Hormonální antikoncepce má letos 60 let. Gratulujeme?
Před 60 lety, uprostřed srpna 1960, se na trhu objevila první hormonální antikoncepční tabletka. Přípravek neměl vliv pouze na fungování individuálního ženského organismu. Mnohem větší byly dosahy této události na společnost jako celek.
Přípravek s názvem Enovid byl výsledkem dlouhodobé snahy potratové aktivistky Margaret Sangerové. Ta o hormonální antikoncepci snila už od 20. let minulého století, krátce poté, co rozběhla svou síť potratových klinik
Planned Parenthood. Od počátku spolupracovala s majetnou bioložkou Katharine McCormickovou, která projekty financovala.
Chyběl jim však někdo, kdo by vedl základní výzkum. V roce 1950 se spojily s Gregorym Pincusem, americkým endokrinologem, kterému však na výzkum chyběly peníze. Ty poskytla právě McCormicková.
Nejdůležitějším úkolem bylo zkombinovat ženské hormony estrogen a progestin takovým způsobem, aby bylo co nejméně vedlejších účinků. Tyto hormony zabraňují ovulaci ženy a brání spermiím v jejich vstupu do dělohy. V roce 1957 byl přípravek oficiálně schválen jako lék na menstruační křeče. Pincus se však netajil tím, že ve skutečnosti jde o prostředek k zabránění těhotenství.
Další historie
Ještě před Pincusem, Sangerovou a McCormickovou se však výzkumu hormonů i jejich vlivu na možnost otěhotnění zabývali výzkumníci v Rakousko-Uhersku. Už na začátku 20. století začal profesor fyziologie Ludvig Haberland ve spolupráci s vídeňským gynekologem Otfriedem Otto Fellnerem podávat myším a jiným savcům potravinový doplněk s cílem snižování jejich plodnosti - extrakt z vaječníků.
V roce 1931 profesor Haberland oficiálně představil preparát s názvem
Infecundin, což byl vlastně první přípravek na snižování plodnosti. Průmyslová výroba však byla prakticky nemožná - na 12 mg hormonu estradiolu bylo třeba 80 tisíc prasečích vaječníků. Na masovou produkci hormonální antikoncepce by tak nestačily ani všechny jatky Evropy.
Zároveň byl zkoumán také hormon žlutého tělíska - progesteron. I jeho výroba však byla zpočátku ekonomicky neefektivní - 1 gram stál 200 dolarů, což byla na tehdejší poměry ne zrovna malá částka.
Cestu k laciné masové produkci a rozšíření hormonální antikoncepce otevřely až objevy rostlinných zdrojů potřebných hormonů.
Chemický způsob antikoncepce však lidstvo používalo v podstatě už od pravěku. Právě zkušenosti původních obyvatel Mexika vedly k objevu zmíněných rostlinných zdrojů potřebných hormonů. Rostlinné extrakty se používaly nejen k přímé konzumaci, ale i na výplachy. Lidé se pro vidinu "bezpečného" sexu často neváhali (nevědomky) otrávit tím, že si před stykem natírali pohlavní orgány olovem.
Tolik tedy stručný populárně vědecký přehled historie hormonální či chemické antikoncepce.
Revoluce
Se změnou, kterou přinesla hormonální antikoncepce pro individuální partnerský život mužů a žen se však spojuje i mnohem širší - společenská změna.
V obecném povědomí se dnes 60. léta 20. století spojují i se sexuální revolucí, kterou hormonální antikoncepce odstartovala. Uvolnila se zdrženlivost před náhodným stykem, protože "riziko" otěhotnění se výrazně zredukovalo. Toto riziko snášely přirozeně ženy, muži se mohli k náhodnému otěhotnění ženy, se kterou sdíleli lůžko, postavit zodpovědně nebo od "problému" utéct. Pravda, i při nezodpovědném postoji se s tím pro muže spojovala vyživovací povinnost.
Ženy hormonální antikoncepcí získaly možnost uvolnění svého sexuálního chování. Muži se na druhé straně zbavili velké části odpovědnosti. Zabezpečení antikoncepce se přesunulo téměř výhradně do "kompetence" žen.
To se spojilo i s menším využíváním do té doby nejpoužívanější formy antikoncepce - kondomů. Uvolněnější sexuální morálka v kombinaci s nechráněným stykem otevírali cestu masivnějšímu šíření pohlavních chorob (ačkoli fatální důsledky rozšíření HIV byly v 60. letech otázkou vzdálené budoucnosti).
Zároveň s nástupem hormonální antikoncepce nastává v desetiletích po druhé světové válce i postupná legalizace potratů v Evropě a Severní Americe. (I když v hlubokém závěsu za pokrokovým Sovětským svazem Leninových časů.)
Společenský posun
Přestože železná opona částečně bránila průniku globálních trendů mezi Západem a Východem, od 60. let nastává sociální posun i ve východním bloku. Nakonec, potraty byly v Sověty ovládané části světa legalizovány dříve než v západním světě. A hormonální antikoncepce byla například v Československu dostupná od roku 1965.
Idealizovat si dnes bývalý východní blok jako garanta tradičního či konzervativního vnímání světa (navzdory vládnoucí pokrokářské ideologii) by byla chyba. Pronikání trendů, zejména mezi příbuznými levicovými ideologiemi Východu a Západu, bylo oboustranné.
Některé sociologické pohledy na společenské změny
Výsledkem společenských změn v 60. a 70. letech minulého století je podle
mnohých autorů to, že společnost dnes staví subjektivismus jednotlivce nade vše, nad jakoukoliv objektivní realitu, která nás obklopuje. Ustupuje se od trvání na faktech, rozhodujícím motivátorem pro jednání se stává osobní prožívání a emocionální pohnutky. Argumentem přestává být "
co si myslím", nahrazuje ho "
jak to cítím". Rozvíjí se tzv. moderní kočovnictví. S rozvojem globalizace a technologií přestává být relevantní fyzické místo pobytu a příslušnost k menší či větší komunitě.
Například podle Francise Fukuyamy postmoderní společnost, která je výsledkem této kulturní revoluce, způsobila velký rozvrat v oblasti společenského pořádku a morálky, který vedl v těchto zemích k nárůstu kriminality, oslabení instituce rodiny, erozi důvěry v společenské instituce a interpersonální důvěry, což se projevilo na poklesu jejich sociálního kapitálu.
Britský historik Mathew Fforde, který se věnuje moderním dějinám, ve svém díle
Desocializace popisuje relativistické chápání pravdy a poživačný přístup k lásce, útěk od společenské odpovědnosti v politických stranách, dezintegraci rodiny, stoupající počet singles, násilnosti a depresivní stavy, nárůst kriminality.
Holandský sociolog Dirk Van de Kaa říká, že "
postmodernu - vzhledem k tomu, že transformuje základní normy vládnutí, politiky práce, náboženství, rodiny a sexuálního chování - lze definovat jako avantgardní hodnotovou orientaci".
K tomu přidává i tzv. druhou demografickou revoluci. Tu lze definovat jako "komplex změn chování a hodnotovém systému společnosti. Druhá demografická revoluce má tři hlavní dimenze:
1. ideová dimenze: šíření hodnotověavantgardní postmoderní kultury sobeckého individualismu;
2. technologická dimenze: snadná dostupnost vysoce účinných prostředků regulace porodnosti - hormonální a nitroděložní antikoncepce, sterilizací a umělého potratu;
3. behaviorální dimenze: šíření "alternativních životních stylů" - mimomanželského soužití (tzv. kohabitací) a "singles".
Náš prostor
Sociologický výzkum společenských změn se dělal i
v tehdejším Československu. A věnovali se například i vnímání manželství a jeho stabilitě. Průřez jednotlivých zjištění sumarizuje i tato slovenská sociologická studie. Pokud byl v minulosti manželský svazek více výsledkem rozumové úvahy (kam lze zařadit i tzv. sjednávané svazky nebo i manželství jako důsledek nežádoucího otěhotnění), byly podle výzkumů stabilnější.
Naopak, svazky zakládané v moderní a postmoderní společnosti zakládané spíše na emocionální a citové přitažlivosti mezi mužem a ženou se z výzkumu jeví jako křehčí.
Výzkum naopak v tomto kontextu nehodnotí kvalitu samotného manželství. V minulosti navzdory vyšší stabilitě nemusela být kvalita vyšší než v pozdějších křehčích svazcích. Stabilita manželství byla však v minulosti do značné míry podmíněna i vyšší společenskou kontrolou, tlakem širší rodiny a nižší možností ekonomického zabezpečení rozvedených žen.
Zvyšuje se i poměr párů, které nevstupují do formálního manželského svazku. A jak dále píše zmíněná studie: "
Ale i část jedinců, kteří vstupují do manželského svazku, se projevuje nižší tolerancí akceptovat omezení, které jsou stavebním kamenem rodinného života. I proto v rodinných statistikách zaznamenáváme stoupající křivku rozvodovosti či pokles podílu vícedětných rodin, který se projevuje ve slovenských podmínkách zejména jako nárůst podílu jednodětných rodin."
V souvislosti se společenskými změnami nelze obejít encykliku papeže Pavla VI.
Humanae vitae (v pdf zde). Napsal ji v roce 1968, kdy v mnoha částech světa vrcholily revoluční nálady. Dodnes je pro tuto encykliku terčem kritiky, přestože už v ní předvídal následky širokodostupné antikoncepce i na jiné aspekty společenských vztahů:
"
Především ať si uvědomí, jak široká a snadná cesta se takovým jednáním může otevřít pro manželskou nevěrnost a všeobecný pokles mravnosti. Není ani potřebná dlouhá zkušenost, aby se mohl každý přesvědčit o slabosti lidské přirozenosti a aby pochopil, že lidé - zejména mladí, tak snadno podléhající vášním - potřebují povzbuzení na zachovávání morálního zákona a že se jim nesmí usnadňovat cesta k jeho porušování. Třeba se obávat i toho, že muži, co si zvykli používat prostředky k zamezení početí, ztratí k ženám úctu, nebudou brát v úvahu jejich tělesnou a duševní rovnováhu, udělají si z nich nástroj pro svou žádostivost a nebudou je považovat za životní družky, které mají ctít a milovat."
Erik Potocký
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 20. 8. 2020 naleznete
zde.
