Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle adventní- cyklus B
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Kdyžto slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl ji řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu strůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl ji odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.
I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla, „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel. (Lk 1,26-38)
Občas přepadají člověka pochybnosti: proč vláda jedná tak a ne jinak, volil jsem správně? Píši novináři vždy pravdu, mohu věřit televizním zprávám? Stanovil mi lékař správnou diagnózu, neměl bych raději jít na komplexní vyšetření do nemocnice?
Mohou mě však přepadnout i pochybnosti náboženské. Má bible absolutní pravdu? Jedná církev správně, nebo by se měla více přizpůsobovat světu, dnešní době? Není papež příliš konzervativní? Atd.
Jak se zachovat vůči podobným pochybnostem? Víme, že některé věřící pochybnosti, podpořené ateisty či sektáři, přivedly k odpadu od víry. Jiní se trápí a považují je za hřích. Proto se zpovídají: pochyboval jsem o víře. Další v pochybnostech budou hledat pravdu, odpověď, aby se pochybností zbavili. A to je jedině správná cesta!
Přečtěme si úryvek z první kapitoly evangelia sv. Lukáše, vyprávění o izraelském knězi Zachariášovi a jeho manželce Alžbětě.
Oba žili dobrým, ale ne šťastným manželským životem. Byli bezdětní a v té době to bylo považováno za kletbu. Oba jsou již v pokročilém věku a se svým osudem se smířili. Jednou podle pořádku své třídy konal Zachariáš v Jeruzalémě kněžskou službu. Byl vylosován, aby po zápalné oběti vešel do chrámu obětovat kadidlo. Tam se mu u oltáře zjevil anděl, který jej oslovil: „Neboj se Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; Alžběta, tvá manželka, porodí ti syna a dáš mu jméno Jan. I budeš se radovat a plesat…“
Zachariáše však přepadly pochybnosti a nejistě se ptá: „Po čem to poznám? Já jsem přece stár a moje manželka je v pokročilém věku.“ Zachariáš pochyboval o pravdivosti a možnoti splnění poselství, proto uslyší slova o dočasném trestu.
Šest měsíců později se zjevil v Nazaretě stejný anděl panně jménem Maria. Pozdravil ji s úctou: „Zdráva buď, milosti plná.“ Jako Zachariáš, ulekla se i Maria. Jedná však jinak než Zachariáš. „Když to uslyšela, ulekla se nad jeho řečí a přemýšlela, co znamená tento pozdrav. Jistě se nebudeme mýlit, když připustíme, že Maria se začala v duchu modlit a prosit o osvícení, co pozdrav znamená.
V té chvíli ji anděl poučuje: „Neboj se Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Hle počneš a porodíš syna…“ Maria nepochybuje, jako pochyboval Zachariáš: „Jsme staří, jak by to bylo možné.“ Zde se přece nejednalo o zázračné, spíše mimořádné početí. Vždyť čteme občas v novinách, že žena pokročilého věku porodila dítě. Zachariáš s manželkou žili v manželském svazku, proto se jednalo o mimořádnou věc, ale Zachariáš neuvěřil. V poselství Marii se jedná o zázrak. Vždyť ona nepochybuje, ale nesměle poznamenává, že nežije s mužem, je pannou. Když ji anděl všechno vysvětlí, Maria pokorně, poslušně a radostně odpovídá: „Fiat!“
Pokud nastanou u tebe nějaké pochybnosti ve víře, nenechávej je růst, aby nenastala krize, či dokonce ztráta víry. Nepovažuj pochybnosti za hřích, ale hledej světlo: buď si zajdi na faru a tam s knězem všechno projednej, nebo můžeš hledat osvícení ve zpovědnici. I zde může zpovědník vyřešit spolu s tebou tvé problémy.
Podívejme se alespoň na současné problémy, které mohou vyvolat určité pochybnosti. Jak často dnes slyšíme větu: Nač církev potřebuje majetek? Církev má být chudá! A to jsem slyšel i z úst katolíků… Co je v tom slově „církev“ obsaženo? To jsou farnosti, církevní školy, charitní instituce, kláštery atd. Církev nežádá vrácení různých církevních zámků, dnes již nesedí např. olomoucký arcibiskup v Kroměříži v zámku na trůně a nepřijímá milostivě kněze a věřící; ty doby minuly a nikdo nežádá jejich návrat. Církev požaduje zpět školy, nemocnice, kláštery, domovy důchodců, a jelikož musí finančně zabezpečit chod a údržbu těchto objektů a musí mít prostředky pro placení kněží, konzistorních úředníků, učitelů, zdravotního personálu, potřebuje nějaký majetek, který by přinášel zisky k úhradě, proto se mluví o vrácení části lesů, které byli majetkem církve.
Kdo má pochybnosti o postoji sv. Otce k současnému světu a současným mravním problémům: měl by povolit antikoncepci, interrupce, zavádět do církve demokracii, aby si věřící mohli volit biskupy a je odvolávat, světit ženy a ženaté muže, ať studuje církevní dějiny, důvody, proč tak a ne jinak jedná sv. Otec, církev, ať čte evangelia a připomene si: Ty jsi Petr, skála… cokoliv svážeš na zemi, bude…
Jedinou možností k překonání pochybností je jasná víra. „Vím, komu jsem uvěřil!“ napsal sv. Pavel Timoteovi.
Kdo chce dnes uspět, zvyšuje kvalifikaci, studuje nové předměty, o kterých jsme dříve ani neslyšeli, studuje cizí jazyky. Kdo si chce zachovat silnou víru, musí také zvyšovat náboženskou kvalifikaci. Je třeba číst Písmo svaté, nový Katechismus katolické církve, náboženské knihy a katolický tisk. Nebojme se debatovat o náboženských a církevních problémech. Nebojme se ani pochybností, neboť jejich odstraňování prohloubí naši víru.
Ať je vaše víra pokorná, silná, poslušná, radostná, jako byla víra Panny Marie. Jako ona přijala andělovo poselství, přijměme i my slovo Boží i slovo církve. Kéž se nám stane světlem na cestě pozemské pouti.
