Když se pod maskou antidiskriminace skryje potlačování jiných názorů.
Nedávno přijatá Strategie Evropské komise o rovnosti LGBTIQ vyvolává několik otázek a vícerými detaily se pouští na velmi nebezpečné území svévolného výkladu práva.
Podle názoru komise některé členské státy ještě nedostatečně pokročily v podpoře sexuálních menšin. Navrhuje proto, aby se seznam trestných činů na úrovni EU rozšířil o trestné činy z nenávisti včetně homofobních nenávistných projevů a trestných činů motivovaných homofobní nenávistí. Zároveň se v ní počítá s předložením právních předpisů o vzájemném uznávání rodičovství v přeshraničních situacích.
Žádný soudný člověk nemůže souhlasit s jakoukoli dehonestací člověka kvůli jeho sexuální orientaci ani z jakéhokoli jiného důvodu. Jak to však už bývá u dokumentů tohoto typu, za ušlechtilými slovy o rovnosti a boji proti diskriminaci se skrývá riziko stavu, který naše země už zažila - panství jediného povoleného názoru.
NOVÉ TRESTY
Právo a zákony mají vycházet z důkazů, které lze věrohodně doložit - materiálně či svědecky. Zvláště v trestním právu, které má za následek omezení osobní svobody usvědčeného pachatele, je důležité, aby důkazy o vině byly nezpochybnitelné.
Paragrafy a postihy
založené na pocitu kohokoliv jsou velmi tenkým ledem, který se jednou může probořit i pod těmi, kteří dnes hlasitě křičí pro rozšiřování postihů za tzv. nenávistné projevy.
Je totiž rozdíl mezi propagací násilí, nebezpečným vyhrožováním nebo schvalováním ideologií, které mají za sebou miliony obětí (komunismus, nacismus a fašismus), a tím, že se někdo cítí být dotčen a uražen něčím projevem. Jakkoliv hrubým či vulgárním. Navíc, pokud se
za nenávistný projev už začíná považovat i prosté zopakování biologických faktů, např. že matkou je žena a otcem je muž.
Zde je třeba zároveň dodat, že legislativa již dnes dokáže postihovat nebezpečné projevy stávajícími paragrafy.
Navíc zásadou práva by měly být předvídatelné následky za porušení zákona a také to, co porušením zákona je. Pokud však dokument mluví jen o tom, že
v roce 2021 chce zavést EU nové trestné činy, přičemž je blíže nespecifikuje, už samotný tento fakt vzbuzuje otázky. Pokud budou zároveň
porušení zákona volně interpretované prokuraturou či soudy, ztratí se jeden z podstatných znaků právního státu, tedy princip právní jistoty.
Nejen nové trestné činy, ale i online prostor se stane již brzy předmětem zvýšeného zájmu. Jistě, můžeme souhlasit, že anonymní nadávky komukoliv či úmyslné lži na internetových fórech nepatří k dobrým mravům. Opět je však otázkou, co bude kreativně považováno za zakázaný projev.
Komise chce tedy v příštím roce rozšířit seznam trestných činů platný na celém území Evropské unie. Ten vychází z článku 83 odstavec 1
Smlouvy o fungování Evropské unie. Ten zní:
"
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem prostřednictvím směrnic ustanovit minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem vyplývajícím z povahy nebo důsledků těchto trestných činů nebo ze zvláštní potřeby bojovat proti nim na společném základě.
Těmito oblastmi trestné činnosti jsou: terorismus, obchod s lidmi a sexuální zneužívání žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní špinavých peněz, korupce, padělání platebních prostředků, počítačová kriminalita a organizovaná trestná činnost.
V závislosti na vývoji trestné činnosti může Rada přijmout rozhodnutí určující další oblasti trestné činnosti, které splňují kritéria uvedená v tomto odstavci. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu."
Zde nastávají dva problémy. Ze znění tohoto článku zaprvé vyplývá, že by Komise měla obhájit svůj návrh zařadit trestné činy skutečné či domnělé diskriminace jako také závažné, že je lze zařadit mezi například terorismus, organizovaný zločin či obchodování s lidmi. Dalším krokem bude hlasování Evropského parlamentu.
A když by se tam našla většina, která zařazení nových trestných činů schválí, nastává druhý problém. Toto rozšíření musí schválit Rada EU - tedy zástupci členských států - jednomyslně. Jestli bychom i věřili v dobrý úmysl rozšíření seznamu celoevropských trestných činů a skutečný zájem na ochraně diskriminovaných, těžko si můžeme představit, že všechny členské státy za takové rozšíření budou jednomyslně hlasovat.
Už jen z jednoduchého důvodu, že na jiném místě strategie se píše o tom, že se Komise bude snažit přijmout takový mechanismus kontroly a dodržování "nediskriminace" v jednotlivých státech, který by za nedostatečný pokrok zemím omezil nebo úplně zastavil financování z eurofondů:
„
Through rigorous monitoring, the Commission and the Member States must ensure that EU funds contribute to equality and that all EU-funded projects comply with EU law, including the Treaties and the Charter of Fundamental Rights. If projects violate EU anti-discrimination rules, funding may be suspended or withdrawn.“
(Komise a členské státy musí pečlivým sledováním zajistit, aby fondy EU přispívaly k rovnosti a aby všechny projekty financované EU byly v souladu s právními předpisy EU včetně smluv a Listiny základních práv. Pokud projekty porušují antidiskriminační pravidla EU, financování může být pozastaveno nebo odebráno.)
A s tím už dnes mají problém Polsko a Maďarsko, když Brusel podmiňuje rozdělování pokoronové obnovy dodržováním svých představ o právním státě. Můžeme si jen představit, že
téma LGBT bude ve více zemích ještě výbušnější otázkou, jak je dnes právní stát u našich severních a jižních sousedů.
Komise má stav uplatňování doporučených opatření monitorovat ve spolupráci s Radou Evropy a první hodnocení mají země dostat v roce 2023.
DALŠÍ OPATŘENÍ
Poznámka o přínosu rozmanitosti k ekonomické prosperitě firem zní logicky a má i své ekonomické opodstatnění. Volná diskuze a výměna názorů a myšlenek vede v kolektivech většinou k nalezení nejlepšího možného řešení konkrétního problému. V tomto případě to však
zavání něčím úplně jiným než svobodnou výměnou názorů.
Strategie totiž v této souvislosti používá pojem
diversity management - tedy řízení rozmanitosti nebo řízenou rozmanitost. A to jsme už jen krok od momentu, kdy se začne naplno mluvit o kvótách.
Jaké procento zaměstnanců té či oné orientace nebo momentálního pocitu má mít povinně každá (i soukromá) firma.
Nikdo nezpochybňuje právo na rovný přístup ke zdravotní péči pro každého. Pokud se však celým dokumentem jako magické slovíčko vine rovnost, jaké jsou asi ty specifické potřeby zdravotní péče pro homosexuální a bisexuální muže či lesbické a bisexuální ženy? Jakýkoliv speciální přístup je totiž v logickém i praktickém rozporu s požadavkem rovnosti. Jedinými přímo zmíněnými druhy zdravotní péče v dokumentu jsou posílení oblasti duševního zdraví a prevence HIV.
Nechybí ani
stať o propagandě. Z rozpočtu Unie budou financovat takové projekty na poli médií, kultury a sportu, které
budou zpochybňovat tzv. předsudky o tom, kdo je muž a kdo je žena. Nejsi totiž to, co jsi, ale to, jak se momentálně cítíš. Nezbytnou součástí je i ideově čisté vzdělávání mládeže.
Jedním z cílů Strategie je i
zvyšování povědomí o možné diskriminaci po celém světě. Nejde jen o tlak na schvalování příslušné legislativy v zemích, které usilují o členství v Evropské unii. Mluví se o Africe, Asii, Tichomoří, Latinské Americe a Karibiku. Zřejmě
pokud země těchto regionů nepřistoupí k opatřením, které jim doporučí EU, Brusel zastaví rozvojovou pomoc.
Můžeme dvakrát hádat, co si tyto země s často naprosto odlišným kulturním kontextem vyberou. Peníze jako výměna za zákony, s nimiž nebude obyvatelstvo souhlasit, může být lákadlem pro místní politiky. Pokud je však ve hře podobná finanční podpora od Číny, která žádné kulturně etické podmínky nedává, takový postup Unie povede přinejmenším k utužení postavení Číny například v Africe.
FÓBIE
A chybět nesmí ani povinné firemní školení proti všem druhům dotyčných fobií. A propos fobie. Fobii definuje odborná i populárně-naučná
literatura jako silný až úzkostný strach z různých objektů či situací. Tento stav není podle odborníků vhodné podceňovat, zvláště pokud jde o fobii z takových objektů či situací, které jsou běžnou součástí života. Diagnostika jednoduché fobie je postavena na základě výskytu silného strachu či úzkosti, když je člověk v kontaktu s konkrétním fobickým podnětem nebo si takový podnět představuje.
Jednoduché fobie se obyčejně nazývají iracionálními strachy, čímž se myslí zejména přehnanost a nepřiměřenost, kterou si uvědomují i osoby s takovou fobií - přesto racionálně neumí strach potlačit. Z tohoto hlediska není efektivní nějak člověka s fobií napomínat či povzbuzovat, aby se "vzpamatoval" a podobně. Ani tlak, aby překonal strach tím, že ho fobickému podnětu exponujeme ( "hození do vody") nebývá vhodná strategie a někdy může vést k zesílení fobie.
A na závěr už jen drobná pikantnost. Strategie jako jeden z problémů označuje systémy umělé inteligence na rozpoznávání obličejů. Nuž chudák počítačový systém, který identifikuje jako muže takového muže, který se cítí být ženou nebo čímkoliv jiným. Asi ho smažou. (Čtenář jistě pochopí jistou míru hyperboly.) Případně společnost, která tento systém vyvinula, dostane mastnou pokutu za to, že pro rozlišování nedokázala naprogramovat takový algoritmus, který by zohlednil momentální pocity dotyčného či dotyčné.
Erik Potocký
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 1. 12. 2020 naleznete na
https://blog.postoj.sk/66056/novy-blog
