Milí farníci, přestože se s některými z vás potkávám při bohoslužbách za omezených podmínek, kdy musíme dodržovat různá opatření vlády, píši ještě touto cestou, abych vás povzbudil. Shrnu to opět do několika bodů – tak jak v listě, který jsem napsal před pár měsíci a který zůstává
nadále aktuální.
- I v tomto čase platí to, co říká sv. Pavel Řím 8,28:
"Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému." Pokud se nám zdá, že tomu tak v tomto případě není, pak to nesvědčí o nepravdivosti Pavlova výroku, ale usvědčuje nás to, že bychom měli vynaložit nějaké úsilí, abychom zahlédli, jak se k dané situaci správněji postavit, aby to i nám a našemu okolí napomáhalo k dobrému – a to ke skutečnému dobru, kterým je naše přibližování se k Bohu.
- V záplavě různých katastrofických zpráv máme my křesťané zůstat lidmi naděje. To neznamená nevidět nebo nechtít vidět problémy a zlo, ale vidět dál – vidět, že i toto má Bůh pod kontrolou a že se mu nikdy nic nemůže vymknout z rukou, i když se nám to tak někdy může jevit. Buďme tedy nositeli naděje!
- Tento mimořádný čas vezměme jako čas, kdy si můžeme víc ujasnit, co je skutečně podstatné – někteří v dosavadním uspěchaném životě přes víru v Boha snadno přehlížejí, že jsme zde proto, abychom dělali Pánu Bohu radost a to ne podle mých představ, ale máme se trvale ptát: Bože jak si představuješ můj život, jak chceš, abych se choval? A teď je příležitost se nejen ptát, ale také potřebné změny natrvalo udělat.
- Tento čas také nabízí víc možností prokazovat milosrdenství – možná kolem nás lidé zatím nestrádají až tak nedostatkem materiálních potřeb, ale je kolem nás mnoho těch, kteří strádají samotou. Když je teď omezeno volně se setkávat, není omezena možnost zatelefonovat, napsat dopis, mailovat... – tak toho využívejme víc než dříve.
- Na některé přichází pokušení „zvlažnět“ v prožívaní křesťanského života a to by bylo špatně. Pan biskup napsal, že do odvolání uděluje všem svým diecézanům dispenz od osobní účasti na nedělní mši svaté. To však není dispenz od modlitby a od mše svaté vůbec. Doporučuji možnost účastnit se na bohoslužbách s omezeným počtem účastníků – v tom máme v naší pohraniční oblasti výhodu, kostely jsou většinou dost velké a těm, kdo se zajímají, vždy můžeme doporučit nějakou mši svatou, kterou máme ještě kapacitně nezaplněnou. Navíc samozřejmě je tu doporučovaná možnost účastnit se mše svaté i na dálku skrze obrovské množství
přenosů online.
- Nikdo není omezován, aby se modlil a dokonce v modlení přidal ještě něco navíc. Právě tato doba, kdy se nablízko setkáváme s bolestí a obavami bližních nás přímo burcuje, abychom se za ně víc modlili a hledali jak pomoci. Nadále zůstává aktuální každodenní modlitba ve 20 h. večer
večer doporučovaná biskupy. . Ve Vranově v kostele míváne již téměř 25 let ve 20 hodin společné večerní chvály a pak tento „biskupský“ růženec a ráno zde takto bývají v 7,10 ranní chvály a pak půlhodinka rozjímání. Kdokoli se na tyto modlitby může přidat – i bez ohlášení. Případně by se někomu mohlo hodit, že ve chvíli, kdy tyto modlitby končí, je možnost rozhovoru s knězem nebo i svatá zpověď.
- Stále častěji se setkávám s těmi, které současná situace připravila o práci a další jistoty. V kombinaci s hypotékami, kterých lidé mají mnoho, je to vhání do zoufalství. A právě tady je na nás věřících, abychom je vedli k tomu, aby si pomoc vyprošovali u Pána Boha a také abychom jim v tom modlitbou a jinak napomáhali.
- Na prosinec náš pan biskup a pak i další biskupové vybízeli k posílení modlitby za vyřešení dané situace citelným postem. I když už není prosinec, nic nebrání, abychom si stanovili jeden den a prožívali jej jako postní. Máme za co prosit a půst může zvyšovat účinek našich modliteb.
- Tak, jak se stále setkávám s některými, kteří už zcela jasně mluví o tom, že nastává zlom a že na nás přicházejí zlé časy, přestože není třeba malovat čerta na zeď, je na místě být připraveni a využít tento čas jako dobu milosti, kdy to ještě jde. Nemusí to tak být trvale. Mám na mysli, že je například doporučeníhodné vykonat si dobrou generální svatou zpověď, aby člověk mohl být před Bohem v pokoji, že to nejdůležitější – žít smířen s Bohem – má v pořádku a tudíž nemusí mít z budoucnosti strach, ať už přijde cokoli. Nebo i v rodinách věřících jsou nepokřtěné dětí a někde dokonce i dospěli – tak právě teď je ten správný čas dát to do pořádku.
- Strach ze smrti je sice lidský, ale spíš bychom měli mít posvátnou bázeň před našim Pánem, který může zavrhnout navždy. V časech těžkých se vždy plnily kostely a lidé si vyprošovali záchranu z nebe a ta přicházela. Trochu mě udivuje, že tímto směrem se většina společnosti nyní neubírá. Naopak převažuje pyšné spoléhání: my to zvládneme, my to vyřešíme – samozřejmě bez Boha a to je cesta do slepé uličky. Proto je na nás věřících, abychom pomáhali všem kolem nás k pokorné prosbě o pomoc k Bohu.
- Chci povzbudit ke společné modlitbě v rodinách a to zvlášť s dětmi a mládeží. K prohloubení a upevnění duchovního života může přispívat i společná četba Písma nebo i životopisu svatých v kruhu rodiny. Na děti a mládež, prosím, dohlédněte obzvlášť – jsou v mimořádném pokušení čas nejen promarnit, ale přes stálou nutnost být na počítači jsou v nebezpečí, že se namotají do kdejaké pasti...
- Není bezvýznamné, že právě v této době
prožíváme rok sv. Josefa. Hledejme cestu, jak z toho vytěžit
užitek pro sebe a své blízké. Přemýšlejme o jeho tichém příkladu víry. Svěřujme mu své záležitosti,
uctívejme jej u jeho obrázků, soch nebo
kaplí modlitbami k němu. Dělejme zkušenosti s jeho mocnou přímluvou a pak o tom vydávejme svědectví i dalším.
V případě potřeby se neváhejte
na nás kněze obracet.
Pamatuji v modlitbě a žehnám
P. Marek Dunda
