18. září 2013 uplynulo 350 let od úmrtí františkána - konventuála, sv. Josefa Kopertinského. V časopise Světlo 45/2013 o něm vyšel zajímavý článek.
Archiv časopisu Světlo ZDE
Měl těžké dětství,
pět let byl upoután na lůžko
Už dětství ukazovalo, že jeho život nebude lehký. 17. července 1603 rodiče Felix Desa a Franceschina Panaca položili
do kolébky svoje druhé dítě. Otec pracoval jako kolář a hlídač zámku.
I když rodiče Desovi neměli mnoho
peněz, chtěli, aby Josef chodil do školy.
Roztržitě a jako ve snu kreslil na tabuli
písmena. Když jednoho dne uslyšel zvuk
varhan z vedlejší místnosti, upadl z toho
do transu, takže jenom s otevřenými ústy strnule zíral do tmy. To byla jeho první extáze. Toto chování mu vyneslo mezi
kamarády jméno „bocca aperta“, otevřená ústa. Během školní docházky onemocněl. Zhoubný nádor na kyčli ho upoutal
téměř na šest let na lůžko.
Ve světském povolání neměl štěstí
Po zázračném vyléčení na přímluvu
Matky Boží se pokoušel vyučit nějakému
řemeslu. Zpátky do školy se už nemohl
vrátit. Zkoušel to nejprve jako prodavač,
potom jako švec. Odevšad byl posílán
pryč kvůli své roztržitosti.
Jako kapucín byl propuštěn,
jako františkán vysvěcen na kněze
Když ležel nemocný na lůžku, předčítala mu matka často ze života sv. Františka
z Assisi. Jeho život ho nadchl. V 16 letech
vstoupil ke kapucínům a dostal jméno bratr Stefan. Také tady se všechno, co jako
novic vzal do rukou, nezdařilo. V refektáři zaměňoval bílý a černý chléb. Při své
nemotornosti rozbil sklenice a talíře, když
je nosil na stůl. Kladl pánve na kamna
opačně. V duchovním životě mu šly věci
mnohem lépe. Jakmile uslyšel nějaký text
z Písma svatého, zarazil se, žasnul a nešel
dál. Rozhodnutí představeného znělo po
osmi měsících noviciátu takto: „Absolutně nevhodný pro řád. Pošetilý, zanedbaný, nevědoucí a nevzdělaný.“
Josefovi se zřítil svět, ale nevzdal se.
Měl dva strýce u františkánů-konventuálů, lidově zvaných kvůli černým kutnám
také „černí františkáni“. Obrátil se na jednoho z nich. Zpočátku se stal jenom bratrem terciářem (členem třetího řádu s řádovým oděvem) a musel jako pacholek ve
stáji v klášteře Grottella ošetřovat muly
svého strýce. V této době strávil mnoho
hodin na modlitbách a při studiu. Dohnal zanedbaná školní léta. Díky jeho
píli a zbožnosti ho přijali nadřízení, navzdory chybějícímu vzdělání, jako klerika do řádu. Už po třech letech mohl být
vysvěcen na kněze. Při závěrečné zkoušce před kněžským svěcením byl biskup
výbornými výsledky prvního zkoušeného tak překvapen, že hned všem ostatním zkoušeným tu zkoušku přečetl. Bratr Josef, který se před touto závěrečnou
zkouškou třásl, byl mezi nimi. Noc předtím strávil na modlitbách.
Jeho kněžské působení,
začátek extatických letů
18. března 1628 byl vysvěcen na kněze. Po svěcení odešel opět do svého oblíbeného místa, do kláštera Grottella.
Jednoho dne se u stolu četl komentář
k Božímu vtělení. Náhle P. Josef vykřikl
a upadl do bezvědomí. Jako ze spánku
přišel po nějaké době k sobě a omluvil
se. To byl počátek jeho extází.
O svátku sv. Františka, 4. října 1630,
se pořádalo v klášteře Grottella procesí
na počest tohoto světce. Na konci procesí vydal ze sebe bratr Josef výkřik, zvedl
se od země a letěl nad hlavami množství
lidí ke kazatelně. Tam zůstal delší dobu
nehybně stát. To byl jeho první let. Následovaly další až do jeho smrti. Stále stejný
průběh: Výkřik, let a extáze. P. Josef zůstával s otevřenýma očima a ztratil sluch.
Jeho tělo bylo strnulé, nic necítil. Vznášení během mše svaté bylo každodenní událostí. Také během dne se mohlo stát, že
byl vyzvednut na oltář, na nějaký strom,
nebo ke svatému obrazu.
Při každé extázi, při každém zvednutí jeho těla nastal v kostele rozruch. Veřící plakali nebo křičeli. Někteří se tlačili
k oltáři, dotýkali se světce, zkoušeli ohněm a jehlami jeho necitlivost, až kvardián (představený) přišel a zjednal klid.
Poručil bratru Josefovi, aby se v poslušnosti vrátil.
Před inkvizicí,
přeložení do Assisi a izolace
Tyto mimořádné dary milosti byly brány zčásti jako falešný mesianismus nebo
chtění se zviditelnit. Proto byl bratr Josef z Copertina pozván před inkvizici do
Neapole. Tři soudní sezení musel prostý
menší bratr podstoupit. Svaté officium
rozhodlo, aby byl bratr Josef oddělen od
lidu a pod vedením zkušeného zpovědníka dále zkoušen. Řád ho přemístil do
kláštera S. Francesco v Assisi. Toto město se mu mělo stát domovem na 14 let.
Musel žít zcela izolován od společenství
a mohl přijímat lidi jenom se svolením
nadřízeného.
Jeho život v Assisi se vyznačoval mnoha zázraky, extázemi a vizemi.
Další izolace, závěr života v Osimu
Po 14 letech ho nechala inkvizice při
jedné noční akci v mlze dovézt do horského kláštera kapucínů do Pietrarubbia
(Mark Ancona), kde opouštěl celu jenom
ke sloužení mše svaté a nemohl mít žádný styk s vnějším světem. Protože ho lidé přesto vyhledávali, musel být převezen do ještě izolovanějšího kapucínského
kláštera ve Fossombrone. Zde ho kvardián přísně střežil.
Na prosby spolubratrů přišel na posledních pět let svého života do kláštera františkánů-konventuálů do Osima
(Mark Ancona). Také tam žil skoro jako v zajetí.
I když byl zajatcem své cely, věděl, co
se v nejbližším okolí děje. Mohl usmiřovat znesvářené a vracel nemocným zdraví. Ve své úplné odloučenosti se nepřestával modlit a obětovat za záležitosti
svých bližních.
Zesnutí a uctívání
Zemřel 18. září 1663 v Osimu a po
mnoha zázracích u svého hrobu byl roku
1753 papežem Klementem XIII. blahořečen a o 14 let později svatořečen.
Josef Kopertinský je považován za pozoruhodného světce křesťanské mystiky.
Chtěl jenom jedno, plnit vůli Boží. Překonal izolaci modlitbou, zpěvem a básněním. Zachovala se velká sbírka jeho
duchovních výroků. Kvůli jeho daru nahlížení do duší ho uctívali především obyčejní lidé. Později byl vyhledáván nesčetnými věřícími všech stavů. Jeho Bohem
vlité vědění uvádělo v úžas samotné učené teology.
Je patronem žáků a studentů, také italských a argentinských vojenských letců.
Ze Schweizerisches Katholisches
Sonntagsblatt 18/2013 přeložil -mp
