Zamyšlení nad evangeliem slavnosti Ježíše Krista Krále - cyklus A
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít; byl jsem na cestě a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně.“ Spravedlivý mu na to řeknou: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného ne byl jsem na cestě a nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě? Král jim odpoví: „Amen pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.“
Potom řekne těm po levici: „Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.“ Tu mu na to řeknou také oni: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?“ On jim odpoví: „Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.“ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“ (Mt 25,31-46)
Když se nám nelíbí pořad v televizi, vypneme ho. Ten pořad sice běží dál, nepřestal tím existovat, - ale pro nás přesto už není.
Vypnout, když se nám něco nelíbí, to nám jde dobře i v životě, nejen v televizi. Boha také lidé vypínají - a žijí dál, jako by tím už Bůh přestal existovat.
Ale Bůh zůstává:
- Zůstává pro člověka jedinou cestou k cíli. Mimo je jen bloudění.
- Zůstává pro člověka plnou pravdou. Tou, po které lidé tolik prahnou.
- Zůstává věčným životem. Právě tím, o kterém lidé sní.
Ať ho lidé ctí nebo odmítají, Bůh zůstává Pánem světa. Divným pánem:
- Vždyť nepanuje, ale slouží, pomáhá.
- Vždyť nezastrašuje, ale získává láskou.
Král, který hladoví
Toto Boží království nám církev připomíná svátkem Krista Krále. A je příznačné, kdy církev tento svátek zavedla: Roku 1925, až když se vzdala nároku na světské panování, na kralování z tohoto světa, a tak mohla lépe chápat podstatu království Božího.
Z Nového zákona známe dvojí podobu Krista Krále:
- jako Vševládce na trůnu slávy - Pantokrata, Pána věčnosti, Pána naší budoucí slávy a Soudce mrtvých ,
- jako Ukřižovaného Beránka zabíjeného za hříchy světa.
Podoba Vševládce a Soudce, ta se nám promítá v našich představách víc do budoucnosti. Ale druhá podoba, podoba za nás Ukřižovaného, to je podoba Ježíše mezi námi, který nám pomáhá nést kříž našeho světa a našeho života. Takto, na kříži, si jej také nejčastěji zobrazujeme a představujeme.
Jaký je tento Kristus mezi námi, Král na kříži?
- Je to Král, který hladoví, dokud je na světě jediný hladovějící.
- Je to Král, který trpí, dokud je na světě jediný člověk nespravedlivě souzený, bezmocně trpící jakoukoliv diskriminací.
- Je to Král, který nás neustále podněcuje k největší revoluci lidských dějin - k revoluci v lidském srdci:
- Když pochopíme, že pro osud lidstva není tak důležité, abychom ovládli jiné ale sebe.
- Když pochopíme, že státy tu nejsou kvůli vladařům, aby mohli stále víc panovat, ale kvůli slabým lidem, aby je mohli chránit proti násilí a zvůli.
- Když pochopíme, že já a ty jsme důležití natolik, nakolik jsme ochotni pomáhat těm, kteří pomoci nepotřebují.
Král spravedlnosti, lásky a pokoje
Preface dnešního svátku tyto myšlenky obnovuje, když mluví o Kristovu království spravedlnosti, lásky a pokoje. A opravdu - kde je mezi lidmi pravdivost a laskavost, tam je i pokoj; - ten mír, o kterém se tolik mluví.
V tom je smysl dnešního svátku Krista Krále. Máme si uvědomit, že on je vlastním smyslem všeho jsoucna: V jeho osobě se vrací svět a lidstvo do Božího řádu. V Ježíšovi je síla k záchraně světa.
Pastýři Izraele - vládnoucí vrstva národa - zklamali. Místo, aby se starali o slabé a bezmocné, měli starost jen o vlastní moc, její zajištění a upevnění. Proto propadli, zanikli. Starý zákon je o tom výstražným svědectvím.
Teď jsme tu my, děti Nové smlouvy. Máme před sebou tentýž úkol: Panovat sobě, sloužit druhým, chránit slabší. A i nás dnes evangelium výslovně varuje:
- Ježíš zítřka, Král a Soudce, se nebude ptát po pravdivosti naší víry, ale po pravosti našich činů.
- A Ježíš dneška, ten stále ještě umírá hlady v rozvojových zemích, trpí opuštěností v osamělých lidech, snáší bolesti ve všech nemocných, ten čeká, kdy mu posloužíme, ulevíme, pomocí člověku, který bydlí vedle nás.
Vidíte, bratří, Boží království, to není náboženská futurologie, to není utopistická představa z „onoho světa“, to je náš každodenní životní program: život ve spravedlnosti, lásce, pokoji.
Až se budeme za chvilku modlit společně Otčenáš, budeme dnes lépe vědět, o čem je řeč v prosbě: Přijď království tvé!
