Matka vyprosila pro syna...
Světlo 5/2015 najdete ZDE.
4. února – sv. Ondřej Corsini (1302–1373),
biskup a vyznavač
O Ondřejovi se píše, že si ho rodiče vyprosili od Boha a slíbili, že ho zasvětí
Panně Marii. Jeho matce, když byla
v požehnaném stavu, se zdálo ve snu,
že porodila vlka, který přiběhl ke karmelitánskému klášteru a u vchodu do
kostela se proměnil v beránka...
Ondřej se narodil pravděpodobně v roce 1302 ve Florencii
v šlechtické rodině Mikuláše
Corsiniho a Gemmy degli Stracciabende.
Rodiče byli zbožní a snažili se vychovat
syna dobrým slovem a příkladem. Ale jejich námaha byla marná. Ondřej miloval
společnost lehkovážných druhů, s kterými prohýřil celé noci. Rodiče byli bezradní. Jeho matka padla před obrazem Panny Marie na kolena a s pláčem se modlila:
„Matko Boží! Matko našeho Vykupitele
Ježíše Krista! Ty víš, že mému synu hrozí zkáza, víš, v jakém je nebezpečí. Smiluj se nad ním! Oroduj za něho, aby byl
zachráněn!“
Na ulicích města Florencie bylo ticho.
Ještě se neprobudil ranní městský život. Tři
jinoši vycházeli z jedné herny, kde strávili celou noc. Kdo by řekl, že mezi těmito
mladíky byl mladý kníže Ondřej Corsini?
Když přišli k bráně paláce, mladý kníže
se rozloučil se svými druhy a pak chvatně
stoupal po schodech, aby ho nikdo neslyšel. Sotva však otevřel dveře chodby, spatřil v domácí kapli matku klečící před obrazem Panny Marie. Celou noc tam klečela
na modlitbách v slzách, čekajíc na návrat
svého jediného syna. Marně se snažil mladý kníže, aby ho matka neviděla a neslyšela, neboť již vstala, šla mu vstříc řkouc:
„Jak dlouho ještě, synu můj, mne budeš
mučit? Jak dlouho ještě budeš dělat hanbu? Kolik bolestí jsem vytrpěla této noci!“
Jinoch dojat matčinou bolestí, se zastyděl, zakryl svou tvář a řekl: „Máš pravdu, drahá matko, máš pravdu. Cítím, že to
není cesta, kterou bych měl kráčet; jsem
bídník, jsem nešťastník.“
Po těchto slovech prosil matku, aby si
šla odpočinout, a sám vešel do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře, padl na kolena a propukl v usedavý pláč. Začal se
modlit. Modlil se dlouho. Pak odhodil
kord, kterým byl opásán, strhl z klobouku a ze šatu ozdoby a odešel z domu. Běžel ulicemi města, nevěda, co dělat a kde
se zastavit.
V tu dobu se právě otvíraly dveře kostela otců karmelitánů. Když šel kolem,
spatřil nešťastný mladík v pozadí kostela
sochu Panny Marie. Nerozmýšlel se a běžel k jejím nohám, padl na kolena a se slzami v očích volal hlasitě: „Pomoz, ó Maria, pomoz, ó útočiště hříšníků! Zachraň
mne, ó drahá Matko!“
Tuto hlasitou modlitbu zaslechl jeden
z otců karmelitánů. Podivil se, když tam
viděl klečet mladého knížete. Tázal se ho:
„Kníže, vy zde? Co se vám přihodilo?“
„Co kníže,“ odpovídal jinoch, „jaký
kníže? Ohavník jsem, bídník jsem, hříšník jsem! Jděte k mé matce a řekněte jí,
že se zříkám knížectví a všeho majetku
a že se nevrátím domů, dokud mi představený kláštera nedovolí, abych byl přijat za řeholníka.“
Matka plesala nad tímto obrácením
a děkovala za to vroucně Bohu. Obrácení bylo opravdové. Mladý řeholník konal
pokorně nejnižší práce v klášteře. Krotil
své tělo a svou pýchu. Musil podstoupit
tuhý boj a projít ohněm prudkých pokušení. Také bývalí druhové se ho snažili
vylákat z kláštera pravíce: „Zahoď hrubý mnišský oděv, opusť ponurý klášter
a vrať se k nám do světa, kde tě čeká sláva a rozkoš.“ Ale Ondřej zvítězil nad pokušením a vytrval.
Po vysvěcení na kněze začal s apoštolskou horlivostí pracovat na obrácení hříšníků. Když se vrátil do vlasti, zemřel biskup fiesolský. Papež Klement VI. bulou
z 13. října 1349 jmenoval Ondřeje biskupem ve Fiesole. Traduje se, že ve své pokoře utekl do kláštera kartuziánů. Již se
voliči chystali k volbě nového kandidáta, když malé dítě zvolalo: „Světec, který
má být naším biskupem, se modlí v kostele kartuziánů.“ Dle dostupných pramenů však byl Ondřej ještě 6. prosince 1349
ve službě provinciála karmelitánů ve Florencii. Ondřej pak v poslušnosti přijal volbu a byl vysvěcen na biskupa. Přísnost
života nezměnil. Apoštolskou horlivost
zdvojnásobil. Bedlivě pátral po zatvrzelých hříšnících; neustal se za ně modlit
a domlouvat jim, dokud se nepolepšili.
Ondřej zemřel roku 1374 (podle florentského kalendáře 1373) poté, co onemocněl prudkou zimnicí. Hned po smrti byl uctíván jako světec. Svatořečen byl
papežem Urbanem VIII. dne 29. dubna
1629. V bazilice sv. Jana v Lateránu mu
papež Klement XII. (Corsini) v roce 1734
zasvětil nově zbudovanou kapli svého rodu. Liturgická památka sv. Ondřeje Corsiniho připadá na 4. února, karmelitánský řád slaví jeho svátek 9. ledna.
Hlavní zdroj: Naše světla
Časopis Světlo 5/2015
