Když byl o. José Rodrigo López Cepeda vysvěcen za kněze, jeho biskup ho poslal vykonávat svou službu do farní svatyně sv. Orosia ve Španělsku. O. José nahradil kněze, který tam byl farářem téměř 30 let. Zpočátku to neměl mladý kněz snadné...,
protože lidé byli zvyklí na svého bývalého dlouholetého faráře a na jeho způsob jednání. O. José říká, že "
ačkoliv to byla role těžká, byla plodná; a nebyla by tak plodná bez pomoci malého chlapce jménem Gabriel."
Kněz se s svým příběhem podělil na Facebooku počátkem tohoto roku a stojí za to si ho přečíst.
Malý Gabriel
Druhý týden, co byl o. José na faře, přišel si jistý mladý pár popovídat ve společnosti jejich osmiletého syna Gabriela, chlapce jistých výzev, jehož o. José popisuje jako "
zvláštní dítě v každém ohledu".
Gabrielovi rodiče požádali nového faráře, aby přijal jejich syna za oltářního služebníka - ministranta. Kněz zpočátku váhal - ne kvůli omezením, které by chlapec mohl mít, ale kvůli tomu, že už i tak byl zahlcený všemi těmi problémy, s nimiž se setkal při přebírání vedení farnosti.
Malý chlapec měl však "tajnou zbraň", jak si získat srdce kněze. Když se ho o. José zeptal, jestli chce být oltářním služebníkem, místo slovní odpovědi kněze objal (tak vysoko, jak jen mohl dosáhnout). Jak by mohl kněz říci "ne?"
Gabriel - oltářní služebník a jeho první mše
O. José řekl chlapci, aby následující neděli přišel na mši o 15 minut dříve, aby přišel včas, protože bude poprvé sloužit u oltáře. Gabriel došel přesně - spolu s celou svou rodinou. Těšili se, jak bude na mši pomáhat - měl svou červenou sutanu a bílé kárované šaty s krajkovými kraji, které mu ušila jeho babička. Jeho rodina znatelně zvětšila velikost zástupu v kostele! O. José popisuje, co se stalo potom.
Musel jsem připravit všechno potřebné pro Eucharistii. Neměl jsem kostelníka ani zvoníka, takže jsem musel běhat nahoru dolů a až když měla začít mše, uvědomil jsem si, že Gabriel neví nic o tom, jak knězi pomoci. Protože času bylo málo, napadlo mi říct mu: "
Gabrieli, musíš dělat všechno, co budu dělat já, dobře?"
Gabriel byl velmi poslušný malý chlapec a všechno vzal doslova. Když se začala mše svatá a kněz políbil oltář, udělal tak i chlapec. Když nadešel čas homilie, o. José si všiml, že se všichni usmívají a pozorně hledí, ale ne na něj. Dívali se na roztomilého malého oltářního služebníka, který poslušně dělal vše pro to, aby napodobil každé knězovo gesto.
Polibek
Po mši svaté o. José vzpomíná, jak radil Gabrielovi, co by měl a neměl během mše dělat. Mimo jiné mu objasnil, že líbání oltáře bylo gestem vyhrazeným pro kněze; oltář představuje Krista a kněz je při konání svátosti zvláštním způsobem s Ním spojen. "
Podíval se na mě svýma velkýma zvědavýma očima, aniž by zcela pochopil mé vysvětlení, které jsem mu řekl," popisuje o. José. Ačkoliv byl Gabriel poslušný, byl také upřímný a neváhal odpovědět: "
Pojď, chci ho [oltář] také políbit." Ani opakovanými vysvětleními nedokázal změnit chlapcovu touhu políbit oltář, a tak se nakonec s ním o. José dohodl, že políbí oltář "
za ně oba". Zdá se, že chlapec toto řešení aspoň na chvíli akceptoval.
"Políbil mě."
Další neděli, kdy se začala mše, kněz políbil oltář a sledoval, co chlapec udělá. Gabriel políbil oltář spolu s ním, ale tentokrát si přitlačil svou tvář na oltář a zůstal v takovém postoji "se širokým úsměvem na tváři", dokud mu o. José neřekl, aby přestal.
Po mši chtěl farář zopakovat chlapci pokyny. Připomněl mu, že nemá líbat oltář a že on to udělá "za ně oba".
Chlapcova odpověď ho překvapila: "
nelíbal jsem ho; on políbil mě."
Šokovaný o. José řekl: "
Gabrieli, přestaň se mnou hrát hry."
Chlapec neustoupil. "
Je to pravda!" řekl. "
On mě zaplavil polibky."
Zdroj: Aleteia
Převzato z
https://www.verim.sk/,
článek z 31. 12. 2020 naleznete
zde.
