Jak jsme
informovali, zemřel o J. Fiala, dlouholetý farář v Běhařovicích. Rozloučení s ním bude možné sledovat v přímém přenosu na youtube.
Živý přenos posledního rozloučení
s otcem Josefem Fialou
- v neděli 10. 1. 2021 od 14:00
https://www.youtube.com/watch?v=Af8q4NfksOE&feature=youtu.be
VŠUDE BYLO DOBŘE,
ALE NA BĚHAŘOVICE SE NEDÁ ZAPOMENOUT
(Rozhovor s Mons. Josefem Fialou)
Ž I V O T F A R N O S T Í Z N O J M A
ZPRAVODAJ ZNOJEMSKÝCH FARNOSTÍ
ČERVEN 2010
č. 6
Kněz Josef Fiala se narodil před 85 lety 29. března 1925 ve Valchově u Boskovic ve farnosti Žďárná. Tam měl i v roce 1950 primici. Znamená to, že letos oslavil diamantové kněžské jubileum. Po tajném vysvěcení brněnským biskupem Karlem Skoupým 16. dubna 1950 působil v Tišnově, Moravské Nové Vsi a více než padesát let v Běhařovicích. V roce 2006 ho papež Benedikt XVI. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti s právem užívat titul monsignore. Nyní žije na odpočinku u sester svaté Hedviky v Břežanech u Znojma. Tam jsme ho zastihli usměvavého, rozdávajícího kolem sebe i v tak vysokém věku lásku, víru a naději. Hned se ukázalo, že naše první otázka nebyla právě zdařilá…
V Břežanech jste už téměř tři roky. Jak se vám tady daří?
To je otázka, která mně coby duchovní osobě nesedí. Jestli se mi tady daří nebo nedaří… mně sem poslal biskup, takže jsem tady z Boží vůle. A to je, myslím, v pořádku. Tedy se mi zde daří dobře.
Ale přece jen mi to nedá a zeptám se, na které z míst, kde jste působil, máte nejhezčí vzpomínky?
Všechna místa byla pěkná. Ale samozřejmě nejvíce si cením farnosti, kde jsem byl nejdéle. Do Běhařovic jsem přišel v roce 1956. Byl jsem tam pět let kaplanem a pak farářem až do roku 2007.
Tedy dohromady přes padesát let.
Ostatní místa byla tedy pro vás pouhými zastávkami?
Dá se to tak říci. Protože nejprve jsem byl půl roku v Tišnově a pak pět a půl roku v Moravské Nové Vsi.
Kdy jste se rozhodl stát knězem?
Všechno je Boží milost. Byl jsem nejmladší z pěti sourozenců. Ve škole jsem měl výborný prospěch, a tak tatínek rozhodl, že půjdu do gymnasia. To byl první krok ke kněžství.
Kde jste chodil do školy?
V rodném Valchově. Gymnasium jsem navštěvoval v Boskovicích. Tam jsem chodil z domova každý den šest kilometrů pěšky.
Setkal jste se někdy s boskovickým rodákem Tomášem Špidlíkem?
Bohužel nikdy, protože on pobýval prakticky celý život mimo republiku. My jsme tady byli zavřeni v komunistickém chlívku, on se dostal k jezuitům na Velehrad a pak do Říma. Jeho maminka měla potíže se tam vůbec za ním dostat.
Do školy jsem denně chodil kolem rodného domku pana kardinála a studoval s ním na stejném gymnasiu. Já jsem začínal, byl jsem v primě, a on maturoval. A všichni jsme věděli, že maturuje premiant, že výkon, který u komise podal, byl naprosto excelentní, mimořádný.
Kdy jste maturoval vy?
V roce 1944. Na teologii jsem se hned nedostal, rok jsem zůstal doma a pomáhal rodičům v hospodářství. V pětačtyřicátém jsem nastoupil do brněnského semináře. Ve čtvrtém ročníku, už po únoru, jsem tam zažil zátah veřejné bezpečnosti. Přijeli tehdy kvůli nějakému časopisu, který chtěli studenti vydat. Všech sto dvacet seminaristů vyslýchali. Sebrali nám dopisy, kontrolovali i osobní věci, trvalo to celý den i noc.
Jak se to dotklo vás?
Mně hrozilo akutní nebezpečí. Mezi svými věcmi jsem totiž měl také několik čísel misijního časopisu
Říše Boží. A tam byly všelijaké informace ze Sovětského svazu, jak je tam pronásledována církev, jak se tam ničí kostely a podobně. Celou dobu výslechu jsem čekal, jak to dopadne. Ještě než mne zavolali, požádal jsem o svolení jít na záchod. Místo toho jsem se – naštěstí bez dohledu – dostal do svého pokoje, časopisy vzal a nacpal je za velkou, tam stojící skříň. U výslechu pak už na nic nepřišli, a já v tom spatřoval Boží ochranu a pomoc.
Kdy jste byl vysvěcen?
16. dubna 1950 náš ročník tajně, bez účasti veřejnosti, v kapli rezidence vysvětil biskup Karel Skoupý, který již tehdy byl v domácím vězení. Bylo to tři dny poté, co byly násilím obsazeny všechny kláštery v zemi. Nastala doba prověřování a pan biskup měl strach, že i když jsme neměli dokončená studia, že by komunisté nedovolili naše vysvěcení.
A primici jste neměl?
Ale ano. V červnu ve Žďárné v kostele svatého Bartoloměje. 5. září přišel rozkaz narukovat na vojnu. Všichni novokněží to dostali, celý seminář. Sakum pinkl.
Jak jste byl dlouho na vojně?
Měl jsem tam být tři a půl roku jako všichni pétépáci. Čtrnáct dní jsme se učili vpravo v bok a vlevo v bok, pochodem v pochod, a pak už čekal jen krumpáč. Jenže já jsem byl nemocen a po základním výcviku jsem se dostal na zdravotní dovolenou. Soudruzi mě sice i nadále navštěvovali a nedali mi pokoj, ale nakonec jsem byl zproštěn vojenské služby. V tom opět vidím Boží vůli a přízeň. Kněz je dvakrát povinen děkovat za všechno, co se mu od Boha za celý život dostalo.
Našim chovancům v Břežanech, sestřičky jim říkají děti, jsem při mých oslavách říkal: "Tak vy jste jako děti, tak pomáhejte mně tu dvojnásobnou povinnost plnit".
Čeho si nejvíc za kněžský život vážíte?
Jsem ve službách Pána Ježíše. Podívejte se – hmotný svět sice je, ale za chvilku nemusí být, ale co je absolutní, to je Kristovo království. To zůstane, až už jednou nebude vůbec nic.
Jak to říká svatý Pavel. Když kněz někoho přivede na dobrou cestu, když ho přivede k odpuštění hříchů, tak to vše má absolutní platnost.
Vaše jméno je spjato i s vybudováním kostela v Tavíkovicích…
Ten kostel byl postaven zvlášť zázračně. Stále nám to někdo nepřál – tamní komunisté, úředníci ve Znojmě. Až parlament rozhodl v náš prospěch. Rád v poslední době slyším, že do kostela v Tavíkovicích našli cestu i ti, co tam dříve nechodili.
Když jsme začínali se stavbou, měli jsme nashromážděno 120 000 korun. Mnozí se tomu smáli, ale my jsme si vedli dobře, a jak práce pokračovaly, peníze přibývaly. To Panna Maria, jíž je kostel zasvěcen, se starala o to, aby se její svatostánek dokončil.
Co chcete vzkázat čtenářům?
Aby se nebáli těžkostí a problémů v životě a důvěřovali v Boží pomoc. Všichni jsme předmětem Boží dobroty. Kdo věří v Ježíše, nikdy neprohraje.
Za rozhovor poděkoval Pavel Kryštof Novák
Odkaz na časopis s rozhovorem:
http://www.farnostznojmo.cz/soubory/zpravodaje/2010_06.pdf
Kostel Matky jednoty křesťanů, Tavíkovice
7. 1.; 10. 1. - 142
