Evangelijní úryvek slavnosti Krista Krále (Mt 25, 31 - 46) hovoří o příchodu Syna člověka, když usedne na trůn své slávy a oddělí jedny od druhých. Pán Ježíš uvádí i kritéria, kterými se bude při oddělování řídit.
V těchto týdnech a měsících v naší společnosti zaznívají hlasy, které říkají, že je třeba se sjednocovat a spojovat. Známe slova Ježíše Krista, který se modlí k Otci, aby "
všichni byli jedno" (Jan 17, 21). Také je nám známý obraz dobrého Pastýře, který hledá i jednu ztracenou ovci, aby byl jeden pastýř a jeden ovčinec. Evangelijní úryvek této neděle však hovoří o rozdělení.
Chvíle rozdělení
Slavíme závěrečnou neděli tohoto liturgického roku, během kterého zaznívaly úryvky především z Matoušova evangelia.
Poslední neděle se nesou ve znamení separace: moudrých od nerozumných družiček; věrných a dobrých sluhů od špatného a líného sluhy a dnes těch, kteří pomohli hladovému, žíznivému, poutníkovi ... od těch, kteří je přehlédli. Nutí nás to přemýšlet nad tím, co znamená jednota v křesťanství ale i ve společnosti, jak se vytváří a zda je možná, jak se řekne, "za každou cenu". Připomenu, že i v podobenství o plevelu, mezi pšenicí nakonec dojde v době sklizně k oddělení plevele od čisté pšenice (srov. Mt 13, 30) a v podobenství o rybářské síti se dobré ryby oddělí od špatných, které vyhodí ven (Mt 13, 48 ). Všechny tyto texty odkazují nejprve na "soužití" dobrých a špatných v rámci jednoho prostoru, společenství, jakož i na jejich oddělení, které nastává v závěru.
Boží soud nechápejme negativně. Je odměnou pro věrné, je jejich záchranou, je naplněním jejich trpělivého čekání. Nevzali "spravedlnost" do vlastních rukou, přenechali soud Bohu, aby se nyní dočkali Božího výroku.
Příchod v slávě
V Písmu je chápání úlohy krále výrazně odlišné od dnešního pohledu. V biblickém světě je král obráncem nejslabších sociálních skupin, brání právo chudého vůči mocným. Jeden z důvodů pádu izraelského království, na které upozorňovali starozákonní proroci, byla právě ta skutečnost, že izraelští králové opustili tyto atributy. V Novém zákoně Ježíš Kristus ohlašuje Boží království a připomíná, že toto království patří malým, chudým, pokorným a pronásledovaným pro spravedlnost.
Podobenství otevírá slavnostní scéna příchodu Syna člověka, která Ježíšovým posluchačům musela připomínat vidění v Knize proroka Daniela: "
Viděl jsem v nočním vidění a hle, v nebeských oblacích přicházel jakoby Syn člověka; přišel až k Starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, vláda a království, takže mu sloužili všechny národy, kmeny a nářečí; jeho vláda je vláda věčná, která nezaniká, a jeho království nebude zničeno." (Dn 7, 13 - 14) Jde o text, který z literárního hlediska řadíme v Bibli mezi tzv. eschatologické texty. Eschatologie se zabývá posledními věcmi člověka, společnosti a světa: druhý příchod Páně, poslední soud, nebe, očistec, peklo. Můžeme zjednodušeně říci, že se zabývá problematikou života po smrti.
Syn člověka přichází ve slávě spolu s anděly, čímž se zdůraznil Boží majestát a Boží nekonečná moudrost. Je to eschatologický den a dotýká se všech národů. Jde o obraz nebeského královského dvora, který má povahu slavnostního zasedání soudního tribunálu, kterému předsedá samotný král. Z této slavnostní a velmi vznešené perspektivy se najednou dostáváme k velmi jednoduchému obrazu každodenní práce pastýřů. Ovce a kozy se během dně pásly spolu, ale večer při dojení a stříhání se oddělily. Tento náhlý obrat vystihuje povahu Kristova evangelia. Ono vyniká svou vznešeností nad všechno ostatní, ale zároveň se dotýká každodennosti - až všednosti našeho života.
Nejmenší
Koho má Ježíš na mysli výrazem "
nejmenší bratři"? Někteří biblisté zužují výklad jen na Ježíšovy učedníky, kteří později při šíření evangelia šli do celého světa a tam zažívali hlad, nepřijetí, vězení. Jiní se domnívají, že slova třeba aplikovat pouze na křesťany. Není však důvod na takový zúžený výklad.
Když Ježíš hovoří o svých učednících, používá řecký výraz "mikrós, mikróteros" - "malý, nejmenší" (srov. Mt 10, 42; 18, 6). Ale zde je použito řecké přídavné jméno "eláchistos", což doslova znamená "nejposlednější", tzn. kdokoli, koho postihlo neštěstí.
"Nejmenším bratrem" je každý, koho se některá z běd tohoto světa dotkla.
Důležité místo má skutečnost, že tento text zaznívá v Matoušově evangeliu bezprostředně před popisem Ježíšova umučení (srov. Mt 27 - 28). Druhému příchodu Syna člověka, který přijde na konci časů ve slávě, předchází scéna ukřižovaného Syna člověka, který zemřel před 2000 lety na kříži.
Můžeme ho potkat i dnes v osobách, které nesou s ním svůj každodenní kříž chudoby, samoty, nemoci, kteří se trápí s důsledky svých vlastních pochybení z minulosti nebo s důsledky pochybení druhých atd. Chceme a dokážeme v nich poznat Krista?
Ptejme se sami sebe, ve které ze dvou skupin, které stojí před Synem člověka, se nacházím já? Jakým způsobem zacházím s odpovědností, kterou mám vůči druhým v zaměstnání, v rodině, ve společenství?
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 20. 11. 2020 naleznete na
https://blog.postoj.sk/66056/novy-blog
