Evangelijní úryvek neděle křtu Krista Pána (Mk 1, 7 - 11) přináší popis Ježíšova křtu ve vodách řeky Jordánu z ruky Jana Křtitele, syna Zachariáše a Alžběty.
V době, kdy mnozí odmítají křest dětí, přičemž argumentují, že dítě si neuvědomuje, co se s ním děje, je dnešní evangelijní úryvek vhodnou příležitostí uvažovat nad významem křtu.
Křest není prvkem folklóru nebo milým zpestřením života rodiny při narození dítěte. Jde o rozhodující událost, která hovoří o tom, čím jsme a čím jsme povoláni se stát. Evangelista Marek podává stručný popis celé události, v níž samotný křest je popsán mimořádně stručně. V příběhu jsou však zvýrazněny tři prvky, jejichž symbolika a význam nás mají vtáhnout do tajemství Božího života.
Přetržené nebe
Prvním výrazem je "otevřené nebe". V řečtině existuje sloveso "anóigo" = "otevřít", které se používá ve Skutcích apoštolů, když Petr vypráví o svém vidění, v němž viděl otevřené nebe, ze kterého sestupovala plachta plná zvířat (srov. Sk 10, 11). Marek však použil jiné sloveso - "schízo", které znamená "přetrhnout". Toto sloveso se zmiňuje při Ježíšově smrti, když evangelista Marek uvádí, že chrámová opona se roztrhla odshora až dolů (Mk 15, 38).
Chrámová opona tvořila jistou bariéru, která v jeruzalémském chrámu oddělovala prostor Svatyně svatých, kam mohl vstoupit pouze velekněz, od zbytku svatyně. Ježíšova oběť na kříži odstranila rozdělení a spása se nabízí všem. Podobným způsobem můžeme uvažovat o výrazu "přetržené nebesa" při Ježíšově křtu. Bůh překonává překážky na cestě k člověku. Jde o naplnění žádosti proroka Izaiáše: "
Kéž by si prolomil nebesa a sestoupil." (Iz 63, 19) V tom vidíme i význam svátosti křtu. Bůh vstupuje do dějin člověka. Přijímá ho jako milovaného syna a milovanou dceru.
Boží Duch
Druhým prvkem je sestupující Duch Svatý. Už ve starověku v tom církevní otcové viděli odkaz na stvoření světa v 1. kapitole knihy Genesis, kde se Boží Duch vznášel nad vodami. Křest je svátost, v níž se uskutečňuje dramatická změna, kterou apoštol Pavel nazývá novým stvořením (srov. 2 Kor 5, 17). Člověk získává novou identitu - obléká si Krista (srov. Gal 3, 27).
Hlas z nebe
V židovské tradici se zachovalo vyprávění o tzv. "Bat kol" doslova "hlas dcery". Název se zvolil pro svou jemnost. Jako olej při lití nevydává zvuk, tak Izrael nebyl vždy vnímavý na Boží hlas. Proto výraz "bat kol" označuje Boží hlas, kterým Bůh promlouval k jednotlivci nebo společenství.
Podle rabínů Bůh tak mluvil s Abrahamem, s židovským národem při jejich přechodu přes Rudé moře, Mojžíšem a Áronem, Saulem, Davidem atd. V evangeliích se hlas z nebe ozval při Ježíšově křtu, při jeho proměnění na hoře a před jeho umučením v Jan 12, 24. V životě Ježíše Krista vidíme tento důraz na vnímání Božího hlasu. Když Kristus mluví o sobě jako o dobrém Pastýři, uvádí, že jeho ovce slyší jeho hlas a jdou za ním. Některé své výroky Boží Syn zakončil výzvou: "
Kdo má uči, slyš!" (Mt 13, 9)
Kdo přijímá křest, rozhodl se pro tuto pozornost na Boží hlas uprostřed světa. Při křtu dětí můžeme říci, že rodiče chtějí od prvního okamžiku života vést a učit své dítě tomuto naslouchání Božího hlasu.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 9. 1. 2021 naleznete
zde
JEŽÍŠ, který byl pokřtěn v Jordánu
- 10 rozjímání k 1. tajemství růžence světla
http://fatym.com/view.php?nazevclanku=jezis-ktery-byl-pokrten-v-jordanu-10-rozjimani-k-1-tajemstvi-ruzence-svetla&cisloclanku=2016010050
