrpěla nejhorší šikanování a trápení, protože byla jako představená hlavní oporou sester a dalších vězeňkyň. Zvlášť ty, které očekávaly vykonání trestu, nalézaly u sestry Marie Antoníny oporu a útěchu. Když byly volány z cely k popravě zastřelením, hrnuly se k ní jako k matce, prosily o modlitbu a požehnání. Sestra Marie Antonína ochotně sloužila každému, více se věnovala druhým než sobě. Prosila o pomoc pro jiné, dělila se s lidmi kolem sebe o ubohý příděl chleba. Když byla v září 1942 propuštěna z vězení, trpěla tyfem a neudržela se na nohou. Přes lékařskou péči se nepodařilo sestru Marii Antonínu zachránit. Zemřela 2.října 1942 v nemocnici v Stanislavově, pět dní po opuštění z vězení, ve věku 61 let. Hrob sestry Marie Antoníny dnes nelze nalézt, protože stanislavovský hřbitov, kde byla pohřbena, byl úplně srovnán se zemí a zničen.
Modlitba
Trojjediný Bože,
děkujeme Ti za dar,
který jsi nám dal v osobě sestry Marie Antoníny.
Děkujeme Ti za její prostou dobrotivost,
za její radostnou službu dětem a mládeži,
za její tiché utrpení, plné odpuštění a přijatá muka i smrt.
Jejím prostřednictvím Ti předkládáme svá díkůvzdání
a prosíme o milost ....
Otče náš… Zdrávas Maria… Sláva Otci…
