Teddy Stallard byl považován za jednoho z nejposlednějších ve třídě: nezájem o školu; zatuchlé pomačkané šaty; neučesané vlasy; tvář stále kamenná; pohled tupý, skelný, rozostřený. Když s ním jeho učitelka, paní Tompsonová, mluvila, vždy jí odpověděl jednou slabikou.
Nepřitažlivý, bez motivace, stále myslí kdesi daleko: takového kluka nebylo snadné mít rád.
A i když jeho učitelka tvrdila, že všechny žáky ve své třídě miluje stejně, kdesi v hloubce ní samé věděla, že nebyla zcela pravdivá vůči tomu, co tvrdila. Vždy, když opravovala Teddyho písemku, jako kdyby prožívala jakýsi perverzní požitek z toho, že mohla označit červeným fixem všechny odpovědi, které nebyly správně, a když mu konečně na spodek papíru napsala známku 5, její zadostiučinění bylo opravdu úplné.
Nemuselo to být takové. Měla přece založený osobní spis Teddyho, tak jako každého žáka. A tedy o Teddym věděla víc než kdokoliv jiný. Ale nechtěla dovolit, aby ji to, co věděla, ovlivňovalo. V jeho záznamu bylo napsáno:
První třída: Zdá se, že Teddy má budoucnost. Je nadaný a pilný. Jeho výsledky ve škole se ukazují slibnými. Ale jeho situace doma je špatná.
Druhá třída: Teddy by mohl být i lepší. Jeho matka je vážně nemocná. Doma mu nemá kdo pomáhat.
Třetí třída: Teddy je dobrý chlapec, ale příliš vážný. Učí se těžko. Letos mu zemřela matka.
Čtvrtá třída: Teddy je velmi pomalý. Chová se však slušně. Jeho otec nemá o něj zájem.
Přišly Vánoce. Žáci se rozhodli, že přinesou své učitelce paní Tompsonové dárky. Poskládali své dárky na stůl ve třídě a už jen čekali, jak se bude paní Tompsonová tvářit, když je bude otevírat.
Mezi nimi byl i dárek od Teddyho Stallarda. Byla překvapená, že i on jí donesl dárek. Byl zabalený do zcela obyčejného hnědého papíru a přelepený lepící páskou. Na obalu byla napsána jednoduchá slova: "
Pro paní Tompsonovou od Teddyho".
Když učitelka otevřela balíček, vypadl z něj křiklavý, levný náramek, bez poloviny krystalků v něm a lahvička s levnou voňavkou. Žáci se začali šklebit a chichotat.
Ale paní Tompsonová, zdá se, že konečně do ní cosi vešlo, jestli to byl cit nebo rozum, těžko říct, ale v každém případě si dala náramek na ruku a voňavkou si natřela své zápěstí. Žáci ztichli. Ruku vyzdvihla nahoru a říká: "
Nevoní to krásně, žáci?" A žáci, zdá se, jako kdyby pochopili, na co jejich učitelka naráží, reagovali: "óóó" a "úúú".
Na konci vyučování, když už žáci byli pryč, Teddy ještě zůstal. Přiblížil se k paní Tomsonové a tichým hlasem jí říká: "
Paní Tompsonová ..., paní Tompsonová, voníte přesně tak, jako moje máma ... a její náramek vypadá skutečně krásně na vaší ruce. Jsem šťastný, že se vám můj dárek líbí."
Paní Tompsonová byla dojatá.
Když Teddy odešel, padla na kolena a prosila Boha o odpuštění za svou tvrdost.
Druhý den, když žáci přišli do školy, vítala je nová učitelka. Paní Tompsonová se stala úplně jiným člověkem. Od té doby nebyla jen učitelkou. Stala se i poslem Božím. Stala se člověkem, oddaným lásce ke svým žákům a začala dělat věci, které nikdy předtím nedělala. Začala ukazovat srdce. Pomáhala všem žákům, ale nejvíce těm nejpomalejším. A zvlášť Teddymu Stallardovi.
Ke konci toho školního roku Teddy ukázal dramatické zlepšení. Dohnal většinu nejlepších studentů, ba dokonce některé z nich i předběhl.
A pak škola skončila a žáci se rozloučili se svou učitelkou a rozešli se.
Neslyšela o Teddym dlouho nic. Až jednou jednoho dne dostala lístek. Bylo na něm napsáno:
Drahá paní Tompsonová,
Chtěl jsem, abyste to věděla první: za pár dní končím školu, dostávám diplom. Končím jako druhý nejlepší ve třídě.
S láskou, Teddy Stallard.
O 4 roky později přišla další zpráva:
Drahá paní Tompsonová,
Právě mi řekli, že jsem se umístil jako první v hodnocení výsledků skupiny, se kterou jsem studoval. Chtěl jsem, abyste to věděla první. Univerzita nebyla snadná, ale líbila se mi.
V lásce zůstává Teddy Stallard.
A o další 4 roky později: ...
Drahá paní Tompsonová,
Oznamuji vám, že jsem Theodore Stallard, M.D. (Doktor medicíny). Co na to říkáte? Chtěl jsem, abyste věděla jako první, že následující měsíc, abych byl přesný 27., se žením. Chtěl bych, abyste mi přišla na svatbu, a abyste seděla tam, kde by byla seděla moje maminka, kdyby se byla tohoto mého dne dožila. Vy jste moje jediná rodina, kterou dnes mám. Otec mi zemřel loni.
V lásce Teddy Stallard.
Paní Tompsonová na svatbu šla a opravdu si sedla, kde by byla seděla jeho matka. Zasloužila si tam sedět. Pro Teddyho udělala něco, na co on nejenže nikdy nezapomněl, ale co zcela změnilo jeho život.
/William J. Bausch:
World of Storries
for Preachers and Teachers and all
who love stories that move and challenge.
Twenty Third Publications, Mystic, CT, 1998, str. 95-97.
Z angličtiny (do sk) přeložil Milan Bubák, svd/
Převzato z facebooku -
Marta Durániková - Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby
Naleznete zde.
