V roce 1950 se Pius XII. chystal k vyhlášení dogmatu
o nanebevzetí Panny Marie a žádal od Pána zvláštní znamení. Můžeme se domnívat, že se spokojil s tajemstvím, které mu předalo milé malé dítě.
Časopis SVětlo 51-52/2011 najdete ZDE.
V roce 1950 se Pius XII. chystal k vyhlášení dogmatu
o nanebevzetí Panny Marie a žádal od Pána zvláštní znamení. Můžeme se domnívat, že se spokojil s tajemstvím, které mu předalo milé malé dítě. Papež dogma vyhlásil 1. listopadu 1950. Předcházejícího 1. května došlo i v samotném
Římě k zvláštní události. Toho dne uvedl státní sekretář
kardinál Montini, pozdější papež Pavel VI., k Svatému otci malého šestiletého Francouze jménem Gilles Bouhours
na soukromou audienci, jakou je velmi obtížné získat pro
obyčejného věřícího.
Co předcházelo
Gilles se narodil 27. listopadu 1944 na svátek Zázračné medailky v obyčejné rodině v Mayenne. Bylo to třetí z pěti dětí
Gabriela Bouhourse a Madeleine Cornilleau. Když měl Gill
9 měsíců, dostal těžkou nemoc
– encefalitidu. Lékaři řekli rodičům, že dítě může zachránit
jen modlitba.
Jedna řeholnice z Malých
chudých sester, přítelkyně rodiny, poradila rodičům, aby na uši
dítěte položili obrázek sv. Terezie z Lisieux s relikvií šatu a obrázek otce Daniela Brottiera
(1876–1936) z kongregace Svatého Ducha, starého afrického
misionáře a ředitele dobročinného díla pro opuštěné v Paříži. Uplynuly tři noci bez známky
zlepšení. Další noc rodiče velmi
unavení usnuli. Když se probudili, maličký pacient normálně dýchal. Horečka zmizela a na každé růžové tvářičce bylo zřetelné
„T“. Další pozoruhodná věc byla
ta, že obrázek otce Brottiera byl
nedotčen, zatímco obrázek Terezičky byl jako rozedřený. Navíc dvě červené niti, kterými byla relikvie připevněna, zmizely.
Pro rodiče nebylo nejmenších
pochyb, že malá Terezička vyprosila jejich dítěti zázrak. Vykonali pouť do Lisieux.
První zjevení
Je 30. září 1947. Rodina Bouhours bydlí v Arcachonu. Gill
má dva roky a deset měsíců. Je
to milé dítě, hravé jako všechny ostatní v jeho věku. Ale tento den má první zjevení Panny
Marie. Chlapec řekl, že svatá
Panna ho žádala, aby se vypravil do Espis, kde se zjevuje jiným mladým osobám a kde mu
zjeví více.
Otec nemá potuchy, kde je
Espis. Najde ho na automapě.
Vypraví se tam co nejdříve. Je
to první kontakt s místem, které bude hrát velkou roli v životě Gillese.
Gilles a Espis
Espis se nachází v departmentu Tarn-et-Garonne, diecézi Montauban. Zde došlo v roce
1946 k tzv. zjevení Panny Marie.
Událost vzbudila zájem tisku,
dokud diecéze věc nezamítla.
Dne 22. srpna 1946 se Claudine
a Nadine Combalbertovy dívaly
na hejno ptáků u lesa v Espis.
Náhle spatřily paní oblečenou
v černém šatu zdobeném perlami. Následující den se zjevení
opakovalo. I třetí dítě potvrdilo,
že „vidělo“. Dne 31. srpna čtyřicetiletý muž rovněž viděl Pannu, která prohlásila, že je Neposkvrněné Početí.
Začaly zde malé pouti. Ale
12. prosince 1946 biskup z Montauban prohlásil, že se jedná
o iluze. Dne 4. května 1947 byla vydána oficiální zpráva, která hrozí kněžím suspenzí, pokud se odeberou do Espis. Jeho
nástupce označil zjevení za halucinace.
Kanonický soud se netýká autenticity „malého Gillese“ a jeho
zjevení. Gilles Bouhours se sem
dostavil několikrát. V letech
1947–1948 tam častokrát spatřil Matku Boží. Žádala o mnoho modliteb k Božskému Srdci.
Viděl také sv. Terezičku a jindy
na nebi několik křížů. Navštívil
s rodiči také Lurdy, kde viděl
Pannu Marii, jak prolévá krvavé slzy. Matka Boží ho objala
a on ji políbil.
Nakonec rodiče odmítli navštěvovat Espis, aby tak vyhověli zákazu místního biskupa. Gilles se tomu podřídil a oznámil
24. června 1948: „Panna Maria
se mi zítra odpoledne zjeví v zahradě. Dnes nemá čas.“ – „A co
dělá?“ – „Polévku jistě ne. Rozsévá v nebi květy.“
Biblická vidění
Dne 15. srpna 1948 měl vidění, které popsal takto: „Viděl
jsem velký knoflík (zemi) a nahoře velké zvíře jako velkou ještěrku s velkou tlamou a velkými tlapami: nedaleko jsem viděl
pána s křídly na zádech.“ Gilles tak originálním způsobem
popsal sv. Michaela a postavu
zla, která vládne světem. Toho
dne Panna Maria v modrém šatu, ale bez závoje žádala, aby
se zúčastnil procesí pořádaného v Espis. Dne 13. prosince
sdělí Maria Gillesovi tajemství.
Když ho otec požádá, aby mu je
sdělil, odpoví: „Kdybych to řekl,
byl by to hřích.“
Rok 1949
I tento rok je bohatý na nadpřirozené události jak v Espis,
tak na jiných místech. Dítě se ve
svém nitru ničím jiným nezabývá. Prohlašuje, že musí jít do Říma a mluvit s tím, kdo zastupuje Ježíška na zemi. Podle svědků
zcela zvláštním způsobem prožívá velikonoční svátky. 13. května
vidí svatou Pannu na křížové cestě a pociťuje bolesti, které prožívá Ježíš. Žádají ho, aby ukázal
lidem, jak Panna Maria žehná
shromážděný dav. Zvedne ruce
s neobvyklým majestátem a dělá velké znamení kříže a dodá:
„Je to snadné, svatá Panna drží
moji ruku!“
Dne 12. června přistoupí
k prvnímu svatému přijímání
s velkou prostotou a hlubokým
vnitřním usebráním. Pravidelně vidí Matku Boží každý měsíc vždy 13. den, navíc 15. srpna.
Dne 13. listopadu 1949 ho
Maria žádá o modlitby za nemocné a říká: Gillesi, musíš jít
do Říma a setkat se s papežem.
Cesty do Říma
První cesta je organizovaná. I přes finanční obtíže se
otec s Gillesem vydají na pouť.
K první polosoukromé audienci u Pia XII. dojde 12. prosince.
Ale Gilles s papežem nemluví,
protože s ním není o samotě,
jak žádala Panna Maria. Je třeba podniknout novou cestu. Dostanou však dopis: „Církevní autorita rozhodla o Espis a Svatý
otec nemůže poskytnout Gillesovi druhou audienci.“ Za osm
dní po zjevení, kdy Madona žádá o opětovnou cestu, všechny
překážky a problémy jakoby zázrakem náhle zmizely. Pius XII.
změnil názor. Souhlasí, že dítě
přijme 1. května 1950 soukromě a důvěrně.
Gabriel Bouhours popsal scénu takto: „V 10.30 jsme vstoupili do Vatikánu, kde nás preláti uvedli do velkého sálu. Jeden
monsignore řekl: »Posaďte dítě
do toho křesla a nechte ho samotné.« Pak odešli preláti a Gilles zůstal sám. Záhy se objevil
papež Pius XII. Chlapec celý
šťastný zatleskal a zvolal: »Ať žije papež!« Po audienci byl zbaven povinnosti dodržet tajemství.“
Giornale d’Italia napsal
slavný článek „Gillesovo tajemství“: „Svatá panna nezemřela;
vystoupila na nebesa s tělem
i s duší.“ S Gillesem se setkaly
i jiné významné osobnosti, jako P. Roschini, velký mariolog
a profesor na Lateránské univerzitě a expert II. vatikánského
koncilu. Tento odborník byl pověřen, aby formuloval text k vyhlášení dogmatu. Popsal svůj
rozhovor s Gillesem. Před audiencí chlapec o tajemství absolutně mlčel. Nepořídily nic ani
jiné osobnosti. Po audienci jim
tajemství sdělil. Velká identita jeho věty a dogmatu o nanebevzetí stejně jako blízkost audience
a vyhlášení dogmatu na nás nemůže nezapůsobit.
Podle dobře informovaných
zdrojů žádal Pius XII. od Boha
zvláštní znamení v průběhu Svatého roku 1950. Mnoho osob
z jeho okolí i osob mimo Vatikán pokládá za vyžádané znamení právě tuto návštěvu a soukromé zjevení dítěti.
V letech 1950–1958 pokračují zjevení Panny Marie v pravidelných intervalech.
Dne 13. května 1950 oznámil
Gilles, že 13. června má mít bílé šaty a jít bos jako Ježíš za obrácení hříšníků. Dokumentují to
fotografie.
Panna Maria 15. srpna 1954
prohlásila: Jsem Spasitelova Královna. Můžeš to říct panu faráři.
Během mše svaté ke cti Nejsvětějšího Srdce 5. listopadu vidí
svatou Pannu, která se k němu
sklání při zasvěcení. 13. ledna
poprvé z jejích rukou vycházejí
zářící paprsky. 20. března 1957
je Gilles smutný. Matku Boží
už brzy neuvidí. 15. srpna 1958
se zjevuje naposled.
Gilles umírá 26. února 1960.
U jeho hrobu se událo bezpočet
zázraků a obrácení.
Pramen:
Světlo 51-52/2011
Spiritualité Chrétienne
Překlad -lš
