K takovému nadpisu je možné
říci jenom jedno: Je jenom jeden
jediný Zachránce, jedna
jediná záchrana, jediný pramen pro naše
manželství.
To, co nám chce Bůh říci jako
první, zní možná banálně, je to ale rozhodující.
On nám chce říci: Já jsem zde. Jsem
u tebe a ve tvém srdci takovým způsobem,
jak si vůbec nedovedeš představit. Bůh
je přítomný ve tvém manželství, ve tvé
rodině, ve tvém srdci a v místech tvého
srdce, o kterých nemáš potuchy. Především
nám říká, abychom nehleděli
na svoje obtíže, nesoustřeďovali se na
své problémy. Ježíš říká: Odvrať se od
sebe samého, z vězení svých starostí,
svých nedostatků, svých zklamání, od
skutečnosti, že se tvůj život nestal takovým,
jak jsi doufal, že tvoje manželství,
tvoje rodina neodpovídají tomu,
co bys rád chtěl mít… Dívej se více na
mne. Já jsem tady, jsem skutečně tady,
já přijdu.
Ano, Ježíš přijde a řekne ti: Můj synu,
ty žiješ často tak, jako bys byl sám.
Pro nás muže je to pokušení. Dospěli jsme, vyznáme se, vystudovali jsme,
máme za sebou mnohé vzdělání, slyšeli
jsme hodně přednášek o tom „How
to do, what you want“ (Jak dělat, co
chceš) – jednoduše se v tom vyznáme.
Rádi nacházíme řešení, jsme přesvědčeni, že to zvládneme. A přitom nezvládneme
nic. Čím více pokračuje náš
duchovní život, o to více nás vede Bůh
pozoruhodným způsobem: jsme stále neschopnější.
Člověk to zvládne méně dobře
než dříve, je méně silný…
Bůh nechce, aby ses stal mistrem nezávislosti a jeho už nepotřeboval. Chce mít
místo ve tvém životě.
A to je řešení. To je jádro našich problémů.
Potřebujeme Boha. Kristus nechce
být jenom někým, na koho si tu a tam
vzpomeneš, o němž teoreticky víš, že je
tady, o kterém můžeš odpovědět na otázky.
Nechce být jenom nějakou postavou,
která se nějak vznáší nad tvým životem.
Chtěl by hrát ve tvém životě opravdovou
roli, chtěl by být tvým přítelem, a to v takovém
rozměru, že to vůbec nevíš. Chtěl
by být vždycky nepostradatelným pro tebe
a pro tvoje manželství. Protože ty mu
patříš a tvoje žena mu také patří. Ty přicházíš
od něho a navracíš se k němu zpátky.
On tě stvořil.
A ještě něco, na co sotva myslíme.
Existujeme skrze něho, právě teď. Protože
všechno je od něho, skrze něho a v něm.
Je to Kristus, který tě nese, že vůbec existuješ.
Když se ráno probudíš a zjistíš, že
ještě žiješ, je to proto, že tě Kristus nese.
Existuje totiž spojení mezi Kristem a ná-
mi, které si vůbec nepředstavujeme. Proto
nás zve, abychom poznali a přijali tuto
přítomnost jako prioritu v našem životě.
Mohli bychom teď přemýšlet o mnohém:
Jak to uděláme, až bude mít žena
špatnou náladu, až vznikne ten či onen
problém? To je všechno pěkné a dobré. To
patří k tomu. Ale jenom o tom mluvit, by
bylo málo. To dělají pohané také. V každém knihkupectví můžeme najít knihy
s radami pro manželství. Jistě, rady jsou
dobré. Ale je to otázka priority. A proto
říká Bůh každému muži: Já jsem skutečně
tvůj Otec. Ty jsi skutečně můj syn. A ty jsi
syn v Synu. A proto poslouchej tento hlas
a následuj Krista, svého nejlepšího přítele,
který říká, abys patřil opravdu jemu. Bůh
nám říká: Mám větší touhu po tobě, než
si představuješ. Proto tě volám. Když se
teď vrátíme k nadpisu „Udělejte všechno,
abyste zachránili manželství!“, měli bychom
si poslechnout slova sv. Tomáše
Akvinského. On říká, aby člověk byl přítelem tomu, s nímž tráví čas. Proto se
nás Bůh ptá: Můj synu, já tě znám, já
vím, velmi mnoho závisí na tobě, proto
se tě ptám, jestli mi daruješ čtvrt hodiny.
Prosím tě o to.
Z mojí zkušenosti jako průvodce
mohu říci, že čtvrthodina je minimum.
Protože modlitba, ten tichý čas,
čas s Bohem, není nic, co se dá jednoduše
vyřídit, hodit za sebe.
Protože jde o něco ústředního, o něco, co všechno mění. Pro nás všechny
je tento čas, který můžeme darovat
Bohu, jednou z nejdůležitějších odpovědí
na nekonečně horoucí touhu Boha
po nás. „Žízním!“ řekl Ježíš na kříži. Jakmile se posadím a řeknu: „Pane,
jsem zde“, hasí Bůh svoji žízeň tím, co
právě konáme. Udělejme to pro něho.
Modlitba, čas ztišení – to není složité.
Znamená to jenom se posadit a říci
mu: Tento čas jsem naplánoval, abych
se ti otevřel. Je to královská cesta, abych
povolal Pána do svého dne.
Velmi často pozorujeme, že toho dne
všechno jde lépe, zvláště se ženou, s dětmi.
Dostaneme jiný pohled na dění. Budeme
pomalu začínat vidět ostatní tak,
jak je vidí Bůh.
Bůh se chce dotknout krásy našeho
srdce, chce, aby stále zřetelněji vycházela
najevo. Bůh nám chce připomínat to,
čím jsme: jeho obrazem.
(Z přednášky pro muže při setkání rodin
v Pöllau, 20. 7. 2017)
Vyšlo v časopise Světlo 1. ČÍSLO / XXVI. ROČNÍK
