Zamyšlení nad evangeliem 2. neděle v mezidobí- cyklus B
Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše“– to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr - Skála. (Jan 1,35-42)
JAK TO ZAČALO
Vzácnou chvilku máme dnes při naslouchání evangeliu: Čtvrtý evangelista - Jan - nám vypravuje, jak to všechno s hnutím kolem Ježíše začalo.
Jak to s Ježíšem začalo? Velmi skromně, nenápadně. Brzo se sice za Ježíšem hrnou zástupy, ale Ježíšovi zřejmě jde především o jednotlivce. Jde mu o svědky. Těm věnuje svůj čas, s těmi hovoří.
Jak že to vše začalo? Jan Křtitel upozorní své dva nejlepší učedníky, že kolem jde někdo, kdo ví víc, než on. Já jsem připravovatel cesty - on je Cesta. Já jsem hlasatel pravdy - on je Pravda. Já jen volám ke správnému životu - on je Život sám. On je Beránek Boží.
A ti dva se vydají za Ježíšem. Začíná první pohyb za ním, začíná hnutí, které má obsáhnout celý svět.
Ale tomu prvnímu hnutí za Ježíšem ještě něco předcházelo: předcházelo Boží hnutí. Boží pohyb - nám vstříc. Začalo to vše vánočním pohybem Boha vstříc člověku: Ježíš jde okolo. Ježíš se ohlédne. Ježíš ty dva osloví. Ježíš ty dva pozve.
Takhle setkání s Ježíšem začíná. I s námi. I v dnešním světě. I my býváme nesmělí, nejistí, jako ti první dva. „Mistře, kde bydlíš?“ - ptají se rozpačitě. - Naznačují tím vlastní otázku: „Můžeme přijít za tebou? - Najdeš si pro nás čas?“
Jak vypadají naše otázky Ježíšovi? Možná, že znějí nějak takto: „Co mohu já udělat pro to, aby svět kolem mne byl lepší? - Je tu někdo, kdo mne pochopí? Co je smyslem mého života? Jsou někde lidé, parta lidí, společenství, kde budu přijat, kde mi bude dobře?“
Kdo se takto ptá, ptá se vlastně po Ježíšovi. A Ježíš mu už jde vstříc. Ježíš je mu už blízko. Může ho potkat ve věřícím člověku, v kostele, na stránkách evangelia.
Může ho potkat, může ho odmítnout. Jako Natanael, který nad Ježíšem ohrnul nos: „Co dobrého může vzejít z takové díry, jako je Nazaret?“ - vytahoval se rodák ze stejně velké sousední dědiny Kány.
Můžeš ho potkat, můžeš ho odmítnout, jako se i dnes děje neustále.
Přišel na střední školu lékař provádět výuku o pohlavním životě mládeže.
Dívenky se ptaly: „Vadí to, když se pomiluji s každým mládencem, který se vyskytne? Je pohlavní promiskuita špatná?“
A lékař odpovídal: „To je způsob života psího, to jsou způsoby čubky, že podrží každému psu, který se namane. Chceš-li žít jako člověk, musíš se chovat lidsky, ne zvířecky.“
Dívenky se ptaly: „Kdy vlastně máme začít se sexuálním životem, s pohlavním stykem?“
Lékař odpověděl: „To vám mohu říct přesně na den a hodinu: ve svatební noci. Začneš-li dřív, ztratíš pel krásy a mládí, bude z tebe utahaná ženská. A sotva se naučíš, až se vdáš, v manželství, hezkému, šťastnému a věrnému sexuálnímu životu.“
Dívenky byly vyděšeny radikálností těchto požadavků zkušeného lékaře, univerzitního profesora.
Celý výsledek přednášky spěchala shodit profesorka, která na škole přežívá z dob soudružských: „Toho pána nemůžete brát vážně, on je to věřící člověk!“
Ja, tak vidíte. Jak často jde Ježíš kolem nás. A jak snadné je Ježíše odmítnout.
To je tedy otázka dnešního slova Božího na nás:
Přijímám já Ježíše, když jde kolem? Jdu já za ním? Jdu o něm povědět dál?
Máme dnes o čem přemýšlet. Máme o čem s Pánem hovořit teď, při společném stolování.
