Svatý Josef byl hlavou Svaté rodiny. To je jistě jedinečná hodnost, v níž se mu nikdo nevyrovná a pro kterou si sv. Josef zasluhuje zvláštní úctu. I když bychom se rádi dozvěděli o jeho životě co nejvíce, nemáme téměř žádné údaje, které by nám posloužily k podrobnějšímu sestavení jeho životopisu.
To, co o něm víme, nacházíme téměř všechno v prvních kapitolách Matoušova a Lukášova evangelia. Sv. Josef zde vystupuje jako potomek krále Davida, ženich Panny Marie a zákonitý pěstoun Pána Ježíše se všemi právy a povinnostmi otce rodiny.
Josefovým rodovým městem byl judský Betlém. Ale on sám bydlel v galilejském Nazaretě, kde byl chudým tesařem. Tam se i zasnoubil s mladou ušlechtilou dívkou, která se jmenovala Maria. Dá se předpokládat, že Josef byl při zasnoubení mladý muž, věkově přiměřený své snoubence a schopný zvládnout náročné úkoly, které mu určila Prozřetelnost. Josef a Maria představovali mladý náboženský pár, který měl všechny předpoklady pro šťastný život.
Ale určitý čas po zasnoubení Josef s překvapením spatřil na snoubence znaky mateřství. Josef byl však výjimečně spravedlivý muž, jak ho nazývá evangelium. Neodsoudil Marii, které si velmi vážil, a nedal ji odsoudit ani jiným. Chtěl ve skrytu zrušit snoubenecký svazek a dát tak Marii plnou svobodu, aby se mohla spojit s mužem, který měl být podle lidského úsudku otcem čekaného dítěte. Snad pomýšlel i tajně odejít z Nazareta. Tak by na jedné straně dal svobodu Marii a na druhé by ji zachránil od potupy, neboť na něm by byl zůstal cejch manželské a otcovské nevěry. A tady zasáhl mimořádným způsobem Bůh, aby se odstranilo vážné nedorozumění a aby Josef zaujal v dějinách spásy to místo, pro které ho vyvolila Boží prozřetelnost.
V Matoušově evangeliu čteme: "
Ukázal se mu ve snu anděl Páně a řekl: Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid od jeho hříchů ... Když se Josef probudil, udělal, jak mu přikázal anděl Páně." (Mt 1, 20 21. 24)
Když se zdálo, že je už všechno vyřešeno, situaci zkomplikovalo římské vládní nařízení o sčítání lidu. Izraelští občané se měli dát zapsat ve městě nebo obci svého rodu. Tak se i Josef musel odebrat s Marií do Betléma, odkud pochází Davidův rod.
Jelikož mezitím přišel čas Mariina porodu, Ježíš Kristus se narodil v Davidově městě, jak to předpověděla proroctví.
Betlémané zpočátku neposkytli Svaté rodině ani to nejskromnější pohostinství. Proto se musel největší Davidův potomek a Spasitel světa narodit v jeskynním útulku pro zvířata. Ale později se Josef s Marií a malým Ježíšem pravděpodobně přece jen ubytovali v nějakém domě. Když přišli východní mudrci, evangelium už jednoznačně říká, že "
vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou ..." (Mt 2, 11).
Po obětování dítěte v jeruzalémském chrámu se Svatá rodina vrátila do Betléma. Možná chtěla zůstat ve městě, ke kterému ji poutaly rodové kořeny a kde se narodilo předpovězené dítě. V takové situaci Josef a Maria pravděpodobně netoužili po Nazaretu, který neměl nejlepší pověst. Ale Boží prozřetelnost měla jiné plány. Betlém jim měl poskytnout útulek pouze do doby, než se věřící a šlechetní mudrci z východu pokloní novorozenému Mesiáši. Události po zvláštní návštěvě východních mudrců způsobily Josefovi hodně starostí a vyžadovaly od něj rozhodné činy na záchranu jemu svěřeného Ježíše.
Podrobnosti se dozvídáme z Matoušova evangelia. "
Po jejich odchodu se Josefovi ve snu zjevil Hospodinův anděl a řekl: Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nedám vědět, neboť Herodes bude hledat dítě, aby ho zahubil." (Mt 2 , 13).
Tady se ukázalo, jak ten skromný a naoko málo podnikavý muž uměl být velmi rozhodný, když šlo o vážné věci a o plnění Boží vůle. Odchod rodiny do ciziny nebyl nikdy snadný a vždy vyžadoval určitý čas na přípravu. Ale v tomto naléhavém případě Josef neztrácí ani chvíli: hned vstal, vzbudil Marii a Ježíška a ještě té noci se vydali na cestu. Byla to těžká cesta. Tehdy ještě neexistovaly turistické mapy ani orientační tabule, podle kterých by se mohli pocestní řídit. Proto se prostí lidé obvykle připojovali k nějaké karavaně, nebo větší cestující skupině, která měla zkušeného vůdce. Ale směrem na jih, do Sinajské pouště, nechodilo takových karavan mnoho a Svatá rodina utíkala před mocným pronásledovatelem. Proto nemohla na nikoho vyčkávat, ba ani se velmi vyptávat. Byla odkázána na svou moudrost, odvahu a zejména na Boží prozřetelnost, která sice žádala velké oběti od svých vyvolených, ale neopouštěla je.
Evangelium neříká nic bližšího o tom, kde našla Svatá rodina přístřeší. V Egyptě bylo vícero židovských kolonií, které mohly poskytnout uprchlíkům pohostinství. Pobyt Svaté rodiny v Egyptě trval do smrti krále Heroda. O návratu z Egypta říká Matoušovo evangelium: "
Po Herodově smrti se Hospodinův anděl zjevil ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země. Ale když se doslechl, že v Judsku kraluje Archelaus namísto svého otce Heroda, bál se tam jít. Varovaný ve snu, odebral se do Galilejského kraje. Když tam přišel, usadil se ve městě, které se jmenuje Nazaret ..."
Josef nevykonával Boží pokyny bezmyšlenkovitě, ale s poslušností spojoval i chytrou péči. Poslední zprávu o Josefovi nám podává Lukášovo evangelium v souvislosti s poutí dvanáctiletého Ježíše do jeruzalémského chrámu. Ježíš se vyučil řemeslu svého pěstouna a evangelium ho na jednom místě přímo nazývá tesařem. (Mk 6, 3).
Slova Evangelia: "
Copak to není tesař, syn Marie ..." naznačují i další skutečnost, a to, že při Ježíšově veřejném vystoupení Josef už nežil a že Ježíš už samostatně vykonával tesařské řemeslo. Svatý Josef byl tesař, proto si ho od nepaměti uctívali jako svého patrona ti, co pracovali se dřevem, především truhláři a tesaři. V Římě vzniklo v 16. stol. truhlářské arcibiskupství zasvěcené sv. Josefovi. Začátkem 17. stol. se připojila k tomuto bratrstvu pod patronátem sv. Josefa i tzv. Stolařská univerzita (University dei Falegnami). Byla to korporace rozličných užitkových a uměleckých řemesel, mezi nimiž převládalo zpracování dřeva. Patřili tam řezbáři, bednáři, sedláři, výrobci nábytku, hudebních nástrojů, kočárů, člunů a jiní. Podobná řemeslnické bratrstva a sdružení, která uctívala sv. Josefa jako svého patrona, vznikla ve Španělsku, Francii, Belgii a v dalších zemích.
O rozšíření úcty ke sv. Josefovi se přičinili křižáci, kteří z Východu přinesli církevní hodinky o něm. Doplňovali a přizpůsobovali si je karmelitáni, františkáni a dominikáni. Používali při tom texty od sv. Bernarda, Alberta Velikého, Tomáše Akvinského a Bonaventury. Ve 13. a 14. stol. se na Západě slavil den sv. Josefa v mnoha chrámech jako místní svátek. Ve 14. stol. šířila úctu sv. Josefa sv. Brigita Švédská. V 15. stol. se o to přičinil zejména sv. Bernardýn Sienký, Petr z Ailly a Jan Gerson, kancléř na pařížské univerzitě, který napsal i církevní hodinky. O šíření úcty se přičinili i sv. František Saleský, sv. Ignác z Loyoly a sv. Terezie z Avily. Z papežů se o šíření úcty sv. Josefa přičinil zejména Sixtus IV., který r. 1484 uvedl officium sv. Josefa v breviáři. Řehoř XV. roce 1621 přikázal slavit svátek sv. Josefa a zařadil ho mezi zasvěcené a přikázané svátky. Urban VIII. ho určil na 19. března. Papež Pius X. povýšil slavnost sv. Josefa na hodnost prvního stupně s oktávem a schválil i litanie. Papež Piux IX. vyhlásil 8. prosince 1870 sv. Josefa za patrona a ochránce Katolické církve. Pius XII. zavedl vzpomínku na sv. Josefa dělníka, která se slaví 1. května. Velkým ctitelem sv. Josefa byl i Jan XXIII. Prohlásil ho vedle Matky Boží za patrona koncilu. Papež Jan Pavel II. vydal dne 12. ledna 1990 apoštolský list o sv. Josefovi pod názvem,
Redemptoris custos".
Úcta sv. Josefa v sobě zahrnuje:
1. důvěru, neboť jeho přímluva je u Boha mocná;
2. lásku, neboť pro svou dobrotivost je hodný lásky;
3. následování, protože vrozená láska nás vede k následování těch, které milujeme.
Nepohlížejme tedy na sv. Josefa jen s posvátnou úctou, ale učme se od něj ctnostem živé víry, poslušnosti a tichosti, v jaké prožil celý pozemský život. Na to, aby mohl splnit své vznešené poslání, nepotřeboval velká slova, ale čisté ruce a milující srdce. Čím méně mluvil, tím hlasitěji mluvil přes něj a mluví až po dnešní den, Bůh.
Nejlépe si ho uctíme, když se od něj budeme učit plnit Boží vůli v konkrétnosti svého života.
Svatý Josef bývá zobrazován nejčastěji s malým Ježíškem v náručí a s lilií jako atributem čistoty. Jeho dalšími atributy bývá tesařské nářadí, pila, sekera a pod.
Převzato z
www.verim.sk,
článek ze 4. 3. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno v Roce sv. Josefa, 28. 12. 2020
