Podle slov o. Gabriela Amortha, bývalého hlavního exorcisty z Říma, který provedl desetitisíce exorcismů, démoni obecně neříkají a nedokážou vyslovit svatá jména. Namísto toho nazývají Ježíše "
on" nebo "
váš šéf". Když se naši nejhorší duchovní nepřátelé zatřesou při představě, že někdo vyslovuje svaté Boží jméno, proč ho pak říkáme s takovou neopatrností a nerozvážností?
Zdá se, že v dnešní době lidé berou Boží jméno nadarmo. Mělo by se v nás něco pohnout vždy, když ho uslyšíme. Je to konec konců druhé přikázání: "
Nevezmeš jméno Boží nadarmo." (Ex 20,7), které je součástí deseti přikázání jako "
nezabiješ", "
necizoložíš" nebo "
nepokradeš".
Zbytečné vzetí Pánova jména, když se to děje s úplným vědomím a souhlasem, je rouhání. To z něj dělá smrtelný hřích, který by mohl uvrhnout duši do pekla. Tímto se opakuje Ježíšovo varování: "
Amen, pravím vám: Lidé se budou v den soudu zodpovídat z každého zbytečného slova, které vysloví. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov budeš odsouzen." (Mt 12, 36-37) Měli bychom být velmi opatrní na druhé přikázání a zacházet se svatým Božím jménem s maximální úctou a respektem.
V židovské tradici nejsou jména pouze popisky, ale jsou neoddělitelně spojeny s totožností osoby. Když si Ježíš vybral Šimona za základ své církve, dal mu nové jméno Petr od slova "skála". V tomto židovském chápání jména odhalují identitu a podstatu člověka. Katechismus říká: "
Bůh volá každého jménem. Jméno každého člověka je posvátné. Jméno je ikona osoby. Vyžaduje úctu na znamení důstojnosti toho, kdo ho nosí." (KKC 2158) Bůh přesto neprozradil své jméno ani izraelským patriarchům Abrahamovi, Izákovi nebo Jakubovi. Teprve když Mojžíš přišel k hořícímu keři na hoře Choreb, zjevuje Bůh své jméno lidem. Poté, co vyslal Mojžíše, aby vyvedl Izraelce z Egypta, řekl mu, jak má reagovat, když se ho budou ptát na jeho jméno:
"
Mojžíš řekl Bohu: 'Já půjdu k Izraelcům a řeknu jim: "Bůh otců vašich poslal mne k vám.' Oni se budou ptát: 'Jaké je jeho jméno?' A co jim odpovím? Bůh řekl Mojžíšovi: 'Já jsem, který jsem!' - a dodal: 'Toto řekneš Izraele: 'Já-jsem', mě poslal k vám!' " (Ex 3, 13-14).
Bůh zjevuje Mojžíšovi a Izraeli Boží jméno Jahve a navazuje s nimi osobní vztah jako jejich Bůh.
Boží jméno "Já jsem" prozrazuje, že On je existence a bytí samo o sobě.
Později, když Mojžíš vyvedl Izraelity z Egypta, opět vystoupil před Boha na vrchol hory. Jahve je zahalen v kouři a ohni. Hora Sinaj se třese a chvěje před Jeho tváří. Právě zde v této hrůzostrašné scéně dostal Mojžíš deset přikázání a hlas Jahveho promluvil v hromech a rozkázal lidstvu, aby nebralo jeho jméno nadarmo: "
Nevezmeš jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo! Neboť Pán nenechá bez trestu toho, kdo bude brát jeho jméno nadarmo.". (Ex 20,7)
Zbožní židé až dodnes nezmiňují Boží jméno, ale používají výrazy jako Adonai (Pán) nebo prostě Ha Shem (Jméno).
Odhalení Božího jména člověku je znakem důvěry a důvěrnosti: "
Mezi všemi slovy Zjevení je jedno konkrétní slovo, které je zjevením jeho jména. Bůh svěřuje své jméno těm, kteří v něj věří. Zjevuje se jim ve svém osobním tajemství. Dar jména patří do oblasti důvěry a intimnosti. "Hospodinovo jméno je svaté." Proto ho člověk nesmí zneužívat. Musí ho uchovávat v paměti v tichu adorace plné lásky. Má ho vkládat do svých slov jen na to, aby ho velebil, chválil a oslavoval."(KKC 2143)
Jeho jméno je součástí posvátného tajemství, které se nám zjevuje. Není tedy překvapením, když Izaiáš prorokuje, že panna porodí Mesiáše a bude se jmenovat Emanuel, což znamená "
Bůh s námi". (Iz 7,14) A když byla Maria těhotná, anděl zjevil Josefovi ve snu, aby dal dítěti jméno Ježíš, "
neboť on vysvobodí svůj lid z jejich hříchů". (Mt 1,21) Sám Ježíš požadoval rovnost se jménem Jahve. Farizeům, kteří se ho ptají, říká: "
Amen, amen, pravím vám: Dříve než byl Abraham, Já Jsem." (Jan 8,58)
Ježíš tvrdí, že je sjednocený s Bohem, Ja-Ja.
Jméno Ježíše je synonymem Božího jména. Ježíš je Bůh. Proto svatý Pavel píše: "
aby se na jméno Ježíš pokleklo každé koleno v nebi, na zemi i v podsvětí." (Flp 2,10) Samotné
jméno Ježíše je proniknuto mocí. Všichni, kteří vzývají jméno Ježíše Krista, budou spaseni: "
A v nikom jiném není spásy, neboť není pod nebem jiného jména, daného lidem, v němž bychom mohli dojít spásy" (Sk 4,12).
V modlitbě Otče náš nás Ježíš učí, jak se modlit a jak je důležité Boží jméno. Začíná slovy "
posvěť se jméno Tvé." Měli bychom zachovávat jméno Boží v úctě, adoraci a chvále. Ježíš nás také varuje, abychom nepřísahali ve jménu Boha, jinak bychom byli odsouzeni za nesplnění slibu. (Mt 5,34)
Jméno Ježíše Krista je dostatečně silné a účinné na to, aby přineslo pokřtěnému křestní milost a vyhánělo démony z těch, kteří jsou posedlí. V Ježíšově závěrečném pokynu učedníkům přikazuje, aby křtili všechny lidi ve "
jménu Otce, Syna a Ducha Svatého". (Mt 28,19) Jméno Boží je spojeno se svátostí vstupu do Církve. Ve křtu se také provádí malý obřad exorcismu. Ježíš říká svým učedníkům "
v mém jménu budou vyhánět démony." (Mk 16,17) Sám Ježíš vykonal mnoho exorcismů vyhánějíc démony svou vlastní autoritou. Mnohé nechal ohromit silou svého slova. (Lk 4,36) Ježíšovi učedníci podobně vyháněli démony mocí Ježíšova jména, jak to dělal svatý Pavel. (Sk 16,18)
Moc Ježíšova jména není něco, co by vstoupilo pouze na stránky Bible. Jak potvrzují současní exorcisté, jsou schopni ovládat démonické duchy při exorcismu tak, že se dovolávají moci ve jménu Ježíše Krista. Exorcista o. Jose Antonio Fortea vysvětluje: "
Místo toho, aby se démona na cokoliv ptali, kněz mu nařizuje nebo rozkazuje ve jménu Ježíše." Pod touto autoritou je démon v posedlé osobě nucen podřídit se Ježíšovu jménu. To potvrzuje i radostné zvolání učedníků: "
Sedmdesát dva učedníků se vrátili nadšení a říkali: 'Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!'" (Lk 10,17)
Jména Boha a Ježíše Krista jsou svatá a mocná a měli bychom si dávat velký pozor, abychom je neopatrně nebo neuctivě nevyslovovali. Jméno Boží je prostředkem našeho posvěcení, zasvěcení a spásy. Mělo by se vyslovovat v modlitbě, úctě a chvále, nikoli v nečinnosti nebo prázdných řečech, a určitě ne jako prokletí!
I na sociálních sítích se vyskytuje dennodenně, například OMG (zkratka: oh, my god). Ten, kdo tak mluví, vyjadřuje tak nedostatek úcty ke svatému Božímu jménu. Je zajímavé, že tato fráze je téměř jako výsměch prvním slovům lítosti, které vyslovujeme ve zpovědi: "
Ó, můj Bože, ... velmi lituji, že jsem tě urazil, ..." Je hluboce urážlivé slyšet někoho nadarmo vyslovovat Boží jméno nebo používat Jeho jméno jako nadávku. Pomodlete se tedy a vynahraďte takto za přestupek proti Bohu a za osobu, která tak mluví, například "
Sit nomen Domini benedictum" nebo "
Ať je požehnáno jméno Hospodinovo". Namísto zbytečného užívání Božího jména bychom měli posvěcovat všechna svá slova a skutky ve jménu Ježíše. (Kol 3,17) Je naší nadějí, protože "
každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen". (Ř 10,13) Víme také, že Ježíš nazývá každého z nás, svou ovečku, jménem. (Jan 10,3) Pokud Ho budeme následovat, Bůh nám vtiskne na čelo své jméno a po celou věčnost nám na čelo napíše své jméno a jméno Ježíše Krista. (Zj 14,1) Toto je Jeho příslib věčného života a naší naděje v nebe. Ať je požehnáno jméno Hospodinovo!
zdroj: CatholicExchange
Převzato z
https://www.verim.sk/,
článek z 9. 1. 2021 naleznete
zde.
