Přinášíme zajímavý článek z časopisu Světlo 51-52/2011 o Církvi.
Světlo 51-52/2011
Ty jsi Petr a na té skále vzdělám svou církev a brány pekel ji
nepřemohou. Kdysi to bylo, jak
to čteme v žalmech a u proroků,
pro věřící zdrojem velkého znejistění, když viděli, jak úspěšní
byli zlí tam, kde Boží služebníci
selhávali. Tak je tomu také v době evangelia.
A přesto má Církev zvláštní
privilegium, které nemá žádné
jiné náboženství, totiž vědomí,
že byla založena již při prvním
příchodu Krista, a nezahyne,
dokud znovu nepřijde. Přesto
mají všechny generace dojem,
že Církev hyne a její nepřátelé
triumfují.
Boj mezi Církví a světem je
zvláštní v tom: svět nad ní získává zdánlivě stále převahu, ale
ve skutečnosti je to Církev, kdo
vítězí. Její nepřátelé ji pokládají
za překonanou a stále triumfují;
její členy často opouští odvaha.
Církev ale trvá dále...
Říše se zakládají a padají, národy rostou
a mizí; dynastie přicházejí a odcházejí; vůdci se rodí a umírají;
koalice, strany, svazy povolání,
filosofie, sekty a hereze vznikají a zanikají.
Ti všichni mají svůj čas, ale
Církev je věčná. A přesto mají
zřejmě v určité době velký význam...
V této chvíli vystavuje mnoho věcí naši víru zkoušce. Nevidíme, jak bude vypadat budoucnost. Nevidíme, jak to, co
se nyní jeví jako úspěšné a vzkvétá, nebude dlouho trvat. Dnes vidíme, jak se sekty, filosofie a klany rozšiřují. Církev budí ubohý
a bezmocný dojem.
Prosme Boha, aby nás po učil.
Velmi potřebujeme, aby nás poučil, protože jsme slepí. Když
Kristova slova vystavila apoštoly zkoušce, prosili ho: „Posilni
naši víru!“ (Lk 17,5)
Přistupme k němu s upřímností: neznáme sami sebe, potřebujeme jeho milost. Jak velice
nás svět zmátl! Pojďme k němu
se správným smýšlením. Prosme
ho pokorně, aby nám ukázal to,
čemu nerozumíme, aby pokořil
naše srdce, když se vzpouzí, aby
nás obdaroval láskou, abychom
ho milovali a ochotně poslouchali, když hledáme.
Světlo 51-52/2011
Sermons on Subjects of the Day 6,
Faith and Experience, 2.4
