Uprostřed adventního očekávání byl na věčnost povolán Mons. Adam Rucki, biskupský vikář pro péči o duchovní povolání, spirituál kněží a exercitátor. Zemřel náhle v sobotu 12. prosince 2020 v Českém Těšíně ve věku nedožitých 70 let.
Mons. Rucki se narodil 8. ledna 1951 v Bukovci u Jablunkova. Po maturitě na českotěšínském gymnáziu v roce 1969 vstoupil do olomouckého kněžského semináře a 30. června 1974 přijal v Českém Těšíně kněžské svěcení pro českotěšínskou apoštolskou administraturu. Poté působil jako kaplan nejprve v Havířově-Bludovicích, v letech 1976 až 1977 ve Frýdku a posléze v Třinci. Od roku 1978 byl současně administrátorem excurrendo ve Stříteži. V roce 1984 byl zatčen za organizování nepovolených biblických čtení pro mládež, držen ve vazbě v Ostravě a nakonec odsouzen k šestiměsíčnímu trestu odnětí svobody za trestný čin maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi; kromě toho mu byl dočasně odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. (Jeho vzpomínky na toto období zmapoval projekt Paměť národa.)
Po propuštění pracoval krátce jako dělník v Jablunkově. V roce 1985 byl ustanoven farním vikářem ve Valašských Kloboukách a od 1. srpna 1989 se stal farářem v Napajedlích, odkud spravoval excurrendo také farnost Spytihněv a do roku 1990 i farnosti Pohořelice a Lhota u Malenovic. Od roku 1993 byl rovněž děkanem zlínského děkanátu. Roku 1995 odešel do Olomouce, kde působil jako spirituál Arcibiskupského kněžského semináře až do svého jmenování biskupským vikářem pro péči o duchovní povolání v ostravsko-opavské diecézi v roce 2005. Dne 12. ledna 2012 jej papež Benedikt XVI. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti.
Otec Adam Rucki často používal toto heslo:
Když je dobře na svědomí,
vyspíš se i na kameni.
