Je mnoho způsobů, kterými si můžeme očistec zkrátit nebo mu dokonce uniknout.
Buďme v hodině smrti zcela odevzdaní do Boží vůle: Člověk, který je zcela odevzdaný do Boží vůle, koná hrdinský skutek, rovný mučednické smrti. Blosius říká: "
Úplné odevzdání se do vůle Boží v hodině smrti, osvobozuje umírajícího nejen od pekla, ale i od očistce, byť by i jakkoli hřešil."
Svatý Alfonz tvrdí: "
Kdo zemře odevzdaný do vůle Boží, zanechává pozůstalým jistotu, že je v nebi." Proto papež Pius X. 9.3.1904 dává věřícím
úplné odpustky pro hodinu smrti, jestli alespoň jednou ve svém životě, v kterýkoliv den po platně vykonané zpovědi a svatém přijímání se pomodlí tuto modlitbu: "
Můj Bože, už teď přijímám z Tvé ruky každý způsob smrti se všemi bolestmi a úzkostmi s naprostou odevzdaností a ochotou."
Pokud umírající přijímá s hlubokou vírou svátost nemocných, může ujít očistci: Svátost pomazání nemocných (dříve poslední pomazání) je obzvláštní Božskou silou pro tělo i pro duši. Tak, jako olej dělá ohebným, obratným, i pomazání nemocných způsobuje, že lehčeji vejdeme do nebe. Pomazání nemocných odstraňuje překážky kladené vstupu duše do nebe. Takovými překážkami jsou především tresty za hříchy, které se pomazáním nemocných odpouštějí, a to v té míře, s jakou lítostí a zbožností se tato svátost přijímá.
Světci tvrdí, že svátost nemocných propůjčuje duši nemocného tutéž nevinnost, jako svatý křest. Svatý Egbert, yorský arcibiskup, říká: "
Duše těch, kteří přijali pomazání nemocných, je po smrti tak čistá jako duše dítěte, které zemřelo po svatém křtu."
Tridentský koncil na svém 14. zasedání prohlásil, že pomazáním nemocných se ruší poslední zbytky hříchů, tj. že se odpouštějí časné tresty. Proto se odpouštějí i všední hříchy, jak výslovně říká Tridentský katechismus. Odpouštějí se i takové hříchy, na které se nemocný nepamatuje nebo které pro duševní či tělesnou slabost při zpovědi není schopen udat.
Že se svátostí pomazání nemocných hříchy skutečně odpouštějí, plyne ze slov modlitby, kterou se kněz modlí, když při udělování této svátosti maže nemocného olejem na pěti smyslech a říká: "
Skrze toto svaté pomazání a pro tvé laskavé milosrdenství ať ti Pán pomáhá milostí Ducha Svatého. A osvobozeného od hříchů ať tě spasí a milostivě posílí."
Svatý Tomáš Akvinský ujišťuje: "
Svátost pomazání nemocných odstraňuje z člověka všechno, co by duši po smrti bránilo v dosažení věčné blaženosti."
Pomazání nemocných má však i jiný požehnaný účinek; pomáhá totiž zvláštním způsobem k opětovnému uzdravení. Proto říká apoštol svatý Jakub (5,14): "
A ulehčí mu Pán", (totiž nemocnému, který svaté pomazání přijímá). Svátost nemocných je tedy Božským lékem pro tělo i pro duši.
Důležitá je však tato okolnost.
Těžce nemocný má pomazání nemocných přijmout pokud možno brzy a nemá, jak se bohužel z nerozumu často děje, odkládat ho, až ho opustí všechny síly. Neboť velmi mnoho na tom záleží, jak zbožně se pomazání nemocných přijímá.
Tridentský katechismus říká: "
Milost pomazání nemocných se tehdy hodně uděluje, pokud ji nemocný přijme při plném vědomí, aby mohl osvědčit víru, úctu a zbožnost." Je však smutné, pokud se volal kněz k nemocnému, když je tento již v bezvědomí.
Velkou odpovědnost berou na sebe příbuzní, když dopustí, aby někdo z rodiny zemřel bez zaopatření, nebo když volají kněze, až je již nemocný v bezvědomí.
Je bláznovstvím, když se někdo domnívá, že si přijetím svatých svátostí urychlí smrt. Tato svátost byla Kristem zřízena proto, aby pomohla nemocným na těle i na duchu.
Stigmatizovaná Barbora Pfisterová (+ 1909 ve Speyer) říká, že pomazáním nemocných se nabývá těch milostí, které nám Kristus Pán vydobyl nevýslovnou opuštěností na kříži, které vrcholí ve slovech: "
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!" Tuto opuštěnost obětoval Kristus za hříšníky, aby se jim dostalo v těžké nemoci zvláštní útěchy a pomoci. Také každý nemocný obvykle po přijetí pomazání nemocných cítí velké ulehčení a velmi často nastane nápadné zlepšení tělesného zdraví.
Pravděpodobně k tomu, že se nemocný bojí přijmout tuto svátost, přispívá nevhodně a nešťastně zvolený dřívější název "
poslední pomazání". Jakmile slyší slovo "poslední", míní, že už mu nastává poslední hodina. [pozn: Po křtu, biřmování, svátosti smíření, Eucharistii, svátostFi kněžství a manželství je svátost nemocných sedmou - poslední svátostí] Tento nešťastný název pochází z 12. století. Dříve se říkalo jen svátost nemocných (Unctio nemocných). Není třeba se bát svátosti pomazání nemocných. Tento strach má svůj původ i v tom, že lidé velmi málo vědí o účincích této svaté svátosti. Kdyby znali Božskou sílu utajenou pro tělo i pro duši v této svátosti, pak by v těžké nemoci po ničem tak netoužili, jako po pomazání nemocných.
Nošení škapulíře také zkracuje očistec
Tato výsada má svůj původ v této události: svatý Šimon Stock, generál karmelitánů, který zemřel v roce 1265 v Bordeaux ve věku 100 let, ustavičně prosil Matku Boží o pomoc pro svůj rád, tehdy velmi pronásledovaný. Na to se mu zjevila 16. července 1251 v Cambridgi v Anglii, ukázala mu škapulíř a slíbila, že ten, kdo ho bude nosit, najde pomoc v každé nouzi a po smrti bude brzy vysvobozen z očistce. Škapulíř se skládá ze dvou kousků sukna spojených šňůrkou a nosí se přes ramena tak, aby jeden kousek sukna byl na prsou a druhý na zádech.
Tento škapulíř hnědé barvy si získal v křesťanství velkou oblibu, zvláště pak, když v roce 1322 se Matka Boží zjevila i papeži Janu XXII. a ujistila ho, že ti, kteří nosí škapulíř, dosáhnou v očistci ulehčení a brzy - možná už první sobotu po smrti - budou z očistce vysvobození. Tuto výsadu potvrdil tentýž papež 3. března 1322.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek z 21. 10. 2020 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 4. 11. 2020; 2. 11. 2023 - 2751 přečtení)
