V roce 1990 dnes už svatý Jan Pavel II. napsal sérii promluv o tom, jaký by měl být kněz pro 3. tisíciletí. Protože ani po letech neztratily jeho myšlenky nic ze své aktuálnosti, přinášíme je zde jako inspiraci pro bohoslovce, kněze a možná i další...
Chtěl bych dnes obrátit vaši pozornost na to, co předchází této kněžské výchově, na podmínky dozrávání a rozvoje povolání ke kněžství. Do jaké míry, a kterými prostředky je možné budit a pak podporovat růst tohoto povolání? To je problém zvláště pro křesťanské rodiče a vychovatele a je třeba jej důkladně zkoumat.
V této věci je především důležité uvážit, že povolání má původ v nejvyšší iniciativě Boží. Je nutné vážit si Božího rozhodnutí, které se nedá vynutit ani nahradit lidským rozhodnutím. Ke kněžství jsou vhodní jen ti, které Kristus volá!
Tím se vysvětluje, proč je modlitba tak účinný prostředek, jak podporovat povolání. Když prosíme, můžeme dosáhnout, že povolání přibude: "Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň." (Mt 9,38). Takové modlitbě, kterou Kristus nařídil, nemůže chybět účinnost.
Po modlitbě se mohou ukázat jiné lidské iniciativy užitečná pro rozvoj povolání. Názorný příklad ukazuje událost z evangelia: Ondřej, jeden z prvních dvou učedníků, kteří šli za Ježíšem, vyprávěl svému bratru Šimonovi, co se mu stalo, a "přivedl ho k Ježíšovi" (Jan 1,42). Jistěže to byl Ježíš, který zavolal k sobě Šimona a dal mu jméno Petr, ale byla to iniciativa Ondřeje, která setkání připravila a pak Ježíš povolal budoucího hlavu Církve.
Z toho plyne závěr, že každý z nás se může stát nástrojem milosti povolání. Mnohdy může slovo nebo otázka, položená mladému člověku, vzbudit v něm myšlenku na povolání. Zvláště vychovatele mají možnost srozumitelně ukázat hodnotu kněžského života; a jsou-li také kněžími, mohou předně svědectvím svého života vzbudit nadšení pro kněžské povolání v mladých lidech ve svém okolí. Je však třeba vždycky si vážit osobní svobody mladíka, a konat to tak prozíravě, že se vyvarujeme všeho, co by mohlo se zdát mravním nátlakem.
Modlíme-li se za kněžská povolání, prosím též všechny křesťany, aby je svými prostředky podle možností podporovali.
Nejblahoslavenější Panna Maria, tak starostlivá o rozvoj Církve, kéž posílí svou přímluvou vážnost naší modlitby.
Jan Pavel II., 4. února 1990
