"
Haló, volám správně Ztráty a nálezy?" Zeptal se dětský hlásek. "
Ano, zlatíčko. Co jsi ztratil?" "
Ztratil jsem maminku. Není náhodou u vás?"
"
A řekl bys mi, jaká je tvá maminka?!
"
Je velmi pěkná a hodná a má ráda kočičky."
"
Tak to pro tebe máme dobrou zprávu, právě včera jsme jednu maminku našli, a to bude ta tvá.
Odkud voláš?"
"
Z dětského domova."
"
Dobře, co nejdříve tam tvou maminku zašleme, jen počkej."
A v tom se otevřely dveře a vešla do místnosti ta nejkrásnější a nejlepší maminka a v její náručí mňoukala opravdová živá kočička. "
Maminka!", vykřikl radostné chlapeček a vrhl se k ní. Objal ji takovou silou, že nemohla dýchat.
Malý Filip se probudil vlastním křikem. Takové sny se mu snily každou noc. Strčil ruku pod polštář a vytáhl fotografii. Byla na ní tvář mladé ženy. Našel tu fotku na procházce už skoro před rokem.
Byl si jistý, že ona je právě jeho maminka. V chabém světle zvenčí se Filip díval na usměvavou tvář na fotce, až nakonec usnul.
Ráno ředitelka dětského domova jako obvykle obcházela pokoje, aby dětem popřála dobré ráno a každé z nich pohladila. U Filipovy postýlky si všimla, že na zemi leží fotografie. V noci mu totiž vypadla.
"
Odkud máš tu fotku, Filípku?
"
Našel jsem ji venku."
"
A kdo to je?"
"
To je moje maminka, je strašně hodná a pěkná a má ráda kočky", řekl usměvavý chlapec.
Ředitelka se zamyslela. Tvář na fotce hned poznala. Byla to dívka, která loni do domova docházela jako dobrovolná pomocnice. A zároveň už dva roky vyvíjeli s manželem úsilí, aby získali povolení k adopci dítěte.
"
Pokud to je tvá maminka", řekla ředitelka,"
musíš ji dobře schovat."
Vrátila se do své pracovny a chvíli čekala. Najednou slyší klepání.
"
Mohu dál?" Nakoukla do dveří známá tvář z fotografie. "
Pojďte dál, Alenko, posaďte se." řekla ředitelka.
"
Schválili nám to", řekla rozradostněné Alenka.
"
Tak to mam velkou radost, blahopřeji."
"
Ale, bylo to těžké, ale jsem ráda i s Petrem, že se to podařilo."
Petr byl Alenin přítel žili spolu 8 let. Kvůli tomu, aby získali dítě, měli i nakonec svatbu.
"
Kdy se budete chtít jít podívat na děti", zeptala se ředitelka?
"
Ne, my se nechceme dívat, nechceme vybírat. Chceme, aby to bylo jako u opravdových rodičů, ani oni si nevybírají. Prostě mají dítě, jaké se jim narodí a to milují celou svou láskou.!
"
Dobře tedy, máme tu chlapce jménem Filípek, bude mít 5 let. Máma se ho zřekla ještě v porodnici. Pokud jste opravdu připraveni, přivede ho.
"
Alenka přikývla a ředitelka odešla.
O chvíli později se vrátila a držela za ruku malého chlapce.
"
Maminka!" Vykřikl chlapec a vrhl se k Alence. Objal ji tak pevně, že se skoro nemohla nadechnout. Alenka ho hladila po jemných vlasech.
"
Už jsem u tebe, už budu s tebou!"
Závěr: pokud v něco pevně věříte, celý vesmír se spojí, aby se to k vám dostalo.
Dětská víra je mnohem silnější než víra nás dospělých.
Převzato z
facebooku.
