Evangelijní úryvek 2. neděle po narození Páně (Jan 1, 1 - 18) nabízí vznešený úvodní hymnus Janova evangelia.
Někteří odborníci přirovnávají tento hymnus k oponě, která se v divadle zvedá na začátku představení. Totiž evangelista Jan v něm představuje ty výrazy, se kterými se čtenář bude setkávat v jeho díle - Bůh, světlo, život, pravda, svědectví, svět, děti, krev, Otec, milost, poslat, přijmout, znát ... Hymnus podává perspektivu, z níž Jan vyobrazuje osobu Ježíše Krista. Evangelista dává jednoznačně na vědomí, že jediným tématem nejen tohoto slavnostního prologu, ale celého jeho spisu je Boží Syn.
Cesta Slova
Otevírací hymnus je chvalozpěvem na Moudrost, která je ztotožněna se Slovem. Navzdory své věčné existenci s Otcem, vydává se na cestu za setkáním s člověkem do lidské historie. Křesťanství vyznává, že
věčný a nesmrtelný Bůh nezůstal uzavřen sám v sobě, ale prostřednictvím svého Syna - Slova vzal na sebe křehkost lidské přirozenosti, počal se v lůně panny a narodil se jako člověk. Přemýšlejme nad dějinami spásy. Bůh nejprve přebýval uprostřed svého starozákonního lidu ve stánku setkání a později v jeruzalémském chrámu. Evangelista Jan však upozorňuje, že "
Slovo se Tělem stalo" a přebývalo mezi námi jako živý člověk. Evangelista v důrazu na věčnou preexistenci Slova připomíná, že Bůh není "produktem" naší teologické spekulace. Bůh není nějaký abstraktní neosobní pojem. Je živou bytostí.
Jednorozený Bůh - Ježíš Kristus, který je v lůně Otce, nám o něm přinesl zvěst. Slovenský překlad slova "přinést zvěst" pochází z řeckého slova "exegeuomai" - "podat exegezi - vysvětlení." Boží Syn nám nabízí správný obraz Boha Otce.
Světlo a život
Janův začátek je třeba číst v propojení na stvoření světa v 1. kapitole knihy Genesis, kde se hovoří o stvořitelském slově Boha. Výraz "
na počátku" má nejen chronologický význam začátku historie, ale i kosmologický - původ a smysl světa. Pokud tedy Jan používá stejný vstup do svého díla, chce tím vyjádřit, že
Kristův příchod na tento svět dává nový význam dějinám světa a lidstva. Dosvědčují to výrazy "světlo" a "život", kterými je označený Boží Syn. Oba výrazy je třeba chápat především v jejich symbolickém významu. Jako světlo osvěcuje věci a umožňuje vidět jejich tvar, tak
v Božím světle vidíme správným způsobem člověka a celé stvoření. Výraz "život" neoznačuje pouze biologickou veličinu, ale smysl života a jeho plnohodnotné prožití.
Svědek Jan
Z tohoto univerzálního pohledu spásy evangelista najednou přechází do konkrétního historického popisu. Zmiňuje postavu Jana Křtitele, který přišel vydat svědectví o světle. Syn Zachariáše je odkazem na starozákonní dějiny izraelského národa, především na období proroků. Máme před sebou krásným způsobem vyjádřené sebezjevení Boha přes stvořitelské dílo, ale pak i sebezjevení se v dějinách vyvoleného národa. Evangelista však překračuje dějiny jednoho národa. Naplnění zaslíbení proroků Starého zákona se uskutečnilo v Ježíši Kristu. Už nejen Izrael je Božím dítětem.
Každému, kdo přijal věčné Slovo, Bůh dal moc stát se Božími dětmi.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 2. 1. 2021 naleznete
zde.
