Musíme všem vyprávět o Ježíši!
Jako nejkrásnější se mi jeví
první přikázání:
Budeš milovat
Pána Boha svého z celého srdce,
z celé duše a ze vší mysli.
Jsme-li zcela upřímní, ptáme se: Kolik z nás křesťanů si
bere toto přikázání skutečně
k srdci? A Ježíš také říká:
Jestli
někdo přichází ke mně a nemiluje
mě více než otce a matku, ženu
a děti, ano, více než sám sebe, nemůže
být mým učedníkem.
A přece jsem poznala lidi,
kteří toto přikázání prožívají
velmi silně. Kněze, řeholníky, laiky. Zvláště silně na mě
zapůsobilo svědectví obrácených
muslimů, které jsem měla možnost poznat. Dva z nich
bych vám chtěla krátce představit:
Pavla a Jana. Oba pocházejí
z Íránu. Oba bývalí muslimové
uslyšeli od baptistů o Ježíši, že
Bůh je Láska, že každého člověka
tak velice miluje, že Ježíš,
Boží Syn, přišel na zem a vydal
za nás svůj život.
To je pro muslima nepředstavitelné:
Bůh je láska! Bůh,
který odpouští i nejtěžší hříchy!
Pavel byl závislý na heroinu.
Žádná modlitba, žádná terapie,
nikdo z rodiny mu nedokázal
pomoci. Jeden baptistický pastor
se za něho modlil celý týden
a Bůh vstoupil do jeho života
a od heroinu ho osvobodil.
Naplněn Boží láskou vzal
si Pavel ihned, a to zcela vážně, za úkol všechny lidi učinit
jeho učedníky. Pak strávil v Íránu dva roky ve vězení.
Tam byl bičován. Hlídači, kteří ho bičovali, ptali se ho překvapeně,
proč při tom nekřičí,
načež Pavel odpověděl, že má
u sebe Ježíše a že proto necítí
žádnou bolest.
Pak musel Pavel i se ženou
a dvěma dětmi z Íránu utéci.
V Rakousku se připravil na
křest a stal se katolíkem.
Ten druhý, o kterém bych
chtěla vyprávět, je Jan. Pochází ze zámožné íránské rodiny.
Během vojenské služby mu jeden
kamarád vyprávěl o Ježíši a to mu nedalo pokoj. Byl
tak dojat zprávou o Ježíši, že
opustil svou rodinu, své vroucně
milované bratry, svou práci,
svou milovanou zemi, aby žil jako
azylant v cizí zemi. Opustil
všechno pro Ježíše, aby ho mohl
následovat.
Měli jsme velkou radost, že
jsme mohli být s Janem v modlitební
skupině. Když jsme jednou
četli příběh o cizoložné ženě,
dal se do pláče. Láska, kterou
Ježíš prokázal této ženě,
na něho silně zapůsobila, protože
v Íránu by tuto ženu ukamenovali.
Na lidech jako Jan a Pavel
je zřejmé, jak je důležité všem
bez ohledu na náboženskou příslušnost vyprávět o Ježíši. Ježíšův úkol je zcela jasný. Není
to škoda, když lidé nikdy
ve svém životě neslyší o Ježíši
Kristu? Když neví, že náš Bůh
je Bůh lásky, že odpouští hříchy, když jich litujeme, Bůh
který dává sílu, naplňuje naše
srdce radostí, Bůh, který daruje
uzdravení?
Vyšlo v časopise Světlo 27. ČÍSLO / XII. ROČNÍK
