Na stránce vladykoveodpovede.sk je možné zeptat se anonymně našeho biskupa Vladyky Milana Chautura na otázky týkající se víry. Postřehli jsme otázku, kterou se ptá křesťan - katolík aktivní v církvi s
homosexuálním cítěním.
Vladyka Milan a o. Marko Rozkoš poskytují velmi dobrou odpověď, proto jsme se rozhodli tuto odpověď zveřejnit ...
Otázka:
Pochválen buď Ježíš Kristus! Chci se dotknout trochu ožehavého a "palčivého" tématu v Církvi i naší společnosti. Jsem věřící katolík, dokonce činný v chrámu. Zároveň jsem homosexuál, žijící ve vztahu. Druhého člověka miluji, dodržuji všechna přikázání, mimo toho, že žiji s mužem, se snažím nekonat. Vím, jaký je postoj některých duchovních v této otázce - jsou i liberálové, jsou i kněží, kteří vás skoro "veřejně odsoudí". Otázka zní, co mám dělat v případě svátostí. Existuje nějaký kompromis, nějaké řešení do mého života? Srdečně děkuji za názor.
Odpověď - o. Marko Rozkoš:
Otázka homosexuality v církevním prostředí dnes již není tak palčivá jako v nedávné minulosti.
Odpověď na ni je však vždy stejná, založená na Písmu svatém, církevní tradici a křesťanské věrouce - tedy na pilířích, které se od dob Ježíšových nemění. Jsou depozitem - pokladem hodnot (křesťanských zásad), které tvoří identitu křesťana. Hodnota těchto křesťanských zásad je i v tom, že jsou jasné, neustále platné, neměnné a přesné - tedy není v nich žádný potenciál na "škálování", někde mezi liberálním a konzervativním postojem.
Platí to i v případě homosexuality. Zde platí zásada, že
homosexuální aktivita je neslučitelná s křesťanskou mravností - dobrým křesťanským životem. Tedy určitě neexistuje kompromis či řešení, které by umožňovalo spojit aktivní homosexuální život s aktivním (svátostným) křesťanským životem. Z antropologického a psycho-sociálního hlediska v homosexualitě jde o zranění člověka právě v oblasti jeho schopnosti vytváření komplementárních vztahů, které se určitě nezahojí jeho tvořením se stejně zraněným člověkem. Právě naopak, takovým "kompromisem" bychom v člověku podporovali falešnou naději. Snaha žít takový neautentický vztah se přímo vylučuje se snahou o vytváření hlubokého, osobního vztahu s Bohem, který mravnost - dobro vztahu - vysvětluje v Evangeliu podle Marka (10, 6-9), kde Ježíš jednoznačně pojmenovává Boží záměr s vytvářením vztahů člověka: "
... na začátku je Bůh stvořil jako muže a ženu. Proto opustí člověk svého otce i matku a přilne ke své ženě a budou dva jedno tělo. Takže pak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj." Stejně to chápe i apoštolská tradice, která tvoříc křesťanskou věrouku, učí prostřednictvím sv. Pavla: "
Nemylte se: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani chlípníci ani rozkošníci, zvrhlíci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani pomlouvači ani lupiči nebudou dědici Božího království." (1 Kor 6,9-10 )
Dobrou zprávou je však to, že platí i druhá křesťanská zásada, že
homosexuální cítění samo o sobě není nemravností a zlem. Samotný fakt rozpoznaného homosexuálního zranění nediskvalifikuje člověka v jeho snaze vytvářet náboženský, osobní vztah s Bohem. Svatý Pavel v listu Korinťanům pokračuje: "
A někteří jste toto byli. Ale obmyli jste se, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha." (1 Kor 6,11)
Odpovědí pro
homosexuálně cítícího křesťana přísluší rozhodnutí žít osobní vztah s Bohem a zříci se homosexuálně aktivního života.
vypracoval o. Marko Rozkoš.
Komentář vladyky Milana Chautura:
17. listopad .. Jelikož 17. listopad je u nás dnem boje za svobodu a demokracii i práva demokratických svobod, tak v duchu tohoto dne chci upozornit na právo křesťanského názoru a na důležitou pravdu o životě člověka.
V návaznosti na včerejší homilii vladyky Cyrila na
Trnavské novéně (4. den novény, pondělí 16. 11. 2020 -
HOMÍLIA ARCIBISKUPA CYRILA VASIĽA SJ - text ZDE - pozn. red.), chci vnímat vážnost pohledu na život člověka v uspořádané rodině.
Hned na začátku je třeba říci, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu (Mk 10,6) a není jiné možnosti, jak by se to dalo vnímat, např. jak by to chtěla vnést do myšlení lidí "gender ideologie". Ba není zde ani jiná variace vztahů, které by vedly k životu, jako je vztah muže a ženy, ze kterého vzniká nový život, o kterém mluví Písmo svaté (Gn1,26-28).
Proto všechny invektivy, kterými se svět snaží znejistit víru člověka v stvořitelský Boží záměr, považuji za tendenční a znevažující důstojnost lidské osoby a je to moje demokratické právo na názor, který má opodstatnění v celé historii lidstva.
Pokud je tedy třeba hovořit o lidských právech, je třeba o nich hovořit jako o právech muže a ženy, kteří jediní jsou schopni vytvořit rodinu s perspektivou nového života dítěte a ne o vztazích, které si nárokují dítě bez přirozeného základu vztahu otce a mámy. Vím, že toto mé jasné stanovisko nebude po vůli těm, kteří už "dávno" nechtějí respektovat Boží zákon, ale jako biskup, musím jasně vyjádřit podstatu problému, kolem kterého se točí zřejmé snahy, které jsou viditelné i v Evropském parlamentu o prosazení zákona "lgbtiq"do všech zákonných ustanovení jednotlivých států Evropské unie.
A tak prosím všechny, kteří jsou ještě schopni pochopit vážnost problematiky základního vztahu muže a ženy i osobního vztahu člověka ke svému Stvořiteli, aby nepodceňovali situaci, v níž se dnes lidstvo nachází v mnoha oblastech společenského života. Nezáleží mi na tom, jestli ze mě udělají "homofóba roku", nebo kohokoli jiného, ale záleží mi na tom, aby člověk zůstal normálním ve svých vztazích bez strachu z toho, že ho pojmenují jako stereotypního, či "předpotopního" jen proto, že se zastává normálního vztahu muže a ženy, který jediný má právo nazvat se manželstvím a základem pro řádný rodinný život.
Teologie těla od sv. Jana Pavla II. jasně hovoří o stvořitelském záměru, se kterým Bůh stvořil člověka na svůj Trojičný obraz, kde otec-matka-dítě, analogicky vytvářejí "fyzickou podobu" svého Stvořitele.
A v tomto duchu demokratických práv člověka u nás, chci se zastat i práva křesťanské většiny naší společnosti, která zatím mlčí ke všem těm snahám, které se prosazují také s přítomností našich zástupců u Evropského parlamentu.
Všem ze srdce přeji tu pravou svobodu, která není závislá na mocných tohoto světa, ale jedině na Stvořiteli, který stvořil člověka pro svobodu lásky a svědomí.)
+ Milan “SLÁVA ISUSU CHRISTU!”
Zdroj:
https://www.facebook.com/VladykaMilanOdpoveda
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 18. 11. 2020 naleznete
zde.
