V časopise Světlo 30/2012 vyšel zajímavý rozhovor Alexy Gaspariové se sestrou Marií Kateřinou o misijní práci mezi muslimy v Nigérii.
V říjnu 2006 založila sestra Marie Kateřina
Kingbo „Bratrství služebnic Krista“. Na začátku mělo jen dva členy: Marii Kateřinu a jednu mladou ženu ze Senegalu. Od té doby se
společenství velmi rozrostlo. Dnes má 17 žen:
představenou, 5 sester, 6 novicek a 5 žadatelek. Co přilákalo tyto mladé ženy? Potřeba vydávat svědectví o Ježíši Kristu.
Můžeš nám říci něco o vaší
misijní činnosti mezi muslimy?
Jsou to úspěchy – a je to především okolnost, že přicházejí za
námi. Začíná to tím, že těmto ženám pomáháme především mikrokredity. Dobře se osvědčily
také naše vyživovací programy.
Těmito díly jsme si získaly důvěru a nyní přijímají od nás také to, co jim předáváme o soužití mezi mužem a ženou. To
přináší ovoce. Lépe si mezi sebou rozumí. Dále to vedlo k tomu, že nám katolíkům věnují
větší pozornost. V centru našeho zaměření stojí osobnost, nikoliv její víra.
Chcete tedy svými díly představit muslimům pravou Kristovu tvář?
Přesně tak. Přijímají, že jim
přinášíme pomoc, protože jsme
křesťané. Jeden příklad na mě
zvláště zapůsobil: O Vánocích
jsme uspořádali pro vesnice
hostinu – pro nejméně 500 lidí. Jednou je třeba se skutečně
najíst. Dříve, než jsme se rozešli, přišly ke mně některé ženy:
„Pojďte s námi, chceme vám poděkovat.“ Šla jsem tedy s nimi
a myslela jsme, že budeme spolu tančit. Ale nikoliv. Bylo zde
asi 15 děvčat ve věku 11–12 let,
které zpívaly a vyprávěly o Kristu. To nám šlo až pod kůži. Nikdy jsme jim ještě o Ježíši Kristu nevyprávěly.
Mluvit o Kristu je tedy těžké?
Ano. Ale když se modlíme,
mluvíme samozřejmě o Ježíši jako o Božím Synu. Při setkáních,
které máme s muslimy, se modlí
oni i my. Přitom zároveň dostávají, co je pro nás důležité. A pak
někteří přijdou a kladou nám
otázky. Děje se to zřídka. Naše
misie spočívá tedy v tom, že neskrýváme svou víru v dílech, která konáme. Představujeme pro
ně v určitém smyslu církev. A to
je zajímavé: ještě jsme nikdy neslyšely, že by ve vesnicích říkali
o církvi něco kritického.
Je to pro muslima obtížné
změnit víru?
Oni nemají svobodu. Kdyby
ji měli, nebylo by tak málo obrácení. Ale je zde strach, represálie, nátlak. Zažily jsme případ:
dotyčný byl vyloučen z rodiny
a vyděděn. Jedno je však zřejmé: muslimové jsou fatalističtí.
Svalují všechno na Boha. Když
dojde k neštěstí – to způsobil
Bůh. Onemocní dítě – to chce
Bůh. Jednou jsem byla v jedné
vesnici: všichni byli nakažení,
mnoho případů malárie. Ptala
jsem se: Odkud se vzala malárie? Od Boha!
Neskýtá to příležitost představit jiný obraz Boha?
Musíme je činit vnímavými
k tomu, abychom mohli říct: Bůh
nechce zlo, nestvořil je. Musíme
jim postavit před oči Boha, který
je plný dobroty, který chce, aby si
muž a žena dobře rozuměli. Pro
mne je enormně důležité představit jim, jak my vidíme Boha, jak
se zjevil: Bůh lásky, který miluje
své děti, který koná dobro, který s námi počítá, abychom dále
rozvíjeli jeho stvoření.
Daří se vám to?
Jsou schopní přijímat toto
poselství, když jim jako křesťané dáváme svědectví, když je
z života křesťana zřejmé, že Bůh
je dobrý, že je láska, pomáhá to
muslimům, aby viděli Boha také
tak. Čeho si u muslimů ceníme,
je jejich respekt k Bohu a jejich
pravidelná modlitba. Skutečně
dodržují, že se pětkrát denně
modlí. Ještě něco je nápadné:
Berou Korán doslova a do písmene. A to může být také velmi
nebezpečné...
Slýcháme že muslimové Korán
vlastně dobře neznají...
To souhlasí. Mnozí nevědí, co
je v Koránu. Ale ve školách Koránu – a do těch chodí již čtyřletí – se učí pasáže nazpaměť
a opakují je, aniž by jim skutečně rozuměli. To nevede k opravdovému prohloubení víry. Ale
některá místa jim utkví v paměti.
Nyní jste u imámů dobře zapsané. Ale pokud váš vliv u vašeho okolí vzroste, nebojíte se, že
by se to mohlo obrátit proti vám?
Já si to nemyslím. Máme
zde kladný vliv na život ve vesnicích. Možnosti, které ukazujeme ženám, jsou pozitivně
přijímány. Imámové dokonce
přicházejí s prosbou, abychom
pro ženy něco udělaly. Vidí výsledek naší činnosti prostě pozitivně. Jinak jim nikdo nepomůže. Snad se věci změní, až
jednou založíme školu. Ale zatím na to nemyslíme, protože imámové jsou nám vděční
a ochotní k spolupráci.
Nakolik můžeme z vašich zkušeností těžit ve styku s muslimy
v Evropě?
Můj první apel na vás křesťany zní: Žijte svou víru. Vydávejte svědectví o své víře. Zůstaňte
víře věrní a vytrvalí. Muslimové
skutečné a opravdové křesťany
respektují. Nejtěžší omyl v Evropě je, že se víra zanedbává a církev se stále kritizuje. My v Africe velmi těžce neseme to, co
se v církvi odehrává, jak málo
úcty je k papeži a k tradici. My
Afričané známe Svatého otce
jako samozřejmou autoritu. To
neznamená nějakou slepou poslušnost, ale vlídné přijímání jeho autority. To Evropě bohužel
schází. Ve vztahu k muslimům
by se měla Evropa jasně projevit: mnoho muslimů je o své víře přesvědčeno a chtějí o ní přesvědčit druhé. Jak zde mohou
obstát Evropané, kteří nemají
svůj vlastní pevný postoj?
Jaké jsou vaše současné projekty?
Zřídit školu a internát pro
dívky. To, co teď u nás probíhá, jsou naše kurzy pro mladé
lidi a naše zaopatřovací centrum v Dan Bako, kde pečujeme
o 800 podvyživených a malých
dětí. To je za nynější hladové
nouze velmi důležitá služba. Díky darům z Německa, Rakouska a Francie můžeme od poloviny května, kdy nouze dosáhla
vrcholu, mírnit hlad a nejhorší
bídu. Počítáme s tím, že budeme moci pomáhat 500 až 700
rodinám.
Mluvila jsi o kurzech pro mladé. Co se na tomto poli děje?
Jedná se především o předčasně nuceně provdané dívky a z toho plynoucí následky.
V tomto rámci mluvíme také
o tom, co je to skutečně láska
a co rozumíme pod pojmem
manželství. Mluvíme pak o vzájemné úctě v manželství, ale také
o otázkách sexuality a hygieny.
Takové akce jsou velmi požehnané a přinášejí bohaté plody. Ženy nám vyprávěly, že od zahájení kurzů značně ustalo nucené
vdávání a sňatky mladistvých.
Mezi dívkami vzrostl zájem
o další vzdělávání. V jedné vesnici zahájíme v říjnu kurz šití
a dalšího vzdělávání. Jakmile
pro to získáme prostředky, budeme kurzy pořádat, protože lidé si to přejí.
Vedeme velmi pracný a namáhavý život při teplotách až
50°, často musíme snášet různá
utrpení, ale jsme přesto šťastné
a spokojené. Jsme hrdé na to, že
jsme ve službách Krista, že můžeme milovat a sloužit. Jaká je
to pro nás milost! Misie je radost, kterou předáváme lidem,
k nimž jsme poslány.
VISION 2000 – 3/2012
Překlad -lš
