Františkánský kněz Salvator Lilli vydal svůj život jako svědectví krve pro Krista, protože působil jako misionář mezi Armény a odmítl se vzdát své křesťanské víry kvůli islámu.
Archiv časopisu Světlo ZDE
Salvator Lilli se narodil 19. června
1853 v Kapadocii, v italské Abruzze.
Již v 17 letech se rozhodl vstoupit do
františkánského řádu a roku 1871 složil jednoduché sliby. Studoval v klášteře Castelgandolfo, ale na začátku sedmdesátých let 19. století nastoupilo v Itálii
těžké období protikatolických opatření,
která měla za následek zrušení všech řeholních řádů roku 1873.
Lilli tedy odešel jako misionář do kustodie Svaté země, kde františkáni již několik století působili jako nejdůležitější
zástupci římské církve a roku 1874 složil věčné řeholní sliby. V Jeruzalémě dokončil své studium a roku 1878 byl vysvěcen na kněze. O dva roky později byl
vyslán do misijní stanice do velmi nebezpečné oblasti Marasc v Malé Arménii.
Zde rozvinul velké množství misionářských činností. Kostely, kde kázal, byly
plné k prasknutí. Díky svému úsilí docílil vzestupu náboženského života a získal
několik pozemků pro svou misionářskou
činnost, aby si mohly chudé arménské
rodiny samy obstarávat živobytí.
Když roku 1891 vypukla cholera a řádila šest týdnů, začal se P. Lilli sám starat o nakažené a vůbec neměl před nákazou strach. Skutečně jí zůstal uchráněn.
Roku 1894 byl jmenován farářem a představeným misionářské stanice Mujuk-
-Deres. Přes nebezpečnou politickou situaci – turecké milice začaly roku 1894
s výpady proti arménským křesťanům –
a přes varování svých spolubratrů a obyvatel z okolí, kde žil, držel dál postavení
a své místo neopustil. „Nemohu přece
nechat své ovce samotné; chci, pokud to
bude nutné, raději s nimi zemřít,“ bránil svou pozici.
19. listopadu vtrhli vojáci na faru
a po třech dnech ho i s jeho sedmi věřícími unesli. Měli si zvolit mezi Kristem a Mohammedem. Rozhodnutí bylo
jednoznačné. Všichni zůstali věrni katolické církvi, nikdo od své víry neodpadl.
„Kromě Krista neuznávám nikoho.“ Tato slova P. Lilliho byla jeho rozsudkem
smrti. 22. listopadu byl bajonety vojáků
brutálně ubodán, bezprostředně poté našli svou mučednickou smrt i jeho společníci. Jejich těla byla spálena.
3. října 1982 blahořečil Salvatora
Lilliho a jeho druhy papež Jan Pavel II.
Světlo 40/2013
Z německých pramenů
přeložil -tk
