V roce 1990 dnes už svatý Jan Pavel II. napsal sérii promluv o tom, jaký by měl být kněz pro 3. tisíciletí. Protože ani po letech neztratily jeho myšlenky nic ze své aktuálnosti, přinášíme je zde jako inspiraci pro bohoslovce, kněze a možná i další...
Kněz je svědkem Kristovy lásky
Chceme dále přemýšlet o tom, kdo je kněz a jaký vzor má představovat v Církvi a ve společnosti, jak je k tomu povolán. Měli jsme už příležitost charakterizovat ho jako muže víry a naděje. Dnes v něm uvidíme muže lásky k bližním. Když to hlouběji uvážíme, je to vyšší titul než předchozí, neboť podle slov svatého Pavla je láska větší než víra a naděje (1 Kor 13,13).
Cítí-li mladý muž, že je volán ke kněžství, oživuje ho ve skutečnosti popud lásky k bližnímu, to jest přání milovat Krista bez výhrad a milovat své bratry a sestry celým sebeobětováním. A to právem, neboť je povolán sloužit, jak to ukazuje slovo diakonia- služba. Ale sloužit způsobem ve jménu Kristově- k tomu je nutné milovat.
Kněžským svěcením dostane mladý muž zvláštní milost lásky, vždyť kněžský život má smysl jen výkonem této ctnosti. Křesťané očekávají od kněze, že je muž Boží a muž lásky k bližnímu. Když se zavazuje sloužit království Božímu, zavazuje se také kráčet cestou lásky k bližnímu. Protože Bůh je láska, nemůže kněz oddělit službu Bohu od lásky k bližnímu. Je také pověřen šířit učení, které shrnuje ve dvojím přikázání lásky celý zákon, lásku k Bohu a lásku k bližnímu. Kněz nemůže vštěpovat a šířit toto učení, není-li pravým svědkem lásky.
Jako pastýř Božího stáda nesmí nikdy zapomenout, že jeho Mistr přišel, aby z lásky vydal svůj život. Ve světle takového vzoru kněz ví, že není svým vlastním pánem, ale že má být všechno všem tím, že bere na sebe každou oběť spojenou s láskou. To předpokládá velkomyslné srdce, připravené chápat všechny a všem se dávat.
Proto je pochopitelné, proč příprava na kněžské povolání vyžaduje vážnou výchovu v lásce. Mladí mužové, kteří se připravují na kněžství, musí být především ve svém srdci přesvědčeni o základním významu lásky.
Seminář, ve kterém se vychovávají, musí být pravým prostředím lásky, v němž se mohou cvičit v této ctnosti denní zkušeností kontaktu s druhými. Tato učební doba lásky" má mnoho aspektů: vychovat se a hledat svornost přes rozdílnost charakterů, laskavě a vysoce si vážit schopností druhých, odpouštět ihned urážky, horlivě se sdílet.
Prosme Pannu Marii, dokonalý vzor prožívané lásky, ať pomůže přispět k výchově kněží, hluboce oživené láskou Kristovou.
Jan Pavel II, 18. února 1990
