Maminka sv. Jana Bosca vychovávala své děti prostě a přitom ke svatosti.
Článek najdete také ZDE.
Matka Markéta byla hluboce věřící.
Měla víru i na rtech a uměla s ní moudře zacházet. Její poučky byly prosté: „Bůh
tě vidí.“ – „Pamatujte děti, že vás Pán
Bůh vidí.“ – „Pán Bůh vidí i vaše nejtajnější myšlenky.“ Když cítila, že by se dítě mohlo uchýlit ke lži, předešla ho připomenutím, že ji sice může oklamat, ale
Pána Boha ne.
Markéta živila v dětech víru v Boha
Stvořitele. Když byl hvězdný večer, vycházela s dětmi před stavení, ukazovala
jim nebe a říkala: „Podívejte se. Ty hvězdy tam udělal Bůh. Jestliže obloha je tak
krásná, oč krásnější musí být skutečné nebe!“ Když se stahovalo k bouřce, říkala:
„Pán Bůh je mocný, nikdo se mu nemůže stavět na odpor.“ Když krupobití zničilo úrodu a lidé stáli
bezmocní nad zkaženým dílem,
učila: „Pán Bůh dal, Pán Bůh
vzal, on je Pánem všeho. Všechno má svůj smysl: Pro hříšníky
je to výstraha, aby se polepšili.“
Když byla naopak dobrá úroda,
pobízela děti k vděčnosti: „Buďme Pánu Bohu vděční. Dal nám
náš každodenní chléb.“ Když
v zimě venku chumelilo a oni seděli v teplé světnici, vedla stejnou řeč: „Jak je Pán
Bůh dobrý! Máme všecko, co potřebujeme. On je opravdu náš Otec. Otče náš,
jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé!“
Dokud byly děti malé, učila Markéta
modlitbě každého zvlášť. Také Jeník, jen
co byl schopen žvatlat, seděl mamince na
klíně a byl přítomen modlitbě rodiny. Večer se rodina modlila po večerní modlitbě ještě i růženec. Jakmile hoch povyrostl, už sám hlídal modlitbu a připomínal,
že přišel čas k modlitbě.
Markéta dbala, aby děti šly brzy k svaté zpovědi. V tom nedělali kněží žádné
potíže. Vyzpovídala se sama, pak dítě doporučila knězi a čekala, až skončí. Tak to
dělala, až se dítě osamostatnilo a samo si
vykonávalo svatou zpověď. Na mši svatou se chodilo samozřejmě každou neděli. Markéta si tak pojistila vliv na své
děti. Bylo jim už třicet a víc a nic se nezlobily, když se jich třeba zeptala, kdy byly posledně u svaté zpovědi, kdy a jak plní své křesťanské povinnosti.
Jan Bosco byl už knězem, někdy přicházel domů celý utrmácený a moc potřeboval spánek. Maminka nedbala a připomenula mu: „Už ses modlil?“ Syn přikývl
a ona: „Víš, můžeš třeba umět latinu, můžeš číst učené knihy, ale jestli se nebudeš
modlit, nebude ti to na nic.“ Byla šťastná, když syn kněz poklekl u postele a pomodlil se. Chodila kolem něho po špičkách, aby nerušila. Pak mu udělala křížek
na čelo a tiše odešla do své komůrky. Dělalo jí radost, že je dětem pořád tím, čím
jim byla v dětství. Leckdy si radostí utřela tajně slzu, když rozjímala o svém štěstí.
Podle samizdatového vydání
„Rodinná výchova podle svatého
Jana Boska“
časopis Světlo 4/2015
