Bůh zaujal místo v krmelci, abychom my mohli mít místo v nebi.
Na svátek Božího narození zaznívá Izaiášovo proroctví: "
Lid, co kráčí ve tmě, spatří veliké světlo; nad těmi, co bydlí v zemi temnot, zazáří světlo." (Iz 9, 1)
Na Vánoce Bůh vstoupil do lidských dějin jako nečekané Světlo do tmy lidských životů.
Tehdy i dnes.
Mám před očima obyčejného tesaře z Nazareta jak bloudí po Betlémě a shání nocleh pro svou manželku, které nastal čas porodu. V očích obou je možné spatřit únavu i obavu. Josef nakonec najde maštal. Před 2000 lety byli svědky narození Božího Syna jen andělé v nebi, zvířata ve stáji a pastýři na poli. Svět si žil svými zájmy.
V čem je ten náš dnešní svět jiný? A přece zaznívají slova: "
Bůh tak miloval svět., že poslal svého Syna."
Tehdy i dnes.
Evangelista Lukáš vícekrát upozorňuje v textu, že dítě jeho matka zavinula do plenek a uložila v jeslích. Je to
křehkost a bezbrannost Boha, který se vkládá do lidských rukou. Zároveň to bude rozeznávacím znamením pro pastýře. Maria, Josef, pastýři s jemností vezmou Boha do náruče. Budou i tací, co k němu přistoupí s tvrdostí.
Tehdy i dnes.
Požehnané svátky narození Božího Syna
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 24. 12. 2020 naleznete
zde.
